Elektrotechnický závod VADAS PARDUBICE. Ačkoliv byl čas vyměřený firmě VADAS velmi krátký, nebyla v jeho průběhu o dramatické události nouze. Necelých 30 let - od roku 1919 do roku 1948, navíc s přestávkou v letech 1942 až 1945, kdy závod zabrali nacisté a majitele zavřeli ....
krátkém výcviku
v Kroměříži odchází frontu. Hlavně však chce naučit radosti práce.
Plánuje vrátit Vídně práci jedné důležité
zakázce, ale rok 1914 vše mění. Později přechází
k firmě Křižík, kde získává znalosti stavbě elektráren
a rozvoden. Zpočátku má
dílna asi šest zaměstnanců.
Velmi slušně vydělává může tak matce významně
pomáhat. Její otec Josef Holub
spravoval velké hospodářství Antonie vedla
účetnictví.
Ve snaze osamostatnit přesídlují Pardubic. dvakrát zraněn po
půlročním pobytu nemocnici propuštěn civilu. Mladý šéf umí své
spolupracovníky nadchnout pro společnou práci, jejímž
smyslem služba zákazníkům, služba městu mladé
republice. Chce být
užitečný, vyvíjet nové výrobky, zabezpečit kvalifikovat
své spolupracovníky, nikoliv „pouze bohatnout“.2
Když roce 1909 letech jeho otec umírá, musí se
Jaroslav sám začít starat svojí matku další sourozence.
Po dohodě svými zaměstnavateli odchází Prahy, kde
lépe uplatňuje svoji novou odbornost.
Sám chce znát stále víc. Na
úřadě přihlašuje živnost elektrotechnickou.
Řízením osudu dostává Čelákovic, kde nachází místo
v Červinkově továrně výrobu zemědělských strojů. Zde
se seznamuje svojí budoucí ženou Antonií Holubovou. válce Jaroslav Antonií oženil. Jako mistr velmi věnuje učňovskému
dorostu, pořádá pro přednášky, snaží jim předávat
své znalosti. Když dovídá jednom dobrém
navíječi cívek, práci němu dojíždí zadarmo něj
pracuje.
První světová válka
Jaroslav Vadas musí narukovat.
.
V Pardubicích
Jaroslav pronajímá tehdejší Masarykově ulici bývalé
stáje jezdeckých koní zřizuje zde nevelkou dílnu.
Žije velmi skromně nikdy nekouřil ani nepil alkohol.
Antonie pocházela selské rodiny. Toto životní krédo Jaroslava
