Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 577 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Za deset let místě neplodných písčin vyrostl celý bor hustou trávou pod stromy. Pokus Lomikovského byl neobyčejně ceněn. Když vyrostly zkošatily stromy vysázené kolem polí, značně vzrostla úroda statku Lomikovského. Tak účinný způsob boje suchem přivábil Lomikovskému mnoho ná­ vštěvníků. lese usadili zajíci, koroptve lišky; Antip Legkostup tam do­ konce vypátral dvoje vyvedená vlčí mláďata.pod brány borová semena. Tak znamenitý lesník Antip Legkostup před půl druhým stoletím uskutečnil největší výsev lesa písčinách. Odpověď jim dalo suché počasí, jež nenadále nastalo. Les chránil obilí před žhavými stepními větry pomohl zadržet půdě vláhu. Osevy byly všude zničeny, ale Lomikovskij měl úrodu dobrou. „Všechny plody těchto stromů,** píše Lomikovskij, „plně dozrávají volném vzduchu. V novosilském újezdě tulské gubernie pěstováním lesů proslavil Šatilovův velkostatek.*' Jak vidět, měl Legkostup již nemalé zkušenosti, jestliže přistoupil výsevu lesa sypkém písku. „Stalo často, jsem musil přesazovat topoly, vzrostlé tři sáhy,** píše, vždy dopadlo dobře. Vysazování lesů tam začalo roku 1806. šatilovské lesní školky se prodalo více než dva miliony stromových keřových sazenic.** Lesní stromy čtvrtým rokem byly vhodné obruče, ploty, palivo. Roku 1837 vyzvání Společnosti pro zvelebování lesního hospodářství popsal Lomikovskij své pozoruhodné zkušenosti knize „Pěstování lesa vsi Trudoljubě**. „Že lesopolní hospodářství znamenitě prospěšné zemědělství, tom po­ dávám svědectví skutečnými sklizněmi, jichž každoročně dosahuji svém leso- polním místě,** psal Lomikovskij. našem újezdě dostatečně známo, při průměrných krajních neúrodách, jaké byly letech 1834 1835, sklízel jsem tak hojnou úrodu, jaká bývá jen nejlepších letech. Hospodář jim ochotně vypravoval své nové „lesopolní** zemědělské soustavě, jak sám nazval. Nezřídka byl Lomikovskij nucen přesazovat vzrostlé stromy. Současník Nikolaje Vasiljeviče Gogola, štábní kapitán Vasilij Jakovlevič Lomikovskij, když odešel odpočinek usídlil mirhorodském újezdě pol- tavské gubernie, jal roku 1809 svém statku Trudoljubě vysušovat neschůdné bažiny, stavět hráze vysazovat les kolem polí ovocné stromy podél cest. Začal svou práci zanedba­ ném poli, mezi neschůdnými bažinami, již tři roky sklízel úrodu jahod a ovocných keřů. šest let již nesly plody višně, třešně švestky rozličných druhů, hrušně bergamotské obyčejné, rozmanité jabloně, zahradní jeřáby, lískové vlašské ořechy, morušovníky, kaštany, meruňky broskvoně. Sousední statkáři nechápali, nač třeba lesa kolem polí, úsměšky hleděli na „rozmary** Lomikovského. Brzy jara nebo pozdě podzim, kdy zmrzlá 568 . tom nalézá­ me jeho knize zajímavá svědectví.** Kromě jiných druhů stromů sázel Lomikovskij zvlášť mnoho topolů: cest a řadách ochranu polí, skupinách