Buržoasní věda pomlčuje tomto Lomonosovově objevu.
Roku 1762 vynašel Lomonosov zrcadlový dalekohled zcela nové konstrukce,
m nohem jednodušší přitom dokonalejší, než byly teleskopy dosavadní. Brzy nato ono vzdutí zmizelo
a Venuše byla najednou bez dřívějšího okraje. Lomonosov měl hluboké znalosti zákonech elektřiny, proto
předpokládal, mnohých kometových úkazů lze odvodit jejich příčiny. Rozhodným způsobem zavrhl
Newtonovu domněnku, možno chvosty komet přirovnat dýmu vystupu
jícímu komína. Bylo př. nepochopitelné, proč chvosty
komet jsou vždy odvráceny Slunce čem záleží příčina jejich bledého svitu.
K významnému vědeckému závěru přišel Lomonosov, když zabýval vý
kladem výsledků získaných při pozorování komet.
Další rozvoj vědy plně potvrdil prozíravost ruského vědce elektrické
podstatě sil, působících kometách. „Když
jsem pokud možno zákonů elektřiny vyložil jevy, které dějí zemské
atmosféře, jímá touha vystoupit výš studovat tělesa, která, plovouce širém
nebeském oceánu, vykazují jevy podobné,** psal Lomonosov. Předtím, než sluneční desku
vešel temný obrys Venuše, stal okraj sluneční desky nejasným.
Mezi přístroji, které zkonstruoval Lomonosov, byla „mořská tyč“ určování
délky; zařízení, jimž možno paluby kolébající lodi konat přesná
12
. Konečný výstup sluneční desky,
či vlastně poslední dotyk zadního okraje Venuše Sluncem při samém výstupu,
byl rovněž provázen nejasností slunečního okraje. Tento
optický systém, vynalezený ruským vědcem, nespravedlivě Západě nazvali
Herschelovým systémem; Herschel však sestrojil svůj teleskop teprve sedma
dvacet let Lomonosovovi.
Dne 26.
Pozorně zkoumaje přechod Venuše před slunečním kotoučem, zjistil hlou
bavý pozorovatel velmi zajímavé podrobnosti. Avšak když
se Venuše přiblížila druhému okraji sluneční desky, Lomonosov velmi
zřetelně pozoroval, „se okraji Slunce objevilo vzdutí, které stávalo tím
zřetelnější, čím Venuše více blížila okraji. domnění,
že příčinou toho únava zraku, Lomonosov pozorování přerušil. prvé
byly získány tak podrobné poznatky mimozemském světě. května zaměřil svůj dalekohled Slunce Lomonosov.
Lomonosov usiloval rozšiřování vědeckých experimentálních obzorů
a sám sestrojil mnoho důležitých přístrojů.**
Přechod Venuše před slunečním kotoučem sledovalo velké množství astro
nomů, nichž někteří rovněž upozornili jev, zaznamenaný Lomonosovem. Ještě dnešní
době odhalení atmosféry Venuši připisují Západě Schroeterovi Hersche-
lovi, jejichž práce datují teprve rokem 1791.
Žádný nich však neobjasnil své pozorování tak hluboce pravdivě jako on.velmi vzácný nebeský úkaz: přechod Venuše před slunečním kotoučem; planeta
prošla mezi Zemí Sluncem.
Odhalení atmosféry Venuši bylo velkým vítězstvím astronomie. Pro tehdejší vědu bylo kome
tových úkazech mnoho záhadného.
Tyto problémy zajímaly Lomonosova.
Příčina úkazu, tvrdil ruský vědec, záleží tom, „planeta Venuše zřejmě
obklopena vzdušnou atmosférou**, zadržující ohýbající sluneční paprsky
