tom lze
soudit podle pozdějšího dopisu Šamšurenkovova: třebaže koljaska, kterou jsem
dříve udělal, činnosti, nejezdí ještě dost rychle, bude-li ještě přikázáno,
mohu udělat úpravnější, než ona dřívější, také rychlejší řemeslnicky doko
nalejší," psal senátu navrhoval sestrojit také „hodiny-verstoměrky", první
tachometr světě, přístroj, který měří rychlost délku projeté dráhy.
„Kuriosní samochodná koljaska bez koní" fungovala bezvadně. První projekty „samohybek" však Kulibin
vytvořil roku 1781. Současníci nedokázali najít
praktického použití pro podivuhodný vynález „samochodnou koljasku".'
Myšlenka vytvořit samohybný kočár nadchla později jiného znamenitého
ruského vynálezce Ivana Petroviče Kulibina, jehož činnosti jsme hovořili
dříve.
Nemálo důležitých technických novot bylo konstrukci Kulibinpvy „samo-
336
. Čestné místo mezi nimi zaujímá
„samohybka" postavená roku 1791. Podle kusých zpráv je
známo jen to, neúnavný vynálezce navrhoval ještě postavit „podzemní kolovou
dráhu" také prokopat kanál mezi řekami Volhou Moskvou.
Geniu Kulibinovu vděčíme sedmatřicet velmi zajímavých vynálezů, které
vytvořil rozmanitých oborech techniky. Vynálezce
dlouho žil nouzi hladověl, dokud nakonec nevrátil rodného Jaranska,
kam ním poslali odměnu padesát rublů.platit „stravné", ale nedovolovali odjet Petrohradu domů. sedadlem byl člověk, který obsluhoval pedály, spojené důmyslným
mechanismem zadními koly.
Samohybný kočár Šamšurenkovův 1752
Zda Šamšurenkov uskutečnil svůj záměr, nevíme. „Samohybka" byla tříkolový kočár sedadlem pro dva
cestující.
Šamšurenkov mnoho let předstihl svou dobu.
Sloužila jen prostředek zábavy dvorního panstva byla čas zapome- *
nuta