„Kuriosní samochodná koljaska bez koní" fungovala bezvadně. sedadlem byl člověk, který obsluhoval pedály, spojené důmyslným
mechanismem zadními koly. Vynálezce
dlouho žil nouzi hladověl, dokud nakonec nevrátil rodného Jaranska,
kam ním poslali odměnu padesát rublů. „Samohybka" byla tříkolový kočár sedadlem pro dva
cestující.
Geniu Kulibinovu vděčíme sedmatřicet velmi zajímavých vynálezů, které
vytvořil rozmanitých oborech techniky.
Šamšurenkov mnoho let předstihl svou dobu.
Sloužila jen prostředek zábavy dvorního panstva byla čas zapome- *
nuta. tom lze
soudit podle pozdějšího dopisu Šamšurenkovova: třebaže koljaska, kterou jsem
dříve udělal, činnosti, nejezdí ještě dost rychle, bude-li ještě přikázáno,
mohu udělat úpravnější, než ona dřívější, také rychlejší řemeslnicky doko
nalejší," psal senátu navrhoval sestrojit také „hodiny-verstoměrky", první
tachometr světě, přístroj, který měří rychlost délku projeté dráhy. Současníci nedokázali najít
praktického použití pro podivuhodný vynález „samochodnou koljasku".
Samohybný kočár Šamšurenkovův 1752
Zda Šamšurenkov uskutečnil svůj záměr, nevíme.
Nemálo důležitých technických novot bylo konstrukci Kulibinpvy „samo-
336
. První projekty „samohybek" však Kulibin
vytvořil roku 1781.platit „stravné", ale nedovolovali odjet Petrohradu domů. Podle kusých zpráv je
známo jen to, neúnavný vynálezce navrhoval ještě postavit „podzemní kolovou
dráhu" také prokopat kanál mezi řekami Volhou Moskvou. Čestné místo mezi nimi zaujímá
„samohybka" postavená roku 1791.'
Myšlenka vytvořit samohybný kočár nadchla později jiného znamenitého
ruského vynálezce Ivana Petroviče Kulibina, jehož činnosti jsme hovořili
dříve
