"
Těljakovskij své práci vyložil ruské opevňovací umění, živé, rozvíjející sej
plně spojené praxis rozdíl scholastické školy západní, vedené Francouzi,
ustrnulé vývoji stojící stranou všech ostatních vojenských věd.
Ženisté, žáci Těljakovského, praxi jasně dokázali přednosti ruské
opevňovací školy. přiznávali ne
přátelé.
Známí francouzští historikové Lavisse Rambaud, uznávajíce sílu ruské
obrany, napsali, vynalézavost energie ruských opevňovatelů „přeměnila
téměř nechráněné město strašnou pevnost; hatě pytle naplněné hlínou na
hradily kámen vápno. příklad pevnůstky
hodnotí jako „přední posice, výhodné pro útočné záměry". Toto originální svérázné dílo úrovni
soudobé vědy umění.
O francouzských opevněních, pokládaných Západě vrchol vojenského
umění, vyslovil Engels takto: ,,. „Obrana Sevastopolu," psali, „nabyla jisté míry aktivního, útočného
rázu.
Ruský opevňovatel přikládal zvláštní význam takovým opevněním, která
neslouží jen obraně, nýbrž aktivním útočným operacím. Tato takřka přenosná opevnění, snadno zničitelná bom
bami dělovými střelami;, stavěla tak lehce, druhého dne boji útočník
našel trhliny, které učinil minulého dne, znova spravené". Pravil, „opevnění podle útvaru krajiny, níž jsou budována, bývají
většinou geometricky nepravidelná".
Ruská obrana byla houževnatá, zároveň však aktivní.
Ruská škola opevňovací měla velký vliv rozvoj opevňovací vědy na
Západě.
Významnými představiteli této školy byli ženisté Eduard Ivanovič Totleben
a Alexander Borisovič Melnikov.
Ruská škola zvítězila.
456
.
Toto spojení pevné obrany smělými útočnými akcemi zvláště charak
teristické pro ruskou válečnou taktiku obrany Sevastopolu letech 1854—1855. Ruští ženisté, opírající aktivní pomoc obyvatelstva
Sevastopolu, maximálně využili pozemních opevnění hojně používali podzemní
minové války.všech evropských jazyků užívalo jich jako učebnice všech významněj
ších západních vojenských školách*
„Severní včeía", jeden ruských časopisů doby, napsal: „Kniha Tělja-
kovského patří mezi nejzajímavější díla vojenské vědecké literatuře zasluhuje
pozornosti všech vzdělaných vojáků. každá vláda, jež srovnala zemí,
prokázala Francii velkou službu. Obránci města neomezovali jen obranu první linie opevnění, nýbrž
postupovali kupředu střelby Když Engels charakterisoval činnost
Totlebenovu, řekl, byl při tehdejším obléhání „nepochybně mužem nejzna
lejším svého umění, mezi Rusy, mezi spojenci". Své nadání prokázali plnou měrou hlavně při
obležení Sevastopolu, kdy francouzská opevňovací škola střetla školou
ruskou."
Těljakovskij podrobil zdrcující kritice plány západoevropských pevností,
geometricky pravidelných, složitých, avšak nezdůvodněných bojovými zkuše
nostmi, dokázal, tvar opevnění přesně shodovat terénními podmín
kami
