Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 429 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Již roce 1849 navrhl ruský inženýr Tretěsskij, aby byla vytvořena řidi­ telná vzducholoď tvaru doutníku, předchůdce dnešní vzducholodi." Jak známo, základní překážkou rozvoje vojenské vzduchoplavby neřidi- telnost vzdušných balonů. Požádal malou podporu, aby mohl dokončit započaté dílo, létací lokomotivu „Rusko". Nedostatek potřebné podpory strany carské vlády nedovolil smělému vynálezci, aby uskutečnil svůj znamenitý projekt. odlehčení konstrukce Sokovnin navrhl, aby kostru užilo ocelových trubek aby pohonný stroj byl vyroben aluminia. Jak se, nakonec ukázalo, podnikavý kupec prodal ruskému ministerstvu vojenství KostOvičův vynález bez jeho vědomí jako „americkou novinku". 423 . Tak dopadalo mnoha ruskými projekty. Jiný zajímavý návrh vytvořil ruský vynálezce Sokovnin, který svým ná­ vrhem předešel třicet let známého německého konstruktéra vzducholodí Zeppelina. Vojenský inženýr vyjádřil svém návrhu dvě velmi zajímavé myšlenky, které byly využity pozdější době. Ruské vojenské úřady ochotně zadávaly všechny objednávky zahraničním firmám někdy přímo podvodní­ kům, stálo cokoli. V polovině XIX. Předseda Všeruského aeroklubu hrabě Stěnbok-Fermor odpověděl žádost vynálezce Kostoviče podporu takto: „Ať jede Ameriky. Historie tím však neskončila. Proslulý dělostřelec vynálezce raketové zbraně v Rusku, generál Konstantinov, vydal roce 1853 svou práci „Princip, výroba užití balonů". Těžko lze najít jasnější příklad toho, jak carská vojenská správa opovrhovala domácí tvorbou. Tehdy zůstávali přední ruští vynálezci zcela bez podpory. Zkouška setkala nezdarem. Proto brzy pozornost ruských vynálezců obrátila k sestrojení řiditelných aerostatů. Jednou přišel Kostovičovi čilý mladík vynálezci nabídl veliké peníze jednotlivé části vzducholodi. Ale zůstal bez prostředků, tak byl nucen složit hotové části svého stroje kůlny, kde pak ležely přes deset let.Cizinec Leppich, kterému byly balony svěřeny, nesplnil však očekáváni. Vnitřek jeho aerostatů byl rozdělen úseky, aby něho při poškození neunikl všechen plyn. koupi této „americké novinky", ačkoli ještě ani neviděli, nelitovali vojenští činitelé vynaložit částku mnohokrát větší, než jakou kdysi žádal vynálezce ukončení svého skvělého návrhu. Jak známo, jsou dnes duté konstrukce lehké kovové slitiny aluminia základním materiálem při stavbě letadel. Konstantinov, který opíral historii vzduchoplavectví i své vlastní zkušenosti, zakončil svou práci slovy: „Zhotovení vzdušných bom- bardovacích balonů není nic obtížného. století Rusku konaly nové pokusy přizpůsobit létací přístroje vojenským účelům. Jestliže opravdu poletí, triumfálně přivítáme “ A Kostovič, jak již čtenář ví, dávno před francouzskými německými kon­ struktéry vzducholodí sestrojil „létací lokomotivu", která již měla všechny prin­ cipy nynější vzducholodi. Sokovnin projektoval vzducholoď doutníkového tvaru, složenou z oddělených úseků, vnějším obalem kovovým. Zkrušený vynálezce, který již pozbyl naděje dokončení svého stroje, souhlasil. Stroj byl pohybu uváděn zvláštním pohonem reaktivního typu