Tím, Euler vytvořil na
prosto samostatný oddíl matematiky našel obecné methody pro řešení problémů
zcela určitého typu, vytvořil nový vědní obor, který dodnes nazýváme variačním
počtem. Matematik
sestavil všechny přesné vzorce, potřebné pro výpočet všech složek takových
achromatických čoček.
Rozličná odvětví fysiky techniky měla zájem nových způsobech řešení roz
manitých typů diferenciálních rovnic. Duhovitost okrajů, chromatismus, zdála neodstranitelná.
Vědci tak dostali rukou znamenitý nástroj zkoumání přírodních úkazů
a řešení technických problémů.
Variačním počtem hledáme theoreticky takové křivky, při nichž nějaká, na
výběru křivky závislá proměnná dosahuje své nejmenší nebo největší hodnoty. Plocha pozemku ohraničeného
uzavřenou křivkou dané délky závisí tom, jaký tvar této křivce dáme.
Se zvláštní zálibou propracovával Euler problémy diferenciálního integrál
ního počtu, jehož základy byly položeny koncem XVII. každé učebnici matematické analysy ještě dnes
nalezneme velké množství Eulerových method řešení aplikací diferenciálních
rovnic. Tato část mate
matiky pomáhá zkoumat proměnné veličiny závislosti mezi nimi. Avšak
teprve Euler pochopil celou důležitost těchto úloh.
Čočka tedy nejen soustřeďuje paprsky, vycházející pozorovaného předmětu,
nýbrž také podobně jako hranol rozkládá. Optikové nemohli touto vlastností
čoček nic pořídit.
Mnoha pracemi posloužil tento veliký vědec rozvoji dalšímu zdokonalování
matematiky samé stal tomto oboru velkým vzorem vědeckého myšlení.
Euler, který bedlivě sledoval potřeby své doby, obohatil theorii diferenciál
ních rovnic mnohými pracemi.
Jednotlivé úlohy variačního počtu byly řešeny již před Eulerem. Variačního počtu velmi hojně užívá theoretické mechanice fysice. Tak příklad čas, vynaložený přepravu zboží mezi
dvěma místy, zřejmě závislý výběru cesty.Euler vytvořil theorii přesných propočtů achromatických čoček.
Avšak Euler dokázal, možno několika vypouklých vydutých čoček
sestrojit takovou čočku, která zachycované paprsky nerozkládá.
První achromatický mikroskop sestrojil Eulerův současník, petrohradský
akademik Epinus.
Vyšší matematika zahájila novou etapu vývoji všech exaktních věd. Methody nové
matematiky poskytují možnost ‘popisovat pomocí diferenciálních rovnic chod
strojů, pohyb kyvadel, dráhu letu střely, tok vodních vzdušných proudů atd.
Eulerova theorie dodnes pomáhá konstruovat dokonalé dalekohledy, mikro
skopy, fotoobjektivy jiné optické přístroje. Obyčejná
dvojvypuklá čočka dává nezřetelné obrazy mlhavým, duhovitým okrajem.
Variační počet nám dává klíč poznání vysvětlení mnoha velmi obtížných
problémů theorie praxe.
Všude kolem sebe můžeme pozorovat vzájemný vztah mezi křivkami roz
manitými veličinami.
Při propracovávání problémů matematické analysy vytvořil Euler jako
doplněk diferenciálnímu integrálnímu počtu novou kapitolu matematiky —
variační počet.
65
. století
