Když kterýsi anglický matematik seznámil Čebyševovou prací, řekl.
Andrej Andrejevič Markov 1856— 1922)
že pro to, abychom otázce rozdělení prvočísel dostali zas kus dopředu,
bylo zapotřebí rozumu, který tolik převyšoval rozum Čebyševův,
o kolik rozum Čebyševův převyšuje rozum normální.
Vyhikajícím matematikem byl Čebyševův žák Andrej Andrejevič Markov.
Markov pokračoval díle svého učitele stanovil obecné podmínky, za
nichž splňuje zákon velkých čísel. Dal odpověď otázku, kdy kde možno
tento zákon aplikovat, čímž uvedl theorii pravděpodobnosti přírodovědy
a techniky. Markov skvěle zakončil bádání, začatá
Čebyševem, podal geniálně jasný dokonalý důkaz této věty, řešící otázku,
jak často náhodná proměnná nabude určité hodnoty.Tato Čebyševova práce byla jedním největších triumfů matematického
ducha.
61
. doby nikdo nedovedl naznačit cestu důkazu Bertrandova postu
látu; matematici celého světa již pozbyli naděje možnost zdůvodnit tento
postulát.
Triumfem matematického ducha byla Markovova práce, věnovaná centrální
limitní větě theorie pravděpodobnosti. Stanovil, také pravdě
podobnost hodnot, nabývaných touto proměnnou, řídí přesným zákonem
