Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 429 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jak se, nakonec ukázalo, podnikavý kupec prodal ruskému ministerstvu vojenství KostOvičův vynález bez jeho vědomí jako „americkou novinku". Stroj byl pohybu uváděn zvláštním pohonem reaktivního typu. Těžko lze najít jasnější příklad toho, jak carská vojenská správa opovrhovala domácí tvorbou. Tak dopadalo mnoha ruskými projekty. Proslulý dělostřelec vynálezce raketové zbraně v Rusku, generál Konstantinov, vydal roce 1853 svou práci „Princip, výroba užití balonů". Již roce 1849 navrhl ruský inženýr Tretěsskij, aby byla vytvořena řidi­ telná vzducholoď tvaru doutníku, předchůdce dnešní vzducholodi. Tehdy zůstávali přední ruští vynálezci zcela bez podpory. Nedostatek potřebné podpory strany carské vlády nedovolil smělému vynálezci, aby uskutečnil svůj znamenitý projekt.Cizinec Leppich, kterému byly balony svěřeny, nesplnil však očekáváni. Konstantinov, který opíral historii vzduchoplavectví i své vlastní zkušenosti, zakončil svou práci slovy: „Zhotovení vzdušných bom- bardovacích balonů není nic obtížného. koupi této „americké novinky", ačkoli ještě ani neviděli, nelitovali vojenští činitelé vynaložit částku mnohokrát větší, než jakou kdysi žádal vynálezce ukončení svého skvělého návrhu. století Rusku konaly nové pokusy přizpůsobit létací přístroje vojenským účelům. Vnitřek jeho aerostatů byl rozdělen úseky, aby něho při poškození neunikl všechen plyn. Sokovnin projektoval vzducholoď doutníkového tvaru, složenou z oddělených úseků, vnějším obalem kovovým. odlehčení konstrukce Sokovnin navrhl, aby kostru užilo ocelových trubek aby pohonný stroj byl vyroben aluminia. Jiný zajímavý návrh vytvořil ruský vynálezce Sokovnin, který svým ná­ vrhem předešel třicet let známého německého konstruktéra vzducholodí Zeppelina. 423 . Ale zůstal bez prostředků, tak byl nucen složit hotové části svého stroje kůlny, kde pak ležely přes deset let. Předseda Všeruského aeroklubu hrabě Stěnbok-Fermor odpověděl žádost vynálezce Kostoviče podporu takto: „Ať jede Ameriky. Historie tím však neskončila. Jednou přišel Kostovičovi čilý mladík vynálezci nabídl veliké peníze jednotlivé části vzducholodi. Proto brzy pozornost ruských vynálezců obrátila k sestrojení řiditelných aerostatů. Zkouška setkala nezdarem. Jestliže opravdu poletí, triumfálně přivítáme “ A Kostovič, jak již čtenář ví, dávno před francouzskými německými kon­ struktéry vzducholodí sestrojil „létací lokomotivu", která již měla všechny prin­ cipy nynější vzducholodi. Jak známo, jsou dnes duté konstrukce lehké kovové slitiny aluminia základním materiálem při stavbě letadel. Ruské vojenské úřady ochotně zadávaly všechny objednávky zahraničním firmám někdy přímo podvodní­ kům, stálo cokoli. Zkrušený vynálezce, který již pozbyl naděje dokončení svého stroje, souhlasil." Jak známo, základní překážkou rozvoje vojenské vzduchoplavby neřidi- telnost vzdušných balonů. Vojenský inženýr vyjádřil svém návrhu dvě velmi zajímavé myšlenky, které byly využity pozdější době. V polovině XIX. Požádal malou podporu, aby mohl dokončit započaté dílo, létací lokomotivu „Rusko"