Avšak Lobačevskij pokročil příliš daleko budoucnosti.
„Bylo snazší pohnout Zemí než zmenšit součet úhlů trojúhelníku,
přimět rovnóběžky, aby protínaly přinutit kolmice přímce, aby rozbí
haly," napsal kterýsi matematik.
Proti Lobačevskému začala veřejná štvanice. Metropolita Filaret prohlásil
jeho učení kacířské. Neodhodlal však postavit přímo stranu velkého bouřliváka
vědy pouze soukromé korespondenci mluví svém nadšení nad theorii
Lobačevského.
Lobačevskij zemřel uštván, bez pomoci, nedoživ triumfu svých děl.
Teprve jeho smrti dosáhly jeho práce světového významu.
První, dávno před Dirichletem, podal neobyčejně hlubokou definici funkce.Současníci velkého ruského učence byli svědky veliké revoluce vědě. Jsou však
69
. Kde byli poschováváni tito
„spoluautoři", když Lobačevskij sám sám urputném boji proti zpátečnické
nevědomosti hájil své velké myšlenky? Nová geometrie dílem genia Loba
čevského.
Bylo nutno být skutečně velkým vlastencem, bezmezné oddaným lidu, aby
Lobačevskij mohl takových podmínek tvořit. Jeho
geometrie začínala pečlivě studovat. roce 1855 se
v Gaussových zápiscích nalezly nadšené zmínky pracích Lobačevského.
Euklidova geometrie však ani dnes nepozbyla svého významu.pochopili. reakčním časopise „Syn vlasti" byla otištěna anonymní
recense knih Lobačevského, vyznačující drzostí, hrubostí nevzdělaností. jediný tvůrcem ideí, jejichž plný dosah uvědomujeme teprve
nyní.
Je charakteristické, autorem recense byl člověk, který patřil skupině,
jež později štvala proti Puškinovi. Ale Lobačevskij nevzdal; .
rozvíjel prohluboval své myšlenky vydával práci prací.
Posměšky ponižování, jež došly tak daleko, nakonec prohlásili Lobačev
ského blázna tím carské Rusko odměnilo velikému učenci.
Byli však tací, kteří theorii Lobačevského. Většina význam
ných vědců prostě nepochopila. Užívají jí
a budou užívat vždy při svých výpočtech jak vědci, tak inženýři.
Ruský vědec vytvořil geometru nesrovnatelně obecnější, než geometrie
Euklidova.
Mohutnost nadání Lobačevského projevila tom, již roce 1835 vy
mezil přesný rozdíl mezi funkcí spojitou derivovatelnou. Marné jsou však jejich úskoky. nikoli Weier-
strass, který touto problematikou zabýval značně později, autorem této
velmi významné formulace oboru vyšší matematiky. Takovým vědcem
byl Gauss.
Nyní, když myšlenky Lobačevského již zvítězily, vyskytlo nemálo osob,
které byly ochotny přisvojovat slávu ruského vědce.
Lobačevskij však nebyl vynikajícím matematikem pouze oboru geometrie.
Vedle jména vynikajícího matematika začínají objevovat jména rozmani
tých „spoluautorů". Největší matematici došli souhlasně zá
věru, nové geometrii není rozporů; nalézají takové geometrické plochy,
'O nichž platí zákonitosti nové geometrie.
Theorie LobačevSkého otřásla všemi základy, vžitého světového názoru
