Jiný zajímavý návrh vytvořil ruský vynálezce Sokovnin, který svým ná
vrhem předešel třicet let známého německého konstruktéra vzducholodí
Zeppelina.
Vojenský inženýr vyjádřil svém návrhu dvě velmi zajímavé myšlenky,
které byly využity pozdější době. odlehčení konstrukce
Sokovnin navrhl, aby kostru užilo ocelových trubek aby pohonný stroj
byl vyroben aluminia.
Zkouška setkala nezdarem. Jak známo, jsou dnes duté konstrukce lehké kovové
slitiny aluminia základním materiálem při stavbě letadel.
Nedostatek potřebné podpory strany carské vlády nedovolil smělému
vynálezci, aby uskutečnil svůj znamenitý projekt. Proto brzy pozornost ruských vynálezců obrátila
k sestrojení řiditelných aerostatů. Ale zůstal bez prostředků, tak byl nucen
složit hotové části svého stroje kůlny, kde pak ležely přes deset let.
Tak dopadalo mnoha ruskými projekty.Cizinec Leppich, kterému byly balony svěřeny, nesplnil však očekáváni. Jestliže opravdu poletí, triumfálně přivítáme “
A Kostovič, jak již čtenář ví, dávno před francouzskými německými kon
struktéry vzducholodí sestrojil „létací lokomotivu", která již měla všechny prin
cipy nynější vzducholodi."
Jak známo, základní překážkou rozvoje vojenské vzduchoplavby neřidi-
telnost vzdušných balonů. Ruské vojenské úřady ochotně
zadávaly všechny objednávky zahraničním firmám někdy přímo podvodní
kům, stálo cokoli. Sokovnin projektoval vzducholoď doutníkového tvaru, složenou
z oddělených úseků, vnějším obalem kovovým.
V polovině XIX. Zkrušený vynálezce, který již
pozbyl naděje dokončení svého stroje, souhlasil. Stroj byl pohybu uváděn
zvláštním pohonem reaktivního typu. Konstantinov, který opíral historii vzduchoplavectví
i své vlastní zkušenosti, zakončil svou práci slovy: „Zhotovení vzdušných bom-
bardovacích balonů není nic obtížného.
Předseda Všeruského aeroklubu hrabě Stěnbok-Fermor odpověděl žádost
vynálezce Kostoviče podporu takto:
„Ať jede Ameriky. Požádal malou podporu, aby mohl dokončit započaté
dílo, létací lokomotivu „Rusko". Historie
tím však neskončila.
Již roce 1849 navrhl ruský inženýr Tretěsskij, aby byla vytvořena řidi
telná vzducholoď tvaru doutníku, předchůdce dnešní vzducholodi. Vnitřek jeho aerostatů byl rozdělen úseky,
aby něho při poškození neunikl všechen plyn. století Rusku konaly nové pokusy přizpůsobit létací
přístroje vojenským účelům. Jednou přišel Kostovičovi čilý mladík vynálezci nabídl
veliké peníze jednotlivé části vzducholodi.
423
. Jak se, nakonec ukázalo,
podnikavý kupec prodal ruskému ministerstvu vojenství KostOvičův vynález bez
jeho vědomí jako „americkou novinku". Tehdy zůstávali přední ruští vynálezci zcela bez podpory. koupi této „americké novinky",
ačkoli ještě ani neviděli, nelitovali vojenští činitelé vynaložit částku mnohokrát
větší, než jakou kdysi žádal vynálezce ukončení svého skvělého návrhu. Těžko
lze najít jasnější příklad toho, jak carská vojenská správa opovrhovala domácí
tvorbou. Proslulý dělostřelec vynálezce raketové zbraně
v Rusku, generál Konstantinov, vydal roce 1853 svou práci „Princip,
výroba užití balonů"
