století, Francouz
Buffon, který shromáždil mnoho důležitého materiálu, nasbíraného při výpra
vách vykopávkách, neuměl povznést nad metafysické představy své doby. Každá taková katastrofa smetla povrchu zemského všechen
život. „Svět byl odedávna takový, jaký dnes,”
tvrdili učenci.
Jinak pohlížel svět velký materialista Lomonosov. Země živočichové zůstávají věky ne
změněni. „Musíme dobře
pamatovat,” říká, „že viditelné, hmotné věci zemi celý svět nebyly při svém
vzniku takovém stavu, jakém dnes nalézáme, nýbrž docházelo světě
k velkým změnám. Vycházejíce tohoto názoru, považovali svůj úkol, aby pouze
třídili to, chaoticky, jak domnívali, nahromadilo zemském nitru.”
Myšlenka stálého nepřetržitého vývoje, kterou hlásal Lomonosov, stala
se základem veškeré nauky zemi. Ruský genius vy
smíval učencům, "kteří naučili třem slovům: „Tak stvořil Bůh” říkali, že
„to odpověď místo všeho vysvětlování”; smělých rysech črtá svůj velkolepý
obraz světa, kreslí jej jako věčně živý, pohyblivý měnící se.
Buffon, pokoušeje vysvětlit, rozličných vrstvách zemské kůry se
nalézají zbytky vymřelých živočichů, kteří nebyli podobni živočichům našim,
vyslovil domněnku dějinách země, tak zvanou „theorii katastrof”.
Lomonosovovo učení původu hornin stalo základem nauk důležitých
pro dnešní geologii, totiž diagenese metamorfismu.
Velký učenec, řídě svými materialistickými představami světě, objas
ňuje síly, které působí rozvoj změny složení zemské kůry.
Prospektoři podzemního bohatství, kteří pracovali oněch dávných dobách,
zvěčnili svou dovednost obdivuhodnými památníky, kterými stala naleziště
zlata rudná uhelná ložiska.
Pak již nedocházelo katastrofám.
Buffon, který takto vylíčil nejstarší dějiny země, ponechal alespoň ještě
místo pro jakýsi slabý náznak proměnlivosti světa.
Vnější síly jsou „silný vítr, deště, tok řek, mořské vlny, lesní požáry zá
plavy”. Hned katastrofě došlo novému tvoření rostlin živočichů.nalezl jižně Moskvy kamenné uhlí; Michail Volkov, který roku 1726 objevil
kamenouhelné bohatství dnešního Kuzbasu.
Dokonce ani jeden největších přírodovědců XVIII. Buffon,
který vyložil tuto theorii díle „Epochy přírody”, tvrdil, nejstarší dějiny naší
planety jsou rozděleny četnými strašnými katastrofami potopami na
několik období. Vnitřní síly jsou zemětřesení, sopečná činnost teplota „zemských
útrob”.
Lomonosov dělí tyto síly vnější vnitřní. Když však zemi ob
jevil člověk (podle Buffonova mínění stvořil Bůh), všechno „utišilo”. Y
Základy nauce zemi položil velký učenec Lomonosov. době, kdy
působil Lomonosov, zastávali mnozí představitelé západní vědy názor neměn
nosti země jejího obyvatelstva.
462
.
