Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 63 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pracemi ruských matematiků stala theorie pravděpodobnosti skutečnou vědou vybojovala právo užití mnoha oborech přírodovědy techniky. Dokázal, možno všechny základní poučky theorie pravděpodobnosti uplatnit pro tyto jevy spjaté vzájemně jako řetězu. Avšak Ljapunov, který byl sebe velmi přísný náročný, ne­ spokojil dosaženými výsledky, když již mnoha směrech předstihly dosud prováděné výzkumy, věnované rovnovážným tvarům. Vytvoření takové theorie požadovala již mnohá odvětví vědy techniky. Vědec vzal úkol rozřešit problém úplně. Astronomie příklad potřebovala tomu, aby mohla vyjasnit další problémy, týkající vzniku planet, vzniku sluneční soustavy. Matematikové naší vlasti dodnes podrželi své prvenství při dalším rozvoji theorie pravdě­ podobnosti. Ljapunov Čebyševovu důvěru nezklamal." Zájem problém rovnovážných tvarů byl tak veliký, svou práci, níž byla pouze malá část toho, čemu své disertaci dospěl Ljapunov, byl Poincaré 63 . Tuto úlohu dal Ljapunovovi sám Čebyšev. ★ ★ ¥ Geniálním matematikem byl oblíbený Čebyševův žák Alexander Michaj- lovič Ljapunov. Markovova theorie našla nebývalé široké uplatnění fysice; stala účin­ ným prostředkem výpočtu atomových molekulárních procesů. Říkal: „Je možno mít mnoho námitek, ale mechanice nelze žádat takovou přesnost jako ryzí analyse. Nedovedli však předložit takové výsledky, jaké mohly vůbec soutěžit pracemi ruské matematické školy. Tak příklad nelze počet bakterií v kolonii určitém okamžiku považovat nezávislý počtu bakterií čase předchozím. Když něco později než Ljapunov dospěl některým výsledkům, založeným nepřesných důkazech zčásti dohadech, informoval nich neprodleně celý vědecký svět. Již roce 1884 dosáhl šesta- •dvacetiletý matematik své disertační práci při řešení Čebyševovy úlohy vel­ kého úspěchu. Ljapunovovy práce, věnované problému stanovení rovnováž­ ných tvarů homogenní otáčející kapaliny, byly velkým vítězstvím matematiky. Získali pouze dílčí výsledky; přesná obecná theorie, která by udávala tvar, jakého nabude rotující kapalina, neexistovala. Matematikem úplně jiného založení byl Henri Poincaré. Tento velký matematik znal svého žáka velmi dobře, proto neváhal po­ stavit před tak obtížný úkol, nímž déle než dvě stě let marně zápolili mnozí vynikající učenci, mezi nimiž byli Gauss, Jacobi, francouzský matematik Laplace jiní.vyskytuje jak technice, tak přírodovědě. Markov vytvořil matematickou theorii, která umožňuje popisovat takovéto složité jevy procesy. stojí povšimnutí, právě Poincaré hlásal, vědec právo užívat v některých případech nepřesných důkazů. Jeho theorie vešla vědy pod názvem „Markovovy řetězce". Úspěchy theorie pravděpodobnosti byly tak průkazné, západní vědci začali nakonec vážně zabývat