Sedmadvacet let před Darwinem podal svých pracích soustavu vývoje
organismů vypracoval klasifikaci přírody, která měla pro vědu velký význam.
Přes čtyřicet tištěných prací přírodovědě medicíně tvoří jeho vědecký
odkaz.
Ruský vědec podává tehdejší dobu podivuhodnou definici organismu
jako jednoty všech jeho částí.
Když Gorjaninov rýsoval obraz vzniku prvotního života, pokročil značně
dále než později Darwin, který podle slov Engelse dostal při řešení této
otázky slepé uličky.
„Není pochyby," píše Gorjaninov, „že organická těla, ale neorganická se
za příznivých okolností přetvářejí bytosti. tvoří buňky, které rozličnými
způsoby rozmnožují rozličnými způsoby spojují.
„Jsou dva způsoby rozmnožování," píše, „vnitřní tvořením přepážek
a vnější rašením. Ale knize „Základní obrysy přírodní
soustavy", vytištěné roku 1834, hovoří tom, tkáně živočichů mají
buněčnou skladbu."
Těmito stručnými slovy vyjádřen jeden nejdůležitějších znaků života,
jehož povšechný výměr podal Engels. Tak vznikají jakoby samo sebou nejjedno
dušší organisovaná těla, hlavně vodní řasy. „Organismus organické tělo zvláštní celek, samostatně činný, pře
tvářející okolní hmoty své tělo udržující vzájemnou závislostí stých částí."
Jako před sto lety, nýbrž teprve nedávno byla napsána tato pozoru
hodná slova. všeplodivém živlu, vodě,
za spolupůsobení tepla, světla, vzduchu některých pevných látek vzniká vnitřní
plodná síla objevuje sliz.
Již roku 1827 prvém vydání knihy „Základní osnova botaniky" psal
Gorjaninov buněčné skladbě rostlin tvrdil, rostliny skládají buněk
tvořících buněčnou tkáň čili buničinu.
Rozváděje svou ideu vzniku živé hmoty neživé uveřejnil čtyři léta před
Schwannem Schleidenem svou theorii buněčném složení organismů učení
o buňce."
A téže knize rozvádí Gorjaninov geniální myšlenku přechodu neži
vého živému.
ól2
." zde překvapující prozíravostí
poodhaluje clonu nad tajemstvím vzniku života. Toto jádro schopno
se vyvíjet větší jednotku, buňku.
„Všechno organické počíná buňkou," psal Gorjaninov knize „Zoologie"
(1837).Ideovým dědicem Kajdanovovým byl velký biolog-myslitel Pavel Fjodorovič
Gorjaninov, profesor lékařskochirurgické akademie.
Gorjaninov domníval, živá hmota vzešla neživé, neorganické,
a vyslovil tuto myšlenku mnohem určitěji, než mnoho let později, roku 1871,
učinil Haeckel.
„Prvotní zrození," píše Gorjaninov, „je to, něhož prvně vznikly všechny
organické bytosti konečném utvoření planety.
Gorjaninov pojednává své práci buněčném jádru poukazuje jeho
zvláštní význam rozmnožování buňky. Jeho částečky (koacerváty), nakupené kolem malé
prvotní bublinky, tvoří jádro (nucleus) čili cytoblast
