Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 150 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Známe-íi intensitu napětí proudu, můžeme podle Lencova zákona vypočíst množství tepla získaného proudem určitou dobu. Benardosova způsobu záhy používalo prakticky. Práce, níž shrnul výsledky svých výzkumů, význam pro naši dobu — vše, uvedeno, plně souhlasí nynější představou oblouku jako zdroji tepla.Vraťme zase laboratoře Petrova, kde prvé zazářil elektrický oblouk. Benardosův vynález potom rozšířil hranice. Slavjanov nahradil uhlíkovou elektrodu kovovou. použilo-li jedné elektrody uhlíkové druhé železné, „objevil se taktéž více méně jasný plamen konec železné elektrody téměř rázem roz­ žhavil začal tavit hořet plamenem, při čemž sršelo všemi směry velmi mnoho jisker**. popisů vý­ kresů jeho archivu zřejmo, vynalezl podstatě všechny základní způsoby svařování obloukem: „Svařování proudem plynů**, „Svařování nepřímo působí­ cím obloukem, planoucím mezi dvěma nebo více elektrodami**, „Magnetické řízení svařovacího oblouku**. Benardos připojil roce 1882 seznamu svých vynálezů nejdůležitější vy­ nález „Způsob spájení rozpájení kovů přímým působením elektrického proudu**. Tato elektroda vytvořila oblouk při svém tavení poskytovala tekutý kov zavaření švu. , Benardos několik let stále elektrické sváření zdokonaloval. Způsob elektrického svařování, vy- 149 . Petrovův oblouk dal světu nejen elektrické světlo, nýbrž elektrické teplo. V žáru elektrického oblouku hrany styku obou plechů slévaly tyčinka tajíc jako svíčka zavařila šev. roce 1888 začalo se používat elektrického svařování dílnách Orlovsko-vitěbské železnice pro opravy lokomotivních rámů kol. V letech 1887—1890 zavedl horní inženýr Slavjanov podstatné zdokonalení elektrického svařování, tím značně rozšířil oblast jeho používání. theorii elektřiny bude navždy mít významné místo zákon, jejž roce 1843 stanovil, ekvivalentu tepelné elektrické energie, jehož používá každý inženýr vědec při výpočtu tepelného účinku elektrického proudu. Benardos uchopil pak kovovou tyčinku zasunul plamene. Tak popisuje Petrov první elektrické tavení kovů. Benardos pracoval rozmanitých oborech techniky získal více než sto patentů konstruoval motory, akumulátory, zemědělské stroje, loď pro mělké vody. Aby spojil dva železné plechy, připojil Benardos jednomu pólu dynama přívod druhého pólu spojil uhlíkovou elektrodou. Práce svářeče se tím zjednodušila svár byl přitom pevnější. Ovšem dob Petrovových bylo předčasné pomýšlet praktické využití elektrického oblouku jako zdroje tepla. Benardos pracoval problému řezání obloukem na vzduchu pod vodou automatisaci svařovacího procesu. Když vy­ nálezce dotkl elektrodou obou plechů, zaplál mezi plechy elektrodou známý již Petrovův oblouk. V Petrovově práci pokračoval poltavský vynálezce Nikolaj Nikolajevič Benardos, který taktéž zajímal tepelné vlastnosti oblouku. Schopnost elektřiny vydávat teplo zaujala petrohradského akademika Lence. Sám Petrov zdůraznil tuto okolnost svém pojednání elektrickém oblouku napsal, při nahrazeni uhlíků kovem „objevil mezi nimi více či méně jasný plamen, jímž kovy rázem roztavily shořely plamenem určité barvy“