Buffon, pokoušeje vysvětlit, rozličných vrstvách zemské kůry se
nalézají zbytky vymřelých živočichů, kteří nebyli podobni živočichům našim,
vyslovil domněnku dějinách země, tak zvanou „theorii katastrof”.nalezl jižně Moskvy kamenné uhlí; Michail Volkov, který roku 1726 objevil
kamenouhelné bohatství dnešního Kuzbasu.
Jinak pohlížel svět velký materialista Lomonosov. Y
Základy nauce zemi položil velký učenec Lomonosov. Každá taková katastrofa smetla povrchu zemského všechen
život.
. století, Francouz
Buffon, který shromáždil mnoho důležitého materiálu, nasbíraného při výpra
vách vykopávkách, neuměl povznést nad metafysické představy své doby.
Vnější síly jsou „silný vítr, deště, tok řek, mořské vlny, lesní požáry zá
plavy”. Ruský genius vy
smíval učencům, "kteří naučili třem slovům: „Tak stvořil Bůh” říkali, že
„to odpověď místo všeho vysvětlování”; smělých rysech črtá svůj velkolepý
obraz světa, kreslí jej jako věčně živý, pohyblivý měnící se.
Velký učenec, řídě svými materialistickými představami světě, objas
ňuje síly, které působí rozvoj změny složení zemské kůry.
Dokonce ani jeden největších přírodovědců XVIII. Když však zemi ob
jevil člověk (podle Buffonova mínění stvořil Bůh), všechno „utišilo”.
Prospektoři podzemního bohatství, kteří pracovali oněch dávných dobách,
zvěčnili svou dovednost obdivuhodnými památníky, kterými stala naleziště
zlata rudná uhelná ložiska.
462
. Buffon,
který vyložil tuto theorii díle „Epochy přírody”, tvrdil, nejstarší dějiny naší
planety jsou rozděleny četnými strašnými katastrofami potopami na
několik období. Hned katastrofě došlo novému tvoření rostlin živočichů.”
Myšlenka stálého nepřetržitého vývoje, kterou hlásal Lomonosov, stala
se základem veškeré nauky zemi.
Buffon, který takto vylíčil nejstarší dějiny země, ponechal alespoň ještě
místo pro jakýsi slabý náznak proměnlivosti světa. době, kdy
působil Lomonosov, zastávali mnozí představitelé západní vědy názor neměn
nosti země jejího obyvatelstva.
Lomonosov dělí tyto síly vnější vnitřní. Vnitřní síly jsou zemětřesení, sopečná činnost teplota „zemských
útrob”. Země živočichové zůstávají věky ne
změněni.
Lomonosovovo učení původu hornin stalo základem nauk důležitých
pro dnešní geologii, totiž diagenese metamorfismu. „Musíme dobře
pamatovat,” říká, „že viditelné, hmotné věci zemi celý svět nebyly při svém
vzniku takovém stavu, jakém dnes nalézáme, nýbrž docházelo světě
k velkým změnám.
Pak již nedocházelo katastrofám. „Svět byl odedávna takový, jaký dnes,”
tvrdili učenci. Vycházejíce tohoto názoru, považovali svůj úkol, aby pouze
třídili to, chaoticky, jak domnívali, nahromadilo zemském nitru
