Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 470 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Buffon, pokoušeje vysvětlit, rozličných vrstvách zemské kůry se nalézají zbytky vymřelých živočichů, kteří nebyli podobni živočichům našim, vyslovil domněnku dějinách země, tak zvanou „theorii katastrof”.nalezl jižně Moskvy kamenné uhlí; Michail Volkov, který roku 1726 objevil kamenouhelné bohatství dnešního Kuzbasu. Jinak pohlížel svět velký materialista Lomonosov. Y Základy nauce zemi položil velký učenec Lomonosov. Každá taková katastrofa smetla povrchu zemského všechen život. . století, Francouz Buffon, který shromáždil mnoho důležitého materiálu, nasbíraného při výpra­ vách vykopávkách, neuměl povznést nad metafysické představy své doby. Vnější síly jsou „silný vítr, deště, tok řek, mořské vlny, lesní požáry zá­ plavy”. Ruský genius vy­ smíval učencům, "kteří naučili třem slovům: „Tak stvořil Bůh” říkali, že „to odpověď místo všeho vysvětlování”; smělých rysech črtá svůj velkolepý obraz světa, kreslí jej jako věčně živý, pohyblivý měnící se. Velký učenec, řídě svými materialistickými představami světě, objas­ ňuje síly, které působí rozvoj změny složení zemské kůry. Dokonce ani jeden největších přírodovědců XVIII. Když však zemi ob­ jevil člověk (podle Buffonova mínění stvořil Bůh), všechno „utišilo”. Prospektoři podzemního bohatství, kteří pracovali oněch dávných dobách, zvěčnili svou dovednost obdivuhodnými památníky, kterými stala naleziště zlata rudná uhelná ložiska. 462 . Buffon, který vyložil tuto theorii díle „Epochy přírody”, tvrdil, nejstarší dějiny naší planety jsou rozděleny četnými strašnými katastrofami potopami na několik období. Hned katastrofě došlo novému tvoření rostlin živočichů.” Myšlenka stálého nepřetržitého vývoje, kterou hlásal Lomonosov, stala se základem veškeré nauky zemi. Buffon, který takto vylíčil nejstarší dějiny země, ponechal alespoň ještě místo pro jakýsi slabý náznak proměnlivosti světa. době, kdy působil Lomonosov, zastávali mnozí představitelé západní vědy názor neměn­ nosti země jejího obyvatelstva. Lomonosov dělí tyto síly vnější vnitřní. Vnitřní síly jsou zemětřesení, sopečná činnost teplota „zemských útrob”. Země živočichové zůstávají věky ne­ změněni. Lomonosovovo učení původu hornin stalo základem nauk důležitých pro dnešní geologii, totiž diagenese metamorfismu. „Musíme dobře pamatovat,” říká, „že viditelné, hmotné věci zemi celý svět nebyly při svém vzniku takovém stavu, jakém dnes nalézáme, nýbrž docházelo světě k velkým změnám. Pak již nedocházelo katastrofám. „Svět byl odedávna takový, jaký dnes,” tvrdili učenci. Vycházejíce tohoto názoru, považovali svůj úkol, aby pouze třídili to, chaoticky, jak domnívali, nahromadilo zemském nitru