,
Benardos několik let stále elektrické sváření zdokonaloval. Práce svářeče se
tím zjednodušila svár byl přitom pevnější. Známe-íi
intensitu napětí proudu, můžeme podle Lencova zákona vypočíst množství
tepla získaného proudem určitou dobu. Způsob elektrického svařování, vy-
149
. Když vy
nálezce dotkl elektrodou obou plechů, zaplál mezi plechy elektrodou známý již
Petrovův oblouk.
V Petrovově práci pokračoval poltavský vynálezce Nikolaj Nikolajevič
Benardos, který taktéž zajímal tepelné vlastnosti oblouku. Tato elektroda vytvořila
oblouk při svém tavení poskytovala tekutý kov zavaření švu. Ovšem dob Petrovových bylo předčasné pomýšlet praktické využití
elektrického oblouku jako zdroje tepla.
V žáru elektrického oblouku hrany styku obou plechů slévaly tyčinka tajíc
jako svíčka zavařila šev. Benardos pracoval problému řezání obloukem
na vzduchu pod vodou automatisaci svařovacího procesu.Vraťme zase laboratoře Petrova, kde prvé zazářil elektrický
oblouk. použilo-li jedné elektrody uhlíkové druhé železné, „objevil se
taktéž více méně jasný plamen konec železné elektrody téměř rázem roz
žhavil začal tavit hořet plamenem, při čemž sršelo všemi směry velmi
mnoho jisker**.
Benardosova způsobu záhy používalo prakticky.
Benardos pracoval rozmanitých oborech techniky získal více než sto
patentů konstruoval motory, akumulátory, zemědělské stroje, loď pro mělké
vody. Aby spojil dva železné plechy, připojil Benardos jednomu pólu
dynama přívod druhého pólu spojil uhlíkovou elektrodou. Petrovův oblouk dal světu nejen elektrické světlo, nýbrž elektrické
teplo. Tak popisuje Petrov první elektrické tavení kovů. Benardos uchopil pak kovovou tyčinku zasunul plamene. Benardosův vynález potom rozšířil hranice. theorii elektřiny bude navždy mít významné místo zákon, jejž roce
1843 stanovil, ekvivalentu tepelné elektrické energie, jehož používá každý
inženýr vědec při výpočtu tepelného účinku elektrického proudu.
Práce, níž shrnul výsledky svých výzkumů, význam pro naši dobu —
vše, uvedeno, plně souhlasí nynější představou oblouku jako zdroji
tepla.
Schopnost elektřiny vydávat teplo zaujala petrohradského akademika
Lence.
Slavjanov nahradil uhlíkovou elektrodu kovovou.
V letech 1887—1890 zavedl horní inženýr Slavjanov podstatné
zdokonalení elektrického svařování, tím značně rozšířil oblast jeho používání. popisů vý
kresů jeho archivu zřejmo, vynalezl podstatě všechny základní způsoby
svařování obloukem: „Svařování proudem plynů**, „Svařování nepřímo působí
cím obloukem, planoucím mezi dvěma nebo více elektrodami**, „Magnetické
řízení svařovacího oblouku**. Sám Petrov zdůraznil tuto okolnost svém pojednání elektrickém
oblouku napsal, při nahrazeni uhlíků kovem „objevil mezi nimi více či
méně jasný plamen, jímž kovy rázem roztavily shořely plamenem určité
barvy“. Benardos připojil roce 1882 seznamu svých vynálezů nejdůležitější vy
nález „Způsob spájení rozpájení kovů přímým působením elektrického
proudu**. roce 1888 začalo se
používat elektrického svařování dílnách Orlovsko-vitěbské železnice pro opravy
lokomotivních rámů kol
