„Když
jsem pokud možno zákonů elektřiny vyložil jevy, které dějí zemské
atmosféře, jímá touha vystoupit výš studovat tělesa, která, plovouce širém
nebeském oceánu, vykazují jevy podobné,** psal Lomonosov. domnění,
že příčinou toho únava zraku, Lomonosov pozorování přerušil.
Žádný nich však neobjasnil své pozorování tak hluboce pravdivě jako on.
Buržoasní věda pomlčuje tomto Lomonosovově objevu. Brzy nato ono vzdutí zmizelo
a Venuše byla najednou bez dřívějšího okraje. Tento
optický systém, vynalezený ruským vědcem, nespravedlivě Západě nazvali
Herschelovým systémem; Herschel však sestrojil svůj teleskop teprve sedma
dvacet let Lomonosovovi. Předtím, než sluneční desku
vešel temný obrys Venuše, stal okraj sluneční desky nejasným.
Tyto problémy zajímaly Lomonosova. Ještě dnešní
době odhalení atmosféry Venuši připisují Západě Schroeterovi Hersche-
lovi, jejichž práce datují teprve rokem 1791. Lomonosov měl hluboké znalosti zákonech elektřiny, proto
předpokládal, mnohých kometových úkazů lze odvodit jejich příčiny. nepochopitelné, proč chvosty
komet jsou vždy odvráceny Slunce čem záleží příčina jejich bledého svitu.
Další rozvoj vědy plně potvrdil prozíravost ruského vědce elektrické
podstatě sil, působících kometách.velmi vzácný nebeský úkaz: přechod Venuše před slunečním kotoučem; planeta
prošla mezi Zemí Sluncem. Bylo př.
Mezi přístroji, které zkonstruoval Lomonosov, byla „mořská tyč“ určování
délky; zařízení, jimž možno paluby kolébající lodi konat přesná
12
.**
Přechod Venuše před slunečním kotoučem sledovalo velké množství astro
nomů, nichž někteří rovněž upozornili jev, zaznamenaný Lomonosovem.
Dne 26. Pro tehdejší vědu bylo kome
tových úkazech mnoho záhadného.
Odhalení atmosféry Venuši bylo velkým vítězstvím astronomie.
K významnému vědeckému závěru přišel Lomonosov, když zabýval vý
kladem výsledků získaných při pozorování komet. Avšak když
se Venuše přiblížila druhému okraji sluneční desky, Lomonosov velmi
zřetelně pozoroval, „se okraji Slunce objevilo vzdutí, které stávalo tím
zřetelnější, čím Venuše více blížila okraji.
Roku 1762 vynašel Lomonosov zrcadlový dalekohled zcela nové konstrukce,
m nohem jednodušší přitom dokonalejší, než byly teleskopy dosavadní.
Pozorně zkoumaje přechod Venuše před slunečním kotoučem, zjistil hlou
bavý pozorovatel velmi zajímavé podrobnosti. Rozhodným způsobem zavrhl
Newtonovu domněnku, možno chvosty komet přirovnat dýmu vystupu
jícímu komína.
Příčina úkazu, tvrdil ruský vědec, záleží tom, „planeta Venuše zřejmě
obklopena vzdušnou atmosférou**, zadržující ohýbající sluneční paprsky.
Lomonosov usiloval rozšiřování vědeckých experimentálních obzorů
a sám sestrojil mnoho důležitých přístrojů. prvé
byly získány tak podrobné poznatky mimozemském světě. května zaměřil svůj dalekohled Slunce Lomonosov. Konečný výstup sluneční desky,
či vlastně poslední dotyk zadního okraje Venuše Sluncem při samém výstupu,
byl rovněž provázen nejasností slunečního okraje
