Elektrotechnický závod VADAS PARDUBICE. Ačkoliv byl čas vyměřený firmě VADAS velmi krátký, nebyla v jeho průběhu o dramatické události nouze. Necelých 30 let - od roku 1919 do roku 1948, navíc s přestávkou v letech 1942 až 1945, kdy závod zabrali nacisté a majitele zavřeli ....
Sám chce znát stále víc. Hlavně však chce naučit radosti práce.
Řízením osudu dostává Čelákovic, kde nachází místo
v Červinkově továrně výrobu zemědělských strojů.
Po dohodě svými zaměstnavateli odchází Prahy, kde
lépe uplatňuje svoji novou odbornost. Na
úřadě přihlašuje živnost elektrotechnickou. dvakrát zraněn po
půlročním pobytu nemocnici propuštěn civilu.
Antonie pocházela selské rodiny.
V Pardubicích
Jaroslav pronajímá tehdejší Masarykově ulici bývalé
stáje jezdeckých koní zřizuje zde nevelkou dílnu. Zde
se seznamuje svojí budoucí ženou Antonií Holubovou.2
Když roce 1909 letech jeho otec umírá, musí se
Jaroslav sám začít starat svojí matku další sourozence. Mladý šéf umí své
spolupracovníky nadchnout pro společnou práci, jejímž
smyslem služba zákazníkům, služba městu mladé
republice. Jako mistr velmi věnuje učňovskému
dorostu, pořádá pro přednášky, snaží jim předávat
své znalosti. Chce být
užitečný, vyvíjet nové výrobky, zabezpečit kvalifikovat
své spolupracovníky, nikoliv „pouze bohatnout“.
Velmi slušně vydělává může tak matce významně
pomáhat. Její otec Josef Holub
spravoval velké hospodářství Antonie vedla
účetnictví. válce Jaroslav Antonií oženil.
Žije velmi skromně nikdy nekouřil ani nepil alkohol. Zpočátku má
dílna asi šest zaměstnanců. Toto životní krédo Jaroslava. krátkém výcviku
v Kroměříži odchází frontu.
.
První světová válka
Jaroslav Vadas musí narukovat.
Plánuje vrátit Vídně práci jedné důležité
zakázce, ale rok 1914 vše mění. Později přechází
k firmě Křižík, kde získává znalosti stavbě elektráren
a rozvoden.
Ve snaze osamostatnit přesídlují Pardubic. Když dovídá jednom dobrém
navíječi cívek, práci němu dojíždí zadarmo něj
pracuje
