Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 521 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Gorjaninov pojednává své práci buněčném jádru poukazuje jeho zvláštní význam rozmnožování buňky. Již roku 1827 prvém vydání knihy „Základní osnova botaniky" psal Gorjaninov buněčné skladbě rostlin tvrdil, rostliny skládají buněk tvořících buněčnou tkáň čili buničinu. ól2 . Sedmadvacet let před Darwinem podal svých pracích soustavu vývoje organismů vypracoval klasifikaci přírody, která měla pro vědu velký význam. „Organismus organické tělo zvláštní celek, samostatně činný, pře­ tvářející okolní hmoty své tělo udržující vzájemnou závislostí stých částí." Jako před sto lety, nýbrž teprve nedávno byla napsána tato pozoru­ hodná slova. „Není pochyby," píše Gorjaninov, „že organická těla, ale neorganická se za příznivých okolností přetvářejí bytosti." zde překvapující prozíravostí poodhaluje clonu nad tajemstvím vzniku života." Těmito stručnými slovy vyjádřen jeden nejdůležitějších znaků života, jehož povšechný výměr podal Engels. „Všechno organické počíná buňkou," psal Gorjaninov knize „Zoologie" (1837). všeplodivém živlu, vodě, za spolupůsobení tepla, světla, vzduchu některých pevných látek vzniká vnitřní plodná síla objevuje sliz.Ideovým dědicem Kajdanovovým byl velký biolog-myslitel Pavel Fjodorovič Gorjaninov, profesor lékařskochirurgické akademie. Když Gorjaninov rýsoval obraz vzniku prvotního života, pokročil značně dále než později Darwin, který podle slov Engelse dostal při řešení této otázky slepé uličky. tvoří buňky, které rozličnými způsoby rozmnožují rozličnými způsoby spojují. „Jsou dva způsoby rozmnožování," píše, „vnitřní tvořením přepážek a vnější rašením. „Prvotní zrození," píše Gorjaninov, „je to, něhož prvně vznikly všechny organické bytosti konečném utvoření planety. Přes čtyřicet tištěných prací přírodovědě medicíně tvoří jeho vědecký odkaz. Ruský vědec podává tehdejší dobu podivuhodnou definici organismu jako jednoty všech jeho částí. Tak vznikají jakoby samo sebou nejjedno­ dušší organisovaná těla, hlavně vodní řasy." A téže knize rozvádí Gorjaninov geniální myšlenku přechodu neži­ vého živému. Jeho částečky (koacerváty), nakupené kolem malé prvotní bublinky, tvoří jádro (nucleus) čili cytoblast. Rozváděje svou ideu vzniku živé hmoty neživé uveřejnil čtyři léta před Schwannem Schleidenem svou theorii buněčném složení organismů učení o buňce. Gorjaninov domníval, živá hmota vzešla neživé, neorganické, a vyslovil tuto myšlenku mnohem určitěji, než mnoho let později, roku 1871, učinil Haeckel. Toto jádro schopno se vyvíjet větší jednotku, buňku. Ale knize „Základní obrysy přírodní soustavy", vytištěné roku 1834, hovoří tom, tkáně živočichů mají buněčnou skladbu