Tím bylo dosaženo úplného vítězství přírodovědeckého zákona, objeve
ného Mendělejevem.
Mnozí nedůvěřovali geniálním předpovědím ruského učence.
Byl týž chemický prvek, jejž Mendělejev nazval ekahliník.
Přesto však Západě našli lidé, kteří snažili Mendělejevovi vzít právo
nazývat původcem periodického zákona.
Mendělejev ponechal své tabulce mnoho volných míst pro prvky ještě
neobjevené, jejichž přibližnou atomovou váhu jiné vlastnosti učenec popsal,
a podle povahy sousedních prvků. Tak tomu bylo zlatém, indiem, pla
tinou jinými. Mendělejev musil provádět „přesídlení", protože atomové váhy někte
rých prvků byly stanoveny nesprávně.
Roku 1884 objevil známý švédský chemik Nilson druhý prvek, předpo
věděný Mendělejevem. Ani Chancourtois,
kterému Francouzi přiznávají právo objev periodického zákona, ani New-
lands, kterého stavějí popředí Angličané, ani Lothar Meyer, kterého zase
85
. Při uveřejnění tohoto objevu poukazoval Winkler to,
že nový prvek germanium skutečně ekakřemík předpověděný Mendělejevem. Vlastnosti skandia, jak Nilson tento prvek nazval, na
prosto souhlasily vlastnostmi Mendělejevova ekaboru. Potvrdila také Mendě-
lejevova domněnka, objevu ekaboru minerálech bude překážku přítom
nost jiného chemického prvku, yttria. Mendělejev již tomto článku prvé
v dějinách předpověděl existenci tří tehdy neznámých prvků, ekahliníku, ekaboru
a ekakřemíku, které jsou svými vlastnostmi blízké hliníku, boru křemíku.
„Potvrdit tento zákon," psal Mendělejev, „je možno pouze základě
důsledků něho vyvozených, bez tohoto zákona nemožných neočekávaných,
a základě experimentálního ověření těchto důsledků.
Mendělejev dal boje ruské prvenství objevu periodického zákona. Seřazení prvků neobešlo bez ne
snází.
Avšak srpnu roku 1875 francouzský vědec Lecoq Boisbaudran nalezl
s pomocí spektrální analysy zinkovém blejnu nový prvek, jejž nazval gallium
(Gallie starý název Francie).
Ruský učenec našel klíč odhalení skladby hmoty.rečku umístěn prvek nejmenší atomovou vahou vodík, posledním
nejtěžší prvků tehdy známých uran.
Velikost ruského genia Mendělejeva nesporná. Mendělejev základě své theorie směle opravoval atomové
váhy; pozdější měření jejich vah potvrdilo správnost těchto oprav. Proto, když jsem objevil
periodický zákon (1869—1871), vyvodil jsem něho takové logické důsledky,
které mohly ukázat, je-li tento zákon správný nebo Bez takového pře
zkoušení nemůže být potvrzen ani jeden přírodní zákon. Německu zvlášť houževnatě
snažili postavit proti Mendělejevovi Lothara Meyera, Francii pokoušeli
tuto čest přiznávat Chancourtoisovi Anglii Newlandsovi.
Nilson končí svou zprávu objevu nového prvku takto: „Představy ruského
chemika tedy potvrzují tyto představy nejen umožnily předpovědět existenci
jmenovaných prvků skandia gallia, nýbrž také předvídat jejich základní
vlastnosti."
Konečně roku 1886 objevil německý učenec Winkler třetí prvek předpo
věděný Mendělejevem
