Nedostatek potřebné podpory strany carské vlády nedovolil smělému
vynálezci, aby uskutečnil svůj znamenitý projekt.
V polovině XIX. odlehčení konstrukce
Sokovnin navrhl, aby kostru užilo ocelových trubek aby pohonný stroj
byl vyroben aluminia. Sokovnin projektoval vzducholoď doutníkového tvaru, složenou
z oddělených úseků, vnějším obalem kovovým. Jednou přišel Kostovičovi čilý mladík vynálezci nabídl
veliké peníze jednotlivé části vzducholodi.
Zkouška setkala nezdarem. Požádal malou podporu, aby mohl dokončit započaté
dílo, létací lokomotivu „Rusko". Proslulý dělostřelec vynálezce raketové zbraně
v Rusku, generál Konstantinov, vydal roce 1853 svou práci „Princip,
výroba užití balonů".Cizinec Leppich, kterému byly balony svěřeny, nesplnil však očekáváni. Historie
tím však neskončila. Konstantinov, který opíral historii vzduchoplavectví
i své vlastní zkušenosti, zakončil svou práci slovy: „Zhotovení vzdušných bom-
bardovacích balonů není nic obtížného. Jak známo, jsou dnes duté konstrukce lehké kovové
slitiny aluminia základním materiálem při stavbě letadel.
Již roce 1849 navrhl ruský inženýr Tretěsskij, aby byla vytvořena řidi
telná vzducholoď tvaru doutníku, předchůdce dnešní vzducholodi."
Jak známo, základní překážkou rozvoje vojenské vzduchoplavby neřidi-
telnost vzdušných balonů.
Tak dopadalo mnoha ruskými projekty. Jak se, nakonec ukázalo,
podnikavý kupec prodal ruskému ministerstvu vojenství KostOvičův vynález bez
jeho vědomí jako „americkou novinku".
Vojenský inženýr vyjádřil svém návrhu dvě velmi zajímavé myšlenky,
které byly využity pozdější době. Vnitřek jeho aerostatů byl rozdělen úseky,
aby něho při poškození neunikl všechen plyn. století Rusku konaly nové pokusy přizpůsobit létací
přístroje vojenským účelům. Tehdy zůstávali přední ruští vynálezci zcela bez podpory. Jestliže opravdu poletí, triumfálně přivítáme “
A Kostovič, jak již čtenář ví, dávno před francouzskými německými kon
struktéry vzducholodí sestrojil „létací lokomotivu", která již měla všechny prin
cipy nynější vzducholodi.
Jiný zajímavý návrh vytvořil ruský vynálezce Sokovnin, který svým ná
vrhem předešel třicet let známého německého konstruktéra vzducholodí
Zeppelina. Ale zůstal bez prostředků, tak byl nucen
složit hotové části svého stroje kůlny, kde pak ležely přes deset let. koupi této „americké novinky",
ačkoli ještě ani neviděli, nelitovali vojenští činitelé vynaložit částku mnohokrát
větší, než jakou kdysi žádal vynálezce ukončení svého skvělého návrhu.
423
. Proto brzy pozornost ruských vynálezců obrátila
k sestrojení řiditelných aerostatů. Stroj byl pohybu uváděn
zvláštním pohonem reaktivního typu.
Předseda Všeruského aeroklubu hrabě Stěnbok-Fermor odpověděl žádost
vynálezce Kostoviče podporu takto:
„Ať jede Ameriky. Ruské vojenské úřady ochotně
zadávaly všechny objednávky zahraničním firmám někdy přímo podvodní
kům, stálo cokoli. Těžko
lze najít jasnější příklad toho, jak carská vojenská správa opovrhovala domácí
tvorbou. Zkrušený vynálezce, který již
pozbyl naděje dokončení svého stroje, souhlasil
