Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
ODVOD TEPLA STAVU
Tepelná kapacita homogenního telesa představuje tepelnou energii, kterou
můžeme tomto telese akumulovat při zvýšení jeho teploty (AS K).
Vztah (10-23) zcela analogický rovnici elektrickými veličinami
C (10-24)
Opět zde platí elektrotepelná analogie, přičemž tepelné kapacitě C,h odpovídá
elektrická kapacita C. adiabatický ohřev tělesa, kdy veškeré teplo tělese vznikající zvyšuje
pouze jeho teplotu.
Odvádí-li teplo vyvinuté uvnitř homogenního tělesa jeho povrchu, musí
stále platit tato energetická bilance: teplo přiváděné tělesa elektricky (ztráty,
které něm vznikají např.3.10.
Máme-li dokonale tepelně izolované těleso povrchu neodvádějí ztráty),
v němž vznikají konstantní ztráty AP, stoupá jeho teplota lineárně časem.
Jde tzv. Pro tento případ
má diferenciální rovnice tvar
AP ocA9 cpqV (10-25)
Po úpravě dostaneme
d9
AP —
p df
Zavedeme-li pro teplotu tělesa ustáleném tepelném stavu označení 3S, je
o AP
ocA
Rovnici lze nyní přepsat tvar
338
. Platí
rovnice
Ctb (10-23)
3 í
t h
kde 30je teplota tělesa čase —0.
Pro elementární tepelnou energii akumulovanou tělese při oteplení nad
teplotu okolí dobu při rovnoměrném vývinu ztrát AP, platí vztah
á APdt cp8VdS (10-21)
Tepelná kapacita tedy
Cth cpoV (10-22)
kde objem tělesa. průchodem elektrického proudu) musí rovnat součtu
tepla oteplujícího těleso tepla odváděného jeho povrchu
