Vynálezce
dlouho žil nouzi hladověl, dokud nakonec nevrátil rodného Jaranska,
kam ním poslali odměnu padesát rublů. Současníci nedokázali najít
praktického použití pro podivuhodný vynález „samochodnou koljasku".
Sloužila jen prostředek zábavy dvorního panstva byla čas zapome- *
nuta. sedadlem byl člověk, který obsluhoval pedály, spojené důmyslným
mechanismem zadními koly. První projekty „samohybek" však Kulibin
vytvořil roku 1781. „Samohybka" byla tříkolový kočár sedadlem pro dva
cestující.
Šamšurenkov mnoho let předstihl svou dobu.'
Myšlenka vytvořit samohybný kočár nadchla později jiného znamenitého
ruského vynálezce Ivana Petroviče Kulibina, jehož činnosti jsme hovořili
dříve.platit „stravné", ale nedovolovali odjet Petrohradu domů. Čestné místo mezi nimi zaujímá
„samohybka" postavená roku 1791. tom lze
soudit podle pozdějšího dopisu Šamšurenkovova: třebaže koljaska, kterou jsem
dříve udělal, činnosti, nejezdí ještě dost rychle, bude-li ještě přikázáno,
mohu udělat úpravnější, než ona dřívější, také rychlejší řemeslnicky doko
nalejší," psal senátu navrhoval sestrojit také „hodiny-verstoměrky", první
tachometr světě, přístroj, který měří rychlost délku projeté dráhy.
Nemálo důležitých technických novot bylo konstrukci Kulibinpvy „samo-
336
.
Samohybný kočár Šamšurenkovův 1752
Zda Šamšurenkov uskutečnil svůj záměr, nevíme.
„Kuriosní samochodná koljaska bez koní" fungovala bezvadně.
Geniu Kulibinovu vděčíme sedmatřicet velmi zajímavých vynálezů, které
vytvořil rozmanitých oborech techniky. Podle kusých zpráv je
známo jen to, neúnavný vynálezce navrhoval ještě postavit „podzemní kolovou
dráhu" také prokopat kanál mezi řekami Volhou Moskvou
