Uvidíme tam velkou vědeckou laboratoř, věnovanou „prubířskému umění",
v níž pracují hutníci-badatelé podle přesných pravidel.
Tato Lomonosovova theorie nepozbyla dosud významu.Dále autor popisuje zařízení pecí tavení „kovů rud ingotu" nalé
havě doporučuje provádět zkušební tavby pro výzkum. Důmyslnými přístroji
pečlivě zkoušejí rudy paliva. SložitýmiChemickými přístroji provádějí rozmanité
rozbory kovů. Lomonosov prvé vyslovil požadavek úpravy rud, aby
se kov zbavil příměsí aby zamezilo vynakládání paliva tavení hlušin. Účel však stejný poslat
k tavbě rudu, která potřebuje redukci málo paliva poskytne mnoho dobrého
kovu bez škodlivých příměsí.
Uvidíme, jak inženýři podle pokynů laboratoří řídí činnost velikých strojů,
které připravují rudy tavbě, jak řídí zavážení obrovských vysokých martin
ských pecí jak určují průběh práce.
Je pochopitelné, dnešní výzkumné hutní laboratoře úpravny mohly
vzniknout jen podkladě nejnovějších vědeckých poznatků jejich vznik
předcházela desetiletí pilné práce četných učenců."
Lomonosov píše také potřebě úpravy rud. Ale jako první přispěl tomuto
dílu svou prací Michail Vasiljevič Lomonosov.
Víme, jak často genius Lomonosovův osvětloval desetiletí staletí do
předu cesty rozvoje jak celých vědních oborů, tak jejich jednotlivých odvětví
a částí.
Lomonosov, který věnoval začátek této přílohy bádání přirozeném větrání
dolů jenž vypracoval přesnou theorii pohybu vzdušných proudů dolech,
doloženou „matematickým způsobem", nalezl dokonalé řešení tohoto dílčího
problému, geniálním způsobem jej zobecnil použil své theorie při studiu pohybu
ohřátých plynů jeskyních pálacích pecích. Právě takovým světlonošem nám jeví Lomonosov-hutník. „Dovední taviči," píše,
„zkoušejí nejprve nalezenou rudu tavením různými způsoby různými přísada
mi, který způsob více kovu bez zbytečné ztráty, toho používají. Doporučuje upravovat rudy, j.
zbavovat „hlušiny", která neobsahuje kov: prosévat je, nebo odplavovat ne
žádoucí příměsi vodou.
216
.
Navštívíme-li závody, které pracují chudými rudami, spatříme velké
budovy úpraven, nichž denně zpracovávají desítky tisíc tun surovin. Píše ní
v učebnicích naučných slovnících jako „hydraulické theorii pohybu plamene
a lehkých plynů" pomáhá inženýrům při výpočtech vysokých, martinských
a ohřívacích pecí.
V jiných úpravnách používá jiných způsobů. Učí, jak mají třídit chudé
rudy, obsahující málo kovu, rud bohatých.
Navštívíme-li dnešní hutní závod, můžeme hrdostí přesvědčit tom, jak
daleko Lomonosov viděl, když vybízel své vrstevníky-hutníky, aby studovali
„prubířské umění", zkoušeli rudy „tavením" upravovali je.
V některých úpravnách rudy drtí, potom promýváním zbavují hlušiny,
suší se, procházejí magnetickým třídičem, který zachycuje částice, bohaté kov.
Je třeba zvlášť povšimnout přílohy, nazvané volném pohybu vzduchu,
pozorovaném dolech" připojené prvnímu svazku nových poznámek, kterými
Lomonosov doprovodil svou knihu
