Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 169 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
3.2. 8.2.13) ln r 4. 87. počet operací potřebných vyhodnocení funkce pravé straně (4.16) interpretovat jako průsečík přímky u křivky F(«D), jak znázorněno obr.11)].14) Zvolímedi počáteční odhad řešení (0) dosadíme-li jej pravou stranu (4. Nepříznivý vliv chyb zaokrouhlení iteračních metod rostoucím počtem iterací obvykle automaticky kompenzuje. Současně zde na­ značena geometrická konstrukce posloupnosti přibližných řešení této jednoroz­ měrné úlohy postupem ekvivalentním rekurentnímu výrazu Mg +1>= RIs(e0u° (4.kde počet numerických operací potřebných jediné iteraci dané metody [tj. Substituční metoda Nejjednodušší iterační metodou použitelnou řešení soustav nelineárních rovnic je metoda substituční, která vychází předpokladu, řešenou soustavu lze upravit na tvar x F(x) (4.15) Jde proto jednokrokovou stacionární iterační metodu. Příklad Zkusme metodu postupných substitucí použít analýze usměrňovače obr.16) Geometricky lze přesné řešení rovnice (4. Rovnici (4. Za míru výpočetní účinnosti iterační metody lze považovat vztah (4.17) .10) pro tento účel převedeme tvar md s(e®Uu (4. Při dostatečném počtu iterací lze kořen x* vypočítat přesností téměř plný počet míst, která prakticky omezena jen chybou zaokrouhlení vzniklou poslední iteraci.14), dostaneme x F(x(0)) obdobně x <2) (l)) x (3) F(x(2)) Posloupnost přibližných řešení (fc)} vytvářenou naznačeným postupem lze tedy charakterizovat rekurentním předpisem X(*+D F(x,k>) (4