Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
průchodem elektrického proudu) musí rovnat součtu
tepla oteplujícího těleso tepla odváděného jeho povrchu. adiabatický ohřev tělesa, kdy veškeré teplo tělese vznikající zvyšuje
pouze jeho teplotu. ODVOD TEPLA STAVU
Tepelná kapacita homogenního telesa představuje tepelnou energii, kterou
můžeme tomto telese akumulovat při zvýšení jeho teploty (AS K).
Pro elementární tepelnou energii akumulovanou tělese při oteplení nad
teplotu okolí dobu při rovnoměrném vývinu ztrát AP, platí vztah
á APdt cp8VdS (10-21)
Tepelná kapacita tedy
Cth cpoV (10-22)
kde objem tělesa.
Odvádí-li teplo vyvinuté uvnitř homogenního tělesa jeho povrchu, musí
stále platit tato energetická bilance: teplo přiváděné tělesa elektricky (ztráty,
které něm vznikají např. Pro tento případ
má diferenciální rovnice tvar
AP ocA9 cpqV (10-25)
Po úpravě dostaneme
d9
AP —
p df
Zavedeme-li pro teplotu tělesa ustáleném tepelném stavu označení 3S, je
o AP
ocA
Rovnici lze nyní přepsat tvar
338
.
Jde tzv.3.
Vztah (10-23) zcela analogický rovnici elektrickými veličinami
C (10-24)
Opět zde platí elektrotepelná analogie, přičemž tepelné kapacitě C,h odpovídá
elektrická kapacita C.
Máme-li dokonale tepelně izolované těleso povrchu neodvádějí ztráty),
v němž vznikají konstantní ztráty AP, stoupá jeho teplota lineárně časem.10. Platí
rovnice
Ctb (10-23)
3 í
t h
kde 30je teplota tělesa čase —0
