Sovětská věda, zdědivši práce průkopníků elektrického osvětlování, oboha
cuje elektrotechniku novými vynikajícími objevy vynálezy.
Může proměnit kámen páry může inkubátoru nahradit teplo kvočny.
Sovětské závody vyrábějí již sériově nové světelné zdroje zářivky vý
bojky. Vědci, usilujíce vysokou hospodárnost žárovek,
snaží zvýšit teplotu žhavení vláken. Záření par, bohaté ultrafialové paprsky, dopadá stěny trubice po
kryté směsí zvláštních látek luminoforů.
148
. To
znovu potvrzuje užitečnost myšlenek ruských elektrotechniků, kteří věnovali
tolik pozornosti výzkumu technickému použití plynových výbojů. Při tomto světle zrak namáhá méně než při
světle obyčejných žárovek. Tyto lampy poskytují světlo, jež svým spektrálním složením shoduje se
slunečním, denním světlem.
V tomto „těžkém dělostřelectvu** nynější osvětlovací techniky spojily vjedno
tři znamenité ruské vynálezy: oblouk Vasilije Petrova, diferenciální regulátor Či-
kolevův odrazné zrcadlo Kulibinovo, který roce 1779 sestrojil první světlomet.
Uvnitř trubice lampy denního světla září páry rtuti vlivem elektrických
výbojů.Obloukové lampy Čikolevovým regulátorem byly mnohem hospodárnější
než „svíčky** Jabločkovovy, proto zatlačily pozadí. Pro osoby pracující barvivý barvami umělce,
kamenotiskaře, textilní zaměstnance mnohé jiné jsou lampy denního světla
nepostradatelné, jelikož při světle obyčejných žárovek nemůže zrak správně po
střehnout skutečné zabarvení předmětů.
Zdokonalují žárovky. Nyní svítí Petrovův oblouk světlometech, kinopřístrojích, zařízeních
pro spektroskopii, lampách „horského slunce**. Výroba velmi jakostních zářivých luminoforů byla možná teprve skvě
lých výzkumech luminiscenčních úkazů, provedených akademikem Vavilo-
vem jeho žáky.
E V
Elektřina není jen zdrojem světla.
Elektrický oblouk Petrovův byl dále zdokonalen. Oblouk Vasilije Petro
va, světelný zdroj nepřekonaný síly, zdokonalený ruským geniem, září do
našich dnů světlometech vysílajících světlo vzdálenosti desítek kilometrů. Vědci zhotovili zvláštní
uhlíky, opatřené dutinou, naplněnou speciální směsí, jež září mnohonásobným
jasem.
Nynější zářivky vyznamenávají porovnání obyčejnými žárovkami
nejen jakostí svého světla, nýbrž dlouhou životností hospodárností. rukou člověka stala elektřina také
neobyčejně mohutným, avšak současně poslušným prostředkem získání tepla. Potřebují
totiž třikrát čtyřikrát méně proudu vydrží třikrát čtyřikrát déle než žá
rovky.
Budoucnost elektrického osvětlení náleží svítidlům plynovými výboji. Ozářené luminofory začínají pak
svítit. Možnosti použití kovů tomuto účelu
jsou již vyčerpány, proto konstruktéři snaze získat možná nesnadno se
tavící látky, používají sloučenin kovů uhlíkem karbidů, připomínajíce tak
Jabločkova, který pro žárovku prvně použil zvláště nesnadno tavící látky. Proto tyto luminiscenční lampy velmi často
nazývají „lampy denního světla**
