platit „stravné", ale nedovolovali odjet Petrohradu domů.
Sloužila jen prostředek zábavy dvorního panstva byla čas zapome- *
nuta.
Geniu Kulibinovu vděčíme sedmatřicet velmi zajímavých vynálezů, které
vytvořil rozmanitých oborech techniky. tom lze
soudit podle pozdějšího dopisu Šamšurenkovova: třebaže koljaska, kterou jsem
dříve udělal, činnosti, nejezdí ještě dost rychle, bude-li ještě přikázáno,
mohu udělat úpravnější, než ona dřívější, také rychlejší řemeslnicky doko
nalejší," psal senátu navrhoval sestrojit také „hodiny-verstoměrky", první
tachometr světě, přístroj, který měří rychlost délku projeté dráhy. sedadlem byl člověk, který obsluhoval pedály, spojené důmyslným
mechanismem zadními koly.
Samohybný kočár Šamšurenkovův 1752
Zda Šamšurenkov uskutečnil svůj záměr, nevíme.'
Myšlenka vytvořit samohybný kočár nadchla později jiného znamenitého
ruského vynálezce Ivana Petroviče Kulibina, jehož činnosti jsme hovořili
dříve.
Šamšurenkov mnoho let předstihl svou dobu. „Samohybka" byla tříkolový kočár sedadlem pro dva
cestující.
Nemálo důležitých technických novot bylo konstrukci Kulibinpvy „samo-
336
. Vynálezce
dlouho žil nouzi hladověl, dokud nakonec nevrátil rodného Jaranska,
kam ním poslali odměnu padesát rublů. První projekty „samohybek" však Kulibin
vytvořil roku 1781. Současníci nedokázali najít
praktického použití pro podivuhodný vynález „samochodnou koljasku". Čestné místo mezi nimi zaujímá
„samohybka" postavená roku 1791. Podle kusých zpráv je
známo jen to, neúnavný vynálezce navrhoval ještě postavit „podzemní kolovou
dráhu" také prokopat kanál mezi řekami Volhou Moskvou.
„Kuriosní samochodná koljaska bez koní" fungovala bezvadně
