Čestné místo mezi nimi zaujímá
„samohybka" postavená roku 1791. Současníci nedokázali najít
praktického použití pro podivuhodný vynález „samochodnou koljasku".
Samohybný kočár Šamšurenkovův 1752
Zda Šamšurenkov uskutečnil svůj záměr, nevíme.
Sloužila jen prostředek zábavy dvorního panstva byla čas zapome- *
nuta. Vynálezce
dlouho žil nouzi hladověl, dokud nakonec nevrátil rodného Jaranska,
kam ním poslali odměnu padesát rublů. První projekty „samohybek" však Kulibin
vytvořil roku 1781. Podle kusých zpráv je
známo jen to, neúnavný vynálezce navrhoval ještě postavit „podzemní kolovou
dráhu" také prokopat kanál mezi řekami Volhou Moskvou.
Nemálo důležitých technických novot bylo konstrukci Kulibinpvy „samo-
336
. sedadlem byl člověk, který obsluhoval pedály, spojené důmyslným
mechanismem zadními koly.platit „stravné", ale nedovolovali odjet Petrohradu domů.
Geniu Kulibinovu vděčíme sedmatřicet velmi zajímavých vynálezů, které
vytvořil rozmanitých oborech techniky.'
Myšlenka vytvořit samohybný kočár nadchla později jiného znamenitého
ruského vynálezce Ivana Petroviče Kulibina, jehož činnosti jsme hovořili
dříve. tom lze
soudit podle pozdějšího dopisu Šamšurenkovova: třebaže koljaska, kterou jsem
dříve udělal, činnosti, nejezdí ještě dost rychle, bude-li ještě přikázáno,
mohu udělat úpravnější, než ona dřívější, také rychlejší řemeslnicky doko
nalejší," psal senátu navrhoval sestrojit také „hodiny-verstoměrky", první
tachometr světě, přístroj, který měří rychlost délku projeté dráhy.
Šamšurenkov mnoho let předstihl svou dobu.
„Kuriosní samochodná koljaska bez koní" fungovala bezvadně. „Samohybka" byla tříkolový kočár sedadlem pro dva
cestující
