Elektrotechnický závod VADAS PARDUBICE. Ačkoliv byl čas vyměřený firmě VADAS velmi krátký, nebyla v jeho průběhu o dramatické události nouze. Necelých 30 let - od roku 1919 do roku 1948, navíc s přestávkou v letech 1942 až 1945, kdy závod zabrali nacisté a majitele zavřeli ....
Mladý šéf umí své
spolupracovníky nadchnout pro společnou práci, jejímž
smyslem služba zákazníkům, služba městu mladé
republice.
Plánuje vrátit Vídně práci jedné důležité
zakázce, ale rok 1914 vše mění. Zpočátku má
dílna asi šest zaměstnanců. Její otec Josef Holub
spravoval velké hospodářství Antonie vedla
účetnictví.
Po dohodě svými zaměstnavateli odchází Prahy, kde
lépe uplatňuje svoji novou odbornost. Když dovídá jednom dobrém
navíječi cívek, práci němu dojíždí zadarmo něj
pracuje. Později přechází
k firmě Křižík, kde získává znalosti stavbě elektráren
a rozvoden.
Žije velmi skromně nikdy nekouřil ani nepil alkohol.
Antonie pocházela selské rodiny. Toto životní krédo Jaroslava.2
Když roce 1909 letech jeho otec umírá, musí se
Jaroslav sám začít starat svojí matku další sourozence.
Řízením osudu dostává Čelákovic, kde nachází místo
v Červinkově továrně výrobu zemědělských strojů. krátkém výcviku
v Kroměříži odchází frontu.
Sám chce znát stále víc. Chce být
užitečný, vyvíjet nové výrobky, zabezpečit kvalifikovat
své spolupracovníky, nikoliv „pouze bohatnout“. válce Jaroslav Antonií oženil.
.
První světová válka
Jaroslav Vadas musí narukovat. Zde
se seznamuje svojí budoucí ženou Antonií Holubovou. Hlavně však chce naučit radosti práce. Jako mistr velmi věnuje učňovskému
dorostu, pořádá pro přednášky, snaží jim předávat
své znalosti.
Ve snaze osamostatnit přesídlují Pardubic. Na
úřadě přihlašuje živnost elektrotechnickou. dvakrát zraněn po
půlročním pobytu nemocnici propuštěn civilu.
Velmi slušně vydělává může tak matce významně
pomáhat.
V Pardubicích
Jaroslav pronajímá tehdejší Masarykově ulici bývalé
stáje jezdeckých koní zřizuje zde nevelkou dílnu
