Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 100 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
1) jejímž řešením vektor primárních veličin x(f).3) s maticí rozměru rc-rozměrným vektorem pravých stran vektorem neznámých jednoznačné řešení pouze tehdy, pokud matice není singulární, tj. tabulce hod (A) Tabulka Řešitelnost soustavy lineárních algebraických rovnic b hodnost hodnost [A, fa] řešení hod (A) n hod ([A, b]) hod A jednoznačné hod (A) n nekonečně mnohoznačné hod ([A, b]) hod (A) neexistuje 101 . opačném případě soustava má řešení buď nekonečně mnoho nebo žádné, jak uvádí tab.1) změní pouze vektor pravé strany daný součinem v(í).1) nám poslouží Frobeniova věta řeši­ telnosti soustav lineárních algebraických rovnic. v(t) vektor budicích veličin zná­ mém průběhu. Pokud však dojde změně některého jiného para­ metru analyzované soustavy, popisu (3. Podle této věty soustava rovnic A (3. Při posuzování řešitelnosti popisu (3.Analýza lineárních statických soustav 3.1) může změnit matice A. LINEÁRNÍ STATICKÉ SOUSTAVY Popis lineárních statických soustav lze zpravidla vyjádřit tvaru soustavy lineár­ ních algebraických rovnic A x(r) v(í) (3. Všimněme si, při změně buzení popisu (3.2) Prvky matic jsou dány parametry analyzované soustavy podle jejího charakteru mohou být buď konstantní nebo závislé čase některém jiném parametru. pokud její determinant det (A) není roven nule. Vektor hledaných sekundárních nebo výstupních veličin y(t) získáme obvykle dosazením x(t) vztahu tvaru y(t) x(í) v(í) (3.1