Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 150 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Aby spojil dva železné plechy, připojil Benardos jednomu pólu dynama přívod druhého pólu spojil uhlíkovou elektrodou. Ovšem dob Petrovových bylo předčasné pomýšlet praktické využití elektrického oblouku jako zdroje tepla. Způsob elektrického svařování, vy- 149 . popisů vý­ kresů jeho archivu zřejmo, vynalezl podstatě všechny základní způsoby svařování obloukem: „Svařování proudem plynů**, „Svařování nepřímo působí­ cím obloukem, planoucím mezi dvěma nebo více elektrodami**, „Magnetické řízení svařovacího oblouku**. Petrovův oblouk dal světu nejen elektrické světlo, nýbrž elektrické teplo. Schopnost elektřiny vydávat teplo zaujala petrohradského akademika Lence. Slavjanov nahradil uhlíkovou elektrodu kovovou. Benardos připojil roce 1882 seznamu svých vynálezů nejdůležitější vy­ nález „Způsob spájení rozpájení kovů přímým působením elektrického proudu**. Tak popisuje Petrov první elektrické tavení kovů. Benardos pracoval problému řezání obloukem na vzduchu pod vodou automatisaci svařovacího procesu. V Petrovově práci pokračoval poltavský vynálezce Nikolaj Nikolajevič Benardos, který taktéž zajímal tepelné vlastnosti oblouku. Známe-íi intensitu napětí proudu, můžeme podle Lencova zákona vypočíst množství tepla získaného proudem určitou dobu. Práce, níž shrnul výsledky svých výzkumů, význam pro naši dobu — vše, uvedeno, plně souhlasí nynější představou oblouku jako zdroji tepla. Sám Petrov zdůraznil tuto okolnost svém pojednání elektrickém oblouku napsal, při nahrazeni uhlíků kovem „objevil mezi nimi více či méně jasný plamen, jímž kovy rázem roztavily shořely plamenem určité barvy“. použilo-li jedné elektrody uhlíkové druhé železné, „objevil se taktéž více méně jasný plamen konec železné elektrody téměř rázem roz­ žhavil začal tavit hořet plamenem, při čemž sršelo všemi směry velmi mnoho jisker**. Benardosova způsobu záhy používalo prakticky. Když vy­ nálezce dotkl elektrodou obou plechů, zaplál mezi plechy elektrodou známý již Petrovův oblouk. Benardosův vynález potom rozšířil hranice. Práce svářeče se tím zjednodušila svár byl přitom pevnější. Benardos pracoval rozmanitých oborech techniky získal více než sto patentů konstruoval motory, akumulátory, zemědělské stroje, loď pro mělké vody. V žáru elektrického oblouku hrany styku obou plechů slévaly tyčinka tajíc jako svíčka zavařila šev. roce 1888 začalo se používat elektrického svařování dílnách Orlovsko-vitěbské železnice pro opravy lokomotivních rámů kol. Tato elektroda vytvořila oblouk při svém tavení poskytovala tekutý kov zavaření švu.Vraťme zase laboratoře Petrova, kde prvé zazářil elektrický oblouk. , Benardos několik let stále elektrické sváření zdokonaloval. Benardos uchopil pak kovovou tyčinku zasunul plamene. theorii elektřiny bude navždy mít významné místo zákon, jejž roce 1843 stanovil, ekvivalentu tepelné elektrické energie, jehož používá každý inženýr vědec při výpočtu tepelného účinku elektrického proudu. V letech 1887—1890 zavedl horní inženýr Slavjanov podstatné zdokonalení elektrického svařování, tím značně rozšířil oblast jeho používání