Vnější síly jsou „silný vítr, deště, tok řek, mořské vlny, lesní požáry zá
plavy”. Y
Základy nauce zemi položil velký učenec Lomonosov.
. Když však zemi ob
jevil člověk (podle Buffonova mínění stvořil Bůh), všechno „utišilo”.
Dokonce ani jeden největších přírodovědců XVIII.
Buffon, pokoušeje vysvětlit, rozličných vrstvách zemské kůry se
nalézají zbytky vymřelých živočichů, kteří nebyli podobni živočichům našim,
vyslovil domněnku dějinách země, tak zvanou „theorii katastrof”.
Jinak pohlížel svět velký materialista Lomonosov. „Svět byl odedávna takový, jaký dnes,”
tvrdili učenci. Každá taková katastrofa smetla povrchu zemského všechen
život.
Lomonosov dělí tyto síly vnější vnitřní.
Lomonosovovo učení původu hornin stalo základem nauk důležitých
pro dnešní geologii, totiž diagenese metamorfismu. Vycházejíce tohoto názoru, považovali svůj úkol, aby pouze
třídili to, chaoticky, jak domnívali, nahromadilo zemském nitru. Buffon,
který vyložil tuto theorii díle „Epochy přírody”, tvrdil, nejstarší dějiny naší
planety jsou rozděleny četnými strašnými katastrofami potopami na
několik období. Země živočichové zůstávají věky ne
změněni. Hned katastrofě došlo novému tvoření rostlin živočichů.nalezl jižně Moskvy kamenné uhlí; Michail Volkov, který roku 1726 objevil
kamenouhelné bohatství dnešního Kuzbasu.
462
.
Velký učenec, řídě svými materialistickými představami světě, objas
ňuje síly, které působí rozvoj změny složení zemské kůry. době, kdy
působil Lomonosov, zastávali mnozí představitelé západní vědy názor neměn
nosti země jejího obyvatelstva. Ruský genius vy
smíval učencům, "kteří naučili třem slovům: „Tak stvořil Bůh” říkali, že
„to odpověď místo všeho vysvětlování”; smělých rysech črtá svůj velkolepý
obraz světa, kreslí jej jako věčně živý, pohyblivý měnící se.
Pak již nedocházelo katastrofám.
Prospektoři podzemního bohatství, kteří pracovali oněch dávných dobách,
zvěčnili svou dovednost obdivuhodnými památníky, kterými stala naleziště
zlata rudná uhelná ložiska.
Buffon, který takto vylíčil nejstarší dějiny země, ponechal alespoň ještě
místo pro jakýsi slabý náznak proměnlivosti světa. století, Francouz
Buffon, který shromáždil mnoho důležitého materiálu, nasbíraného při výpra
vách vykopávkách, neuměl povznést nad metafysické představy své doby.”
Myšlenka stálého nepřetržitého vývoje, kterou hlásal Lomonosov, stala
se základem veškeré nauky zemi. Vnitřní síly jsou zemětřesení, sopečná činnost teplota „zemských
útrob”. „Musíme dobře
pamatovat,” říká, „že viditelné, hmotné věci zemi celý svět nebyly při svém
vzniku takovém stavu, jakém dnes nalézáme, nýbrž docházelo světě
k velkým změnám
