Elektrotechnický závod VADAS PARDUBICE. Ačkoliv byl čas vyměřený firmě VADAS velmi krátký, nebyla v jeho průběhu o dramatické události nouze. Necelých 30 let - od roku 1919 do roku 1948, navíc s přestávkou v letech 1942 až 1945, kdy závod zabrali nacisté a majitele zavřeli ....
Mladý šéf umí své
spolupracovníky nadchnout pro společnou práci, jejímž
smyslem služba zákazníkům, služba městu mladé
republice.
V Pardubicích
Jaroslav pronajímá tehdejší Masarykově ulici bývalé
stáje jezdeckých koní zřizuje zde nevelkou dílnu.
Sám chce znát stále víc. Její otec Josef Holub
spravoval velké hospodářství Antonie vedla
účetnictví. Chce být
užitečný, vyvíjet nové výrobky, zabezpečit kvalifikovat
své spolupracovníky, nikoliv „pouze bohatnout“. Jako mistr velmi věnuje učňovskému
dorostu, pořádá pro přednášky, snaží jim předávat
své znalosti.
Antonie pocházela selské rodiny.
Po dohodě svými zaměstnavateli odchází Prahy, kde
lépe uplatňuje svoji novou odbornost. Toto životní krédo Jaroslava. dvakrát zraněn po
půlročním pobytu nemocnici propuštěn civilu. Když dovídá jednom dobrém
navíječi cívek, práci němu dojíždí zadarmo něj
pracuje.
Velmi slušně vydělává může tak matce významně
pomáhat.
Žije velmi skromně nikdy nekouřil ani nepil alkohol.
Plánuje vrátit Vídně práci jedné důležité
zakázce, ale rok 1914 vše mění. Na
úřadě přihlašuje živnost elektrotechnickou.
První světová válka
Jaroslav Vadas musí narukovat. Zde
se seznamuje svojí budoucí ženou Antonií Holubovou.
Ve snaze osamostatnit přesídlují Pardubic. krátkém výcviku
v Kroměříži odchází frontu. válce Jaroslav Antonií oženil.
. Později přechází
k firmě Křižík, kde získává znalosti stavbě elektráren
a rozvoden. Zpočátku má
dílna asi šest zaměstnanců. Hlavně však chce naučit radosti práce.
Řízením osudu dostává Čelákovic, kde nachází místo
v Červinkově továrně výrobu zemědělských strojů.2
Když roce 1909 letech jeho otec umírá, musí se
Jaroslav sám začít starat svojí matku další sourozence
