Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 429 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Stroj byl pohybu uváděn zvláštním pohonem reaktivního typu. Tak dopadalo mnoha ruskými projekty. Předseda Všeruského aeroklubu hrabě Stěnbok-Fermor odpověděl žádost vynálezce Kostoviče podporu takto: „Ať jede Ameriky. Nedostatek potřebné podpory strany carské vlády nedovolil smělému vynálezci, aby uskutečnil svůj znamenitý projekt. koupi této „americké novinky", ačkoli ještě ani neviděli, nelitovali vojenští činitelé vynaložit částku mnohokrát větší, než jakou kdysi žádal vynálezce ukončení svého skvělého návrhu. Proto brzy pozornost ruských vynálezců obrátila k sestrojení řiditelných aerostatů. Jednou přišel Kostovičovi čilý mladík vynálezci nabídl veliké peníze jednotlivé části vzducholodi. Vojenský inženýr vyjádřil svém návrhu dvě velmi zajímavé myšlenky, které byly využity pozdější době. Ruské vojenské úřady ochotně zadávaly všechny objednávky zahraničním firmám někdy přímo podvodní­ kům, stálo cokoli. Jestliže opravdu poletí, triumfálně přivítáme “ A Kostovič, jak již čtenář ví, dávno před francouzskými německými kon­ struktéry vzducholodí sestrojil „létací lokomotivu", která již měla všechny prin­ cipy nynější vzducholodi. Vnitřek jeho aerostatů byl rozdělen úseky, aby něho při poškození neunikl všechen plyn. Tehdy zůstávali přední ruští vynálezci zcela bez podpory. Historie tím však neskončila. Konstantinov, který opíral historii vzduchoplavectví i své vlastní zkušenosti, zakončil svou práci slovy: „Zhotovení vzdušných bom- bardovacích balonů není nic obtížného. Zkrušený vynálezce, který již pozbyl naděje dokončení svého stroje, souhlasil. 423 . Sokovnin projektoval vzducholoď doutníkového tvaru, složenou z oddělených úseků, vnějším obalem kovovým. Požádal malou podporu, aby mohl dokončit započaté dílo, létací lokomotivu „Rusko". Ale zůstal bez prostředků, tak byl nucen složit hotové části svého stroje kůlny, kde pak ležely přes deset let. Již roce 1849 navrhl ruský inženýr Tretěsskij, aby byla vytvořena řidi­ telná vzducholoď tvaru doutníku, předchůdce dnešní vzducholodi. Těžko lze najít jasnější příklad toho, jak carská vojenská správa opovrhovala domácí tvorbou. odlehčení konstrukce Sokovnin navrhl, aby kostru užilo ocelových trubek aby pohonný stroj byl vyroben aluminia. Proslulý dělostřelec vynálezce raketové zbraně v Rusku, generál Konstantinov, vydal roce 1853 svou práci „Princip, výroba užití balonů". Jak se, nakonec ukázalo, podnikavý kupec prodal ruskému ministerstvu vojenství KostOvičův vynález bez jeho vědomí jako „americkou novinku". Zkouška setkala nezdarem. Jak známo, jsou dnes duté konstrukce lehké kovové slitiny aluminia základním materiálem při stavbě letadel." Jak známo, základní překážkou rozvoje vojenské vzduchoplavby neřidi- telnost vzdušných balonů. století Rusku konaly nové pokusy přizpůsobit létací přístroje vojenským účelům. V polovině XIX.Cizinec Leppich, kterému byly balony svěřeny, nesplnil však očekáváni. Jiný zajímavý návrh vytvořil ruský vynálezce Sokovnin, který svým ná­ vrhem předešel třicet let známého německého konstruktéra vzducholodí Zeppelina