Současník Nikolaje Vasiljeviče Gogola, štábní kapitán Vasilij Jakovlevič
Lomikovskij, když odešel odpočinek usídlil mirhorodském újezdě pol-
tavské gubernie, jal roku 1809 svém statku Trudoljubě vysušovat neschůdné
bažiny, stavět hráze vysazovat les kolem polí ovocné stromy podél cest. tom nalézá
me jeho knize zajímavá svědectví.
„Stalo často, jsem musil přesazovat topoly, vzrostlé tři sáhy,**
píše, vždy dopadlo dobře.
„Že lesopolní hospodářství znamenitě prospěšné zemědělství, tom po
dávám svědectví skutečnými sklizněmi, jichž každoročně dosahuji svém leso-
polním místě,** psal Lomikovskij.pod brány borová semena. našem újezdě dostatečně známo, při
průměrných krajních neúrodách, jaké byly letech 1834 1835, sklízel jsem
tak hojnou úrodu, jaká bývá jen nejlepších letech.
Tak účinný způsob boje suchem přivábil Lomikovskému mnoho ná
vštěvníků. Osevy byly všude
zničeny, ale Lomikovskij měl úrodu dobrou. šatilovské lesní školky se
prodalo více než dva miliony stromových keřových sazenic.
Sousední statkáři nechápali, nač třeba lesa kolem polí, úsměšky hleděli
na „rozmary** Lomikovského. Brzy jara nebo pozdě podzim, kdy zmrzlá
568
. Hospodář jim ochotně vypravoval své nové „lesopolní** zemědělské
soustavě, jak sám nazval. Les chránil obilí před žhavými
stepními větry pomohl zadržet půdě vláhu.**
Kromě jiných druhů stromů sázel Lomikovskij zvlášť mnoho topolů: cest
a řadách ochranu polí, skupinách. šest let již nesly plody višně, třešně švestky rozličných
druhů, hrušně bergamotské obyčejné, rozmanité jabloně, zahradní jeřáby,
lískové vlašské ořechy, morušovníky, kaštany, meruňky broskvoně.
Roku 1837 vyzvání Společnosti pro zvelebování lesního hospodářství
popsal Lomikovskij své pozoruhodné zkušenosti knize „Pěstování lesa vsi
Trudoljubě**. Začal svou práci zanedba
ném poli, mezi neschůdnými bažinami, již tři roky sklízel úrodu jahod
a ovocných keřů. Vysazování lesů tam začalo roku 1806.
Nezřídka byl Lomikovskij nucen přesazovat vzrostlé stromy.**
Lesní stromy čtvrtým rokem byly vhodné obruče, ploty, palivo.
Když vyrostly zkošatily stromy vysázené kolem polí, značně vzrostla
úroda statku Lomikovského. lese usadili zajíci, koroptve lišky; Antip Legkostup tam do
konce vypátral dvoje vyvedená vlčí mláďata.*' Jak vidět, měl Legkostup již nemalé zkušenosti,
jestliže přistoupil výsevu lesa sypkém písku.
Odpověď jim dalo suché počasí, jež nenadále nastalo. „Všechny
plody těchto stromů,** píše Lomikovskij, „plně dozrávají volném vzduchu.
V novosilském újezdě tulské gubernie pěstováním lesů proslavil Šatilovův
velkostatek.
Pokus Lomikovského byl neobyčejně ceněn.
Tak znamenitý lesník Antip Legkostup před půl druhým stoletím uskutečnil
největší výsev lesa písčinách.
Za deset let místě neplodných písčin vyrostl celý bor hustou trávou
pod stromy
