roku 1867 vytvořil tento vědec podobné stanice gubernii petro
hradské, smolenské simbirské.
Ruský vědec podkladě pokusů dokázal neudržitelnost takových „zákonů".
572
.
„Když jsem koupil pozemek," píše Mendělejev, „nepřevyšovala průměrná úroda
žita děsjatinu šest čtvrtí, lepších letech osm, ale horších klesala čtyři
až pět čtvrtí. Roku 1860 navrhl Svobodné hospodářské
společnosti, aby prováděla pokusy hnojením půdy. Poukazoval
na to, jen správné míšení minerálních hnojiv organickými zvyšuje úrodnost
půdy.
Nedočkav rozhodnutí společnosti předloženém návrhu, zakoupil Men
dělejev společně profesorem Iljinem roku 1865 statek Boblovo jaroslavské
gubernii tam šedesáti děsjatinách orné půdy založil pokusnou zemědělskou
stanici. Kritisoval tisku malthusovství předpovídal, oboru zvýšení
množství spotřebních statků růstu zalidnění „čeká vědecké bádání ještě mnoho
úkolů možností, které malthusovci vidět neb jen tušit ani nedovedou".přirozené, vše zdržovalo vývoj agronomie."
Svými zemědělskými pokusy tento geniální badatel dokázal, plodnost
půdy zvyšuje nikoli prostou mechanickou náhradou živných látek, nýbrž jen
vědecky založeným chemickým mechanickým zpracováním půdy.
Tento veliký chemik snažil očistit agronomii Malthusova klamte aproto
se sám věnoval otázkám zemědělství.
Výsledky svých prací pokusných zemědělských stanic uveřejňoval Mendě
lejev pravidelně „Sborníku Svobodné hospodářské společnosti", nebo vydá
val knižně. právě tehdy vystoupil
proti Malthusovu učeni veškerou mohutností svého genia veliký Mendělejev. Pátého roku průměrná sklizeň žita dosahovala již deseti šestého
roku čtrnácti čtvrtí jedné děsjatiny.
Mendělejev spojil bohaté zkušenosti ruských zemědělců chemickými
objevy vyvedl agronomii slepé uličky, níž zavedly „zákon ubývající
plodnosti" „zákon náhrady"
