Sousední statkáři nechápali, nač třeba lesa kolem polí, úsměšky hleděli
na „rozmary** Lomikovského.*' Jak vidět, měl Legkostup již nemalé zkušenosti,
jestliže přistoupil výsevu lesa sypkém písku.pod brány borová semena. Les chránil obilí před žhavými
stepními větry pomohl zadržet půdě vláhu. tom nalézá
me jeho knize zajímavá svědectví. Hospodář jim ochotně vypravoval své nové „lesopolní** zemědělské
soustavě, jak sám nazval.**
Kromě jiných druhů stromů sázel Lomikovskij zvlášť mnoho topolů: cest
a řadách ochranu polí, skupinách.
Za deset let místě neplodných písčin vyrostl celý bor hustou trávou
pod stromy. našem újezdě dostatečně známo, při
průměrných krajních neúrodách, jaké byly letech 1834 1835, sklízel jsem
tak hojnou úrodu, jaká bývá jen nejlepších letech. „Všechny
plody těchto stromů,** píše Lomikovskij, „plně dozrávají volném vzduchu. Osevy byly všude
zničeny, ale Lomikovskij měl úrodu dobrou.**
Lesní stromy čtvrtým rokem byly vhodné obruče, ploty, palivo. Vysazování lesů tam začalo roku 1806.
Pokus Lomikovského byl neobyčejně ceněn.
„Že lesopolní hospodářství znamenitě prospěšné zemědělství, tom po
dávám svědectví skutečnými sklizněmi, jichž každoročně dosahuji svém leso-
polním místě,** psal Lomikovskij.
„Stalo často, jsem musil přesazovat topoly, vzrostlé tři sáhy,**
píše, vždy dopadlo dobře. šest let již nesly plody višně, třešně švestky rozličných
druhů, hrušně bergamotské obyčejné, rozmanité jabloně, zahradní jeřáby,
lískové vlašské ořechy, morušovníky, kaštany, meruňky broskvoně. lese usadili zajíci, koroptve lišky; Antip Legkostup tam do
konce vypátral dvoje vyvedená vlčí mláďata. Začal svou práci zanedba
ném poli, mezi neschůdnými bažinami, již tři roky sklízel úrodu jahod
a ovocných keřů.
Tak znamenitý lesník Antip Legkostup před půl druhým stoletím uskutečnil
největší výsev lesa písčinách.
V novosilském újezdě tulské gubernie pěstováním lesů proslavil Šatilovův
velkostatek.
Tak účinný způsob boje suchem přivábil Lomikovskému mnoho ná
vštěvníků.
Nezřídka byl Lomikovskij nucen přesazovat vzrostlé stromy.
Současník Nikolaje Vasiljeviče Gogola, štábní kapitán Vasilij Jakovlevič
Lomikovskij, když odešel odpočinek usídlil mirhorodském újezdě pol-
tavské gubernie, jal roku 1809 svém statku Trudoljubě vysušovat neschůdné
bažiny, stavět hráze vysazovat les kolem polí ovocné stromy podél cest. šatilovské lesní školky se
prodalo více než dva miliony stromových keřových sazenic.
Roku 1837 vyzvání Společnosti pro zvelebování lesního hospodářství
popsal Lomikovskij své pozoruhodné zkušenosti knize „Pěstování lesa vsi
Trudoljubě**.
Odpověď jim dalo suché počasí, jež nenadále nastalo.
Když vyrostly zkošatily stromy vysázené kolem polí, značně vzrostla
úroda statku Lomikovského. Brzy jara nebo pozdě podzim, kdy zmrzlá
568
