Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 387 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Na základě široce organisovaných pokusů praktické střelby střelnici shrnul Majevskij theoretické výzkumy letu střely hlavní děla vzduchem a dokázal veliké přednosti děl drážkovanou hlavní rotujících podlouhlých střel. Svými pracemi tomto oboru určil mnohá léta celý rozvoj učení odporu, který klade vzduch letícímu tělesu. Kniha stala základní učebnicí dělostřelců všech zemí a svému autoru přinesla zaslouženou slávu „prvního evropského balistika**. Nejdůležitější veličina aerodynamice velkých rychlostí, kterou hranicemi neustále nazývají „Machovo číslo**, správně nazývat „číslo Majevského**. Zabudskij, který spojoval myšlenkové schopnosti theoretika experimentá- torským nadáním, velmi úspěšně rozvinul balistickou vědu. Konstruktérskou činnost Zabudského lze charakterisovat tímto příkladem: Ruské 76milimetrové, „třípalcové** polní dělo, navržené Zabudským v roce 1902, předčilo kvalitou všechny své zahraniční soupeře tak*, první světové války bylo právem považováno nejlepší dělo. Při řešení jednoho nejdůležitějších úkolů vnější balistiky, zkoumání odporu, jejž klade vzduch letící střele, věnoval Majevskij zvláštní pozornost velké úloze, kterou rychlost zvuku. Myšlenka prvního rychlopalného děla zrodila byla uskutečněna Rusku. modernisaci, prove­ dené sovětskými vědci, používalo úspěchem jako divisního děla bojiš­ tích Veliké vlastenecké války. Vydání Majevského knihy „Kurs vnější balistiky** bylo vědeckou událostí velkého významu. hranicemi tvrdí, první důležitější objevy oboru theorie rychlostí rychlejších zvuku učinil německý fysik Mach. Jak historie přesvědčivě dokazuje, patří prvenství ve skutečnosti Majevskému. Princip konstrukce dělové hlavnžy vynalezené Gadolinem Ve svých statích, publikovaných (od roku 1860) řadu let „Dělostřelec­ kém žurnálu** přeložených cizích jazyků, položil Majevskij trvalé základy „vnitřní balistiky** „vnější balistiky**, věd, zabývajících letem střely hlavní děla nebo vzduchem. Pokračovatelem díla Majevského stal Nikolaj Alexandrovič Zabud- skij.vytlačila děla hladkými hlavněmi, byly době oblastí ještě neprozkoumanou. nyní, kdy rychlostní aviatika setkala s nezbytností vědeckého studia nadzvukových rychlostí letu, opírají vědci- aerodynamikové práce předního ruského vědce Majevského. Jeho práce nejednou vydobyly ruské balistické škole uznání prvenství dělostřelecké vědě. Tím uspíšil přezbrojení ruské armády. 382