Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 344 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Dějiny nám zachovaly zprávy, „parní slon" jezdil úspěšně nedaleko Tagilu mezi Horní Dolní Saldou; používalo jako tažného stroje při pře­ vážení rudy. Už roku 1830 postavil Dmitrij Zagrjažskij nevídané vozidlo nikoli kolech, nýbrž „housenkách", které pojmenoval „vozem pohyblivými kolejemi". Smutný osud postihl „parního slona" samého. Tytéž síly, které zabránily zrodu ,,rychlochodu“ Jankevičova, nedovolily rozvoj podivuhodných prací Ammose Čerepanova vytvořily nepřekročitelnou zeďi před vynikajícím projektem Gurjevovým. Jsou skutečné autovlaky, způsobilé pohybovat jak silničním betonu, tak ocelových kolejích. Aby tyto silnice déle vydržely, hodlal Gurjev kromě toho pokrýt projeté koleje širokými železnými pruhy, které chránily kostky proti rychlému opotřebení. „Parní slon", jak vynálezce nazval svůj výtvor, měl kola velice širokými obru­ čemi. Další parní automobily podle vzoru čerepano- vovského ,,slona“ neobjevily. Ruska byl tento vynález přejat pro zvelebení ulic největších měst Evropy. umožňovalo jezdit přes velikou váhu špatných silnicích s obyčejnou vozovkou. Záměry Gurjevovy byly dalekosáhlejší než Jankevičovy Čerepanovovy.několik let Ammos uskutečnil svůj úmysl sestrojil parní automobil. Jednou uvázl blátě pří­ kopu, byl tam opuštěn, jak vypravují uralští starousedlíci, stál mnoho let na kraji saldské silnice. Špalíčků napuštěných zvláštní směsí však užívá SSSR hranicemi ještě nyní naprosto osvědčují. Na počátku minulého století, skoro zároveň Ammosem Čerepanovem, usiloval sestrojení parního automobilu vynálezce Vasilij Petrovič Gurjev. „Suchocestný parochod" podle Gurjevovy knihy, vydané roku 1837, parní vůz, který táhne nákladní osobní vagony. Navrhl nejen konstrukci „suchocestného parochodu“, nýbrž projekt výstavby silnic dřevěnými dlažebními špalíčky, které měly podle vynálezce nahradit špatné silnice hlinitou vozovkou přispět mocnému rozvoji bezkolejové parní dopravy. Gurjevovy špalíčkové dlažby stavěly nejlepších ulicích Moskvy a Petrohradu. Podpory vynálezci nedostalo jeho užitečné počínání uvázlo mrtvém bodě. Ruským vynálezcům bylo jasno, zvítězí takový samohybný vůz, který překoná zoufalou nesjízdnost ruských cest. Ale jako mnoho jiných vynálezů, které vznikly Urale Altaji, kde vzrůstající důlní průmysl urychloval rozvoj techniky, zůstal tento vynález dale­ kém Petrohradě nepovšimnut'. Ale myšlenka vlaků bez kolejí, jak projevil Gurjev, nebyla utopií. tak „suchocestný parochod" nerozšířil. 339 . Stále častěji lze silnicích potká­ vat automobily, které sebou táhnou těžce naložené vlečné vozy. Ruští technikové zamýšleli už dávno nad tím, jak zdolat. Proto vůz Zagrjažského mohl jet bahnitou cestou. V dnešní době obnovila novém základě. Dva kloubové řetězy, spojující přední kola zadními, podstatně zvětšily opěrnou plochu vozidla