Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 429 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nedostatek potřebné podpory strany carské vlády nedovolil smělému vynálezci, aby uskutečnil svůj znamenitý projekt. Tehdy zůstávali přední ruští vynálezci zcela bez podpory. koupi této „americké novinky", ačkoli ještě ani neviděli, nelitovali vojenští činitelé vynaložit částku mnohokrát větší, než jakou kdysi žádal vynálezce ukončení svého skvělého návrhu. Zkrušený vynálezce, který již pozbyl naděje dokončení svého stroje, souhlasil. Jak se, nakonec ukázalo, podnikavý kupec prodal ruskému ministerstvu vojenství KostOvičův vynález bez jeho vědomí jako „americkou novinku". Vojenský inženýr vyjádřil svém návrhu dvě velmi zajímavé myšlenky, které byly využity pozdější době. Jak známo, jsou dnes duté konstrukce lehké kovové slitiny aluminia základním materiálem při stavbě letadel. Již roce 1849 navrhl ruský inženýr Tretěsskij, aby byla vytvořena řidi­ telná vzducholoď tvaru doutníku, předchůdce dnešní vzducholodi. Předseda Všeruského aeroklubu hrabě Stěnbok-Fermor odpověděl žádost vynálezce Kostoviče podporu takto: „Ať jede Ameriky. Těžko lze najít jasnější příklad toho, jak carská vojenská správa opovrhovala domácí tvorbou. Proto brzy pozornost ruských vynálezců obrátila k sestrojení řiditelných aerostatů." Jak známo, základní překážkou rozvoje vojenské vzduchoplavby neřidi- telnost vzdušných balonů. Konstantinov, který opíral historii vzduchoplavectví i své vlastní zkušenosti, zakončil svou práci slovy: „Zhotovení vzdušných bom- bardovacích balonů není nic obtížného. Požádal malou podporu, aby mohl dokončit započaté dílo, létací lokomotivu „Rusko". Jednou přišel Kostovičovi čilý mladík vynálezci nabídl veliké peníze jednotlivé části vzducholodi.Cizinec Leppich, kterému byly balony svěřeny, nesplnil však očekáváni. století Rusku konaly nové pokusy přizpůsobit létací přístroje vojenským účelům. Sokovnin projektoval vzducholoď doutníkového tvaru, složenou z oddělených úseků, vnějším obalem kovovým. Proslulý dělostřelec vynálezce raketové zbraně v Rusku, generál Konstantinov, vydal roce 1853 svou práci „Princip, výroba užití balonů". 423 . Vnitřek jeho aerostatů byl rozdělen úseky, aby něho při poškození neunikl všechen plyn. Ruské vojenské úřady ochotně zadávaly všechny objednávky zahraničním firmám někdy přímo podvodní­ kům, stálo cokoli. Tak dopadalo mnoha ruskými projekty. Jiný zajímavý návrh vytvořil ruský vynálezce Sokovnin, který svým ná­ vrhem předešel třicet let známého německého konstruktéra vzducholodí Zeppelina. Jestliže opravdu poletí, triumfálně přivítáme “ A Kostovič, jak již čtenář ví, dávno před francouzskými německými kon­ struktéry vzducholodí sestrojil „létací lokomotivu", která již měla všechny prin­ cipy nynější vzducholodi. Historie tím však neskončila. odlehčení konstrukce Sokovnin navrhl, aby kostru užilo ocelových trubek aby pohonný stroj byl vyroben aluminia. Zkouška setkala nezdarem. Ale zůstal bez prostředků, tak byl nucen složit hotové části svého stroje kůlny, kde pak ležely přes deset let. V polovině XIX. Stroj byl pohybu uváděn zvláštním pohonem reaktivního typu