Tyto principy, jež před
pětačtyřiceti lety vyslovil ruský vědec, uplatnily dnešních kapalinových
reakčních motorech letadlových dalekonosných raketových střelách. Tyto látky při chemickém slučování hoření zvláštní
komoře tryskou měly vyvinout reakčni proudění plynů. Přívod paliva
a kyslíku komory byl řízen zvláštními čerpadly.
Dnes, kdy eskádry reakčních letadel již brázdí vzdušný oceán, kdy při
vysokých rychlostech letu vrtule ustoupila reakčnímu motoru, přicházejí
nám znovu mysl slova Ciolkovského, která pronesl roce 1933: „Čtyřicet
let jsem zabýval reakčními motory, ale domníval jsem se, výlet Mars
uskuteční mnoho set let. Věřím, mnozí
z vás dožijí meziplanetárního letu.
Ciolkovskij nejenže předešel devět let Francouze Esnault-Pelterie šest
náct let Američana Goddarda, první zahraniční badatele reakčních motorech,
nýbrž také desetiletí uspíšil veškerý rozvoj letecké techniky.“
. Avšak termíny mění.Práci motorů lze srovnat principem výstřelu děla. Nahoře výbušný
motor, dole motor reakčni
skij mnohem dále než Kibalčič, neboť nejen položil přesný theoretický základ
možnosti využití reakčního motoru, nýbrž vypracoval první návrhy raket.
Veden snahou uspíšit dobu, vypracoval Ciolkovskij projekt kapalino
vého reakčního motoru, který měl podle výpočtu pracovat směsí kapalného
kyslíku paliva. Proud přiváděného paliva se
měl předehřívat stěnách komory současně chladit.
V době, kdy letectví bylo teprve počátcích, Ciolkovskij předvídal, že
„po době vrtulových letadel musí následovat doba letadel reakčních“
