Jest ovšem zcela zbytečné listovat stránkách buržoasní historie techniky. Zhotovovali součásti bez stálého srovnávání mode
lem. Postavil dokonalé
kovoobráběcí stroje, poháněné vodní silou.
Tak jako tam není jméno Polzunova, tvůrce prvního universálního parního stroje,
není tam ani zmínky Polzunovovi jako konstruktérovi podivuhodných mecha
nismů obráběcích strojů.
O používání kalibrů Rusku mluví velmi dávné doklady. Technika obrábění
kovů byla době nízké úrovni.
Prozatím když hodnotíme zdokonalení, která Polzunov provedl oboru techniky
stavby strojů, chceme jen zdůraznit, Polzunov byl prvý konstruktér světě,
který vytvořil celý stroj kovu. Myšlenku svého universálního parního stroje
vtělil kovu, materiálu pevného, odolného trvanlivého.
★ ★
¥
Přibližně téže době vytvořili ruští mechanikové vynález, který později
způsobil technice pravou revoluci. Použitím této soupravy dělník dosáhl, že
všechny součásti téhož druhu vycházely jeho rukou přesně shodné. Proto pro každou součást měl
dělník soupravu příslušných kalibrů.
Neocenitelný přínos pro strojírenství učinil tvůrce parního stroje Ivan
Ivanovič Polzunov, němž jsme již psali kapitole věnované ruským hutníkům
(bude něm ještě řeč kapitole „Ruské motory"). kontrole vnějších rozměrů výrobku
používali kalibrů způsob obkročných třmenů.Tulští pracovali jinak. Vzájemné zaměnitelnosti dosahovali tím, dělník byl vybaven soupravou
speciálních měřicích přístrojů, kalibrů. Kon
struktéři strojů celém světě, jde-li vzájemnou zaměnitelnost součástí, použí
vají dnes kalibrů, způsobem, používaným prvé ruském závodě. Při stavbě svého stroje,
„poháněného ohněm", prvního universálního parního stroje světě, vybavil
Polzunov tento stroj mnohými, doby nevídanými mechanismy, jako př. PředPolzuno-
vem téměř všechny součásti všech strojů hotovily dřeva.
Již jsme hovořili budeme ještě hovořit podrobněji těchto vynálezech,
z nichž každý tak významný, aby jméno jeho tvůrce navždy přešlo historie. Tak nařízení
vydaném roku 1715podle rozkazu Petra pro přejimatele zbraní stojí: tulských
a oloněckých zbrojířských závodech vyrábět dragounské brabantské ručníce a
pistole ráží podle měděných vzorků, zaslaných Jeho carským Veličenstvem/4
Druhým dokladem rozkaz ministra hraběte Šuvalova, vydaný roku 1761
pro tulskou zbrojovku.
252
. Polzunov kovu nebál.
Obrys součásti zpravidla několik rozměrů.
zařízením pro samočinné napájení kotle, válcovitým dmychadlem vzduchu atd. měření průměrů otvoru používali tulští
válečkových kalibrů, podobných zátkám. Každý kalibr byl určen pro výrobek
jednoho předepsaného rozměru. rozkaze praví: „Na každou součást zbraní musí mít
mistři přesnou míru, nebo jak tomu továrnách obvykle říká, měrku, se
značkou továrny nebo značkou zbrojní kanceláře, aby podle každá součást
mohla zhotovit správný rozměr, poněvadž bez tohoto opatření nemohou sou
části všech svých detailech dosáhnouti přesné shody."
Cesta, kterou razili ruští zbrojní technikové, byla vskutku správná
