Elektrotechnický závod VADAS PARDUBICE. Ačkoliv byl čas vyměřený firmě VADAS velmi krátký, nebyla v jeho průběhu o dramatické události nouze. Necelých 30 let - od roku 1919 do roku 1948, navíc s přestávkou v letech 1942 až 1945, kdy závod zabrali nacisté a majitele zavřeli ....
Když dovídá jednom dobrém
navíječi cívek, práci němu dojíždí zadarmo něj
pracuje.
Žije velmi skromně nikdy nekouřil ani nepil alkohol. Její otec Josef Holub
spravoval velké hospodářství Antonie vedla
účetnictví.
V Pardubicích
Jaroslav pronajímá tehdejší Masarykově ulici bývalé
stáje jezdeckých koní zřizuje zde nevelkou dílnu.
Velmi slušně vydělává může tak matce významně
pomáhat. Zde
se seznamuje svojí budoucí ženou Antonií Holubovou.
.
Po dohodě svými zaměstnavateli odchází Prahy, kde
lépe uplatňuje svoji novou odbornost. Mladý šéf umí své
spolupracovníky nadchnout pro společnou práci, jejímž
smyslem služba zákazníkům, služba městu mladé
republice.2
Když roce 1909 letech jeho otec umírá, musí se
Jaroslav sám začít starat svojí matku další sourozence. dvakrát zraněn po
půlročním pobytu nemocnici propuštěn civilu. Později přechází
k firmě Křižík, kde získává znalosti stavbě elektráren
a rozvoden. Zpočátku má
dílna asi šest zaměstnanců.
Řízením osudu dostává Čelákovic, kde nachází místo
v Červinkově továrně výrobu zemědělských strojů. Chce být
užitečný, vyvíjet nové výrobky, zabezpečit kvalifikovat
své spolupracovníky, nikoliv „pouze bohatnout“.
Antonie pocházela selské rodiny. válce Jaroslav Antonií oženil.
Ve snaze osamostatnit přesídlují Pardubic.
Plánuje vrátit Vídně práci jedné důležité
zakázce, ale rok 1914 vše mění. Jako mistr velmi věnuje učňovskému
dorostu, pořádá pro přednášky, snaží jim předávat
své znalosti. Na
úřadě přihlašuje živnost elektrotechnickou. Hlavně však chce naučit radosti práce. Toto životní krédo Jaroslava.
První světová válka
Jaroslav Vadas musí narukovat.
Sám chce znát stále víc. krátkém výcviku
v Kroměříži odchází frontu
