Když Gorjaninov rýsoval obraz vzniku prvotního života, pokročil značně
dále než později Darwin, který podle slov Engelse dostal při řešení této
otázky slepé uličky.Ideovým dědicem Kajdanovovým byl velký biolog-myslitel Pavel Fjodorovič
Gorjaninov, profesor lékařskochirurgické akademie. Toto jádro schopno
se vyvíjet větší jednotku, buňku."
A téže knize rozvádí Gorjaninov geniální myšlenku přechodu neži
vého živému.
Přes čtyřicet tištěných prací přírodovědě medicíně tvoří jeho vědecký
odkaz." zde překvapující prozíravostí
poodhaluje clonu nad tajemstvím vzniku života. Ale knize „Základní obrysy přírodní
soustavy", vytištěné roku 1834, hovoří tom, tkáně živočichů mají
buněčnou skladbu. Tak vznikají jakoby samo sebou nejjedno
dušší organisovaná těla, hlavně vodní řasy.
„Jsou dva způsoby rozmnožování," píše, „vnitřní tvořením přepážek
a vnější rašením. Sedmadvacet let před Darwinem podal svých pracích soustavu vývoje
organismů vypracoval klasifikaci přírody, která měla pro vědu velký význam."
Jako před sto lety, nýbrž teprve nedávno byla napsána tato pozoru
hodná slova.
Gorjaninov domníval, živá hmota vzešla neživé, neorganické,
a vyslovil tuto myšlenku mnohem určitěji, než mnoho let později, roku 1871,
učinil Haeckel.
„Všechno organické počíná buňkou," psal Gorjaninov knize „Zoologie"
(1837).
Již roku 1827 prvém vydání knihy „Základní osnova botaniky" psal
Gorjaninov buněčné skladbě rostlin tvrdil, rostliny skládají buněk
tvořících buněčnou tkáň čili buničinu.
„Není pochyby," píše Gorjaninov, „že organická těla, ale neorganická se
za příznivých okolností přetvářejí bytosti.
Gorjaninov pojednává své práci buněčném jádru poukazuje jeho
zvláštní význam rozmnožování buňky.
„Prvotní zrození," píše Gorjaninov, „je to, něhož prvně vznikly všechny
organické bytosti konečném utvoření planety. Jeho částečky (koacerváty), nakupené kolem malé
prvotní bublinky, tvoří jádro (nucleus) čili cytoblast.
Rozváděje svou ideu vzniku živé hmoty neživé uveřejnil čtyři léta před
Schwannem Schleidenem svou theorii buněčném složení organismů učení
o buňce.
Ruský vědec podává tehdejší dobu podivuhodnou definici organismu
jako jednoty všech jeho částí. tvoří buňky, které rozličnými
způsoby rozmnožují rozličnými způsoby spojují. „Organismus organické tělo zvláštní celek, samostatně činný, pře
tvářející okolní hmoty své tělo udržující vzájemnou závislostí stých částí.
ól2
. všeplodivém živlu, vodě,
za spolupůsobení tepla, světla, vzduchu některých pevných látek vzniká vnitřní
plodná síla objevuje sliz."
Těmito stručnými slovy vyjádřen jeden nejdůležitějších znaků života,
jehož povšechný výměr podal Engels
