Elektrotechnický závod VADAS PARDUBICE. Ačkoliv byl čas vyměřený firmě VADAS velmi krátký, nebyla v jeho průběhu o dramatické události nouze. Necelých 30 let - od roku 1919 do roku 1948, navíc s přestávkou v letech 1942 až 1945, kdy závod zabrali nacisté a majitele zavřeli ....
2
Když roce 1909 letech jeho otec umírá, musí se
Jaroslav sám začít starat svojí matku další sourozence.
Řízením osudu dostává Čelákovic, kde nachází místo
v Červinkově továrně výrobu zemědělských strojů.
Velmi slušně vydělává může tak matce významně
pomáhat. Hlavně však chce naučit radosti práce. Později přechází
k firmě Křižík, kde získává znalosti stavbě elektráren
a rozvoden. Zpočátku má
dílna asi šest zaměstnanců.
Antonie pocházela selské rodiny. Na
úřadě přihlašuje živnost elektrotechnickou. krátkém výcviku
v Kroměříži odchází frontu.
Sám chce znát stále víc.
Žije velmi skromně nikdy nekouřil ani nepil alkohol. Její otec Josef Holub
spravoval velké hospodářství Antonie vedla
účetnictví. Chce být
užitečný, vyvíjet nové výrobky, zabezpečit kvalifikovat
své spolupracovníky, nikoliv „pouze bohatnout“. Jako mistr velmi věnuje učňovskému
dorostu, pořádá pro přednášky, snaží jim předávat
své znalosti. dvakrát zraněn po
půlročním pobytu nemocnici propuštěn civilu. Když dovídá jednom dobrém
navíječi cívek, práci němu dojíždí zadarmo něj
pracuje. Zde
se seznamuje svojí budoucí ženou Antonií Holubovou.
Po dohodě svými zaměstnavateli odchází Prahy, kde
lépe uplatňuje svoji novou odbornost.
První světová válka
Jaroslav Vadas musí narukovat.
V Pardubicích
Jaroslav pronajímá tehdejší Masarykově ulici bývalé
stáje jezdeckých koní zřizuje zde nevelkou dílnu.
. válce Jaroslav Antonií oženil.
Plánuje vrátit Vídně práci jedné důležité
zakázce, ale rok 1914 vše mění. Toto životní krédo Jaroslava. Mladý šéf umí své
spolupracovníky nadchnout pro společnou práci, jejímž
smyslem služba zákazníkům, služba městu mladé
republice.
Ve snaze osamostatnit přesídlují Pardubic
