"
Jak známo, základní překážkou rozvoje vojenské vzduchoplavby neřidi-
telnost vzdušných balonů. Jednou přišel Kostovičovi čilý mladík vynálezci nabídl
veliké peníze jednotlivé části vzducholodi. Sokovnin projektoval vzducholoď doutníkového tvaru, složenou
z oddělených úseků, vnějším obalem kovovým.Cizinec Leppich, kterému byly balony svěřeny, nesplnil však očekáváni. Proto brzy pozornost ruských vynálezců obrátila
k sestrojení řiditelných aerostatů. Ale zůstal bez prostředků, tak byl nucen
složit hotové části svého stroje kůlny, kde pak ležely přes deset let. Proslulý dělostřelec vynálezce raketové zbraně
v Rusku, generál Konstantinov, vydal roce 1853 svou práci „Princip,
výroba užití balonů".
Zkouška setkala nezdarem.
Vojenský inženýr vyjádřil svém návrhu dvě velmi zajímavé myšlenky,
které byly využity pozdější době. Historie
tím však neskončila. Ruské vojenské úřady ochotně
zadávaly všechny objednávky zahraničním firmám někdy přímo podvodní
kům, stálo cokoli.
Nedostatek potřebné podpory strany carské vlády nedovolil smělému
vynálezci, aby uskutečnil svůj znamenitý projekt. Jestliže opravdu poletí, triumfálně přivítáme “
A Kostovič, jak již čtenář ví, dávno před francouzskými německými kon
struktéry vzducholodí sestrojil „létací lokomotivu", která již měla všechny prin
cipy nynější vzducholodi. odlehčení konstrukce
Sokovnin navrhl, aby kostru užilo ocelových trubek aby pohonný stroj
byl vyroben aluminia. století Rusku konaly nové pokusy přizpůsobit létací
přístroje vojenským účelům. Stroj byl pohybu uváděn
zvláštním pohonem reaktivního typu. Zkrušený vynálezce, který již
pozbyl naděje dokončení svého stroje, souhlasil. Jak se, nakonec ukázalo,
podnikavý kupec prodal ruskému ministerstvu vojenství KostOvičův vynález bez
jeho vědomí jako „americkou novinku". Těžko
lze najít jasnější příklad toho, jak carská vojenská správa opovrhovala domácí
tvorbou.
Tak dopadalo mnoha ruskými projekty.
423
. koupi této „americké novinky",
ačkoli ještě ani neviděli, nelitovali vojenští činitelé vynaložit částku mnohokrát
větší, než jakou kdysi žádal vynálezce ukončení svého skvělého návrhu. Tehdy zůstávali přední ruští vynálezci zcela bez podpory.
V polovině XIX.
Jiný zajímavý návrh vytvořil ruský vynálezce Sokovnin, který svým ná
vrhem předešel třicet let známého německého konstruktéra vzducholodí
Zeppelina. Konstantinov, který opíral historii vzduchoplavectví
i své vlastní zkušenosti, zakončil svou práci slovy: „Zhotovení vzdušných bom-
bardovacích balonů není nic obtížného. Jak známo, jsou dnes duté konstrukce lehké kovové
slitiny aluminia základním materiálem při stavbě letadel. Požádal malou podporu, aby mohl dokončit započaté
dílo, létací lokomotivu „Rusko".
Již roce 1849 navrhl ruský inženýr Tretěsskij, aby byla vytvořena řidi
telná vzducholoď tvaru doutníku, předchůdce dnešní vzducholodi.
Předseda Všeruského aeroklubu hrabě Stěnbok-Fermor odpověděl žádost
vynálezce Kostoviče podporu takto:
„Ať jede Ameriky. Vnitřek jeho aerostatů byl rozdělen úseky,
aby něho při poškození neunikl všechen plyn
