Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 274 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ruská žena-matematička směle jala řešit theorii vlka, její práce krou­ žení tuhého tělesa kolem pevného bodu byla této theorii velkým pokrokem. Že zapotřebí regulovat práci parního stroje, bylo známo odedávna a každý nový parní stroj vybavili inženýři odstředivým regulátorem, pojmeno­ vaným „Wattův regulátor". Nejznamenitější odborníci mechaniky vyřešili pouze částečně problém vlka nich dlouho žádnému vědci nepodařilo dosáhnout pozoruhodnějších úspěchů probádání mechanismu otáčení vlka. Proto zřejmo, jak veliký význam problém kroužícího vlka jak důle­ žité jeho řešení pro rozličné praktické otázky. Celou svou energií brání změnit počáteční polohu své osy. Konstrukční rozměry součástí regulátorů určovali při stavbě parního stroje vždy znovu oka, mnohokrát opakovanými zkouškami. Čas času pro­ váděné pokusy vypracovat methodu předběžného výpočtu regulátoru byly neúspěšné. Vlk neobyčejně stabilní, přestože otáčí pouze hrotu. výkon stroje zmenší. Vytvořil theorii samočinné regulace. Mnohé podivné vlastnosti kroužící vlk. století, kdy průmyslu stále více šířilo používání parních strojů, vyvstal před inženýry problém vytvoření spolehlivě pracujících regulátorů, které mohly přesně bezvadně reagovat nejmenší změnu zatížení parního stroje.Neméně významných úspěchů dosáhla také žena, vynikající matematička Sofie Vasiljevna Kovalevská, jejíž tvůrčí práci největší účastí sledoval Čebyšev. Podivuhodné vlastnosti vlka už dávno zajímaly vědce. skutečnosti byl tento regulátor znám pra­ dávna používalo regulaci větrných mlýnů. Kovalevská, jak čtenář již ví, napsala skvělé práce kroužení tuhého tělesa kolem pevného bodu. * * * Novou významnou kapitolu nauky strojích mechanismech napsal zname­ nitý ruský mechanik Ivan Alexejevič Vyšněgradskij. Jakmile zatížení vzrostlo, regulátor více pootevře kanál pro přívod páry. Avšak theorie vlka se ukázala tvrdým oříškem. Když něj narazíme, nepadá, nýbrž jen uhne. V druhé polovině XIX. Touto prací uspokojil ruský vědec naléhavou potřebu inženýrské praxe. Takovým vlkem jsou slunce planety, střely děl pušek. Záýada byla tom, tehdy inženýři neuměli odstředivý regulátor vypočítat. Vlastnosti vlka mají také kola, setrvačníky, řemenice, zkrátka veškerá rychle otáčející tělesa. Těleso, točící kolem pevného bodu, představuje dětská hračka-vlk. Ruský vědec neuvažoval pohybu regulátoru isolovaně, jako 271 . Prostudovat pohyb vlka popsat jeho chování matema­ tickou řečí, usilovali Euler, Lagrange Poinsot. Teprve Vyšněgradskému podařilo rozřešit tuto velice důležitou vědecko­ technickou úlohu. Jakmile zmenší zatížení, působící setrvačník stroje, seškrtí regulátor přívod páry válce, čímž se. Princip, jehož základě byl tento regulátor konstruován, zcela správný. pečlivosti takového „regu­ lování regulátoru" závisela také správná činnost nového stroje