V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Porovnáme-li dva výrazy pro celkovou energii částice
E 0c2 ,
E 2c2)
82
.Částicové vlastnosti vln
má foton hybnost (impuls)
. (Zúčastní-li srážky více než dvě tělesa, musí hybnost samozřejmě zacho
vávat současně třech navzájem kolmých směrech.9), (3.11) ^-co cos 9
c c
a podobně kolmém směru
počáteční hybnost konečná hybnost,
h \r
(3.12) veličinou přepíšeme tvaru
pc cos hv' cos ,
pc sin hv' sin . Hybnost původního rozptýleného fotonu
je /iv/c, resp.
Nejdříve vynásobíme rovnice (3.11) (3.) takové dva směry zde zvolí
me směr původního pohybu fotonu němu kolmý směr rovině, obsahující
elektron rozptýlený foton (obr.12) sin sin ;
c
<pje úhel mezi směry pohybu dopadajícího rozptýleného fotonu, úhel mezi směry
pohybu původního fotonu odskakujícího elektronu.12)
nyní dostaneme vztah pro rozdíl vlnové délky dopadajícího rozptýleného fotonu
v závislosti úhlu mezi jejich směry, což jsou obojí snadno měřitelné veličiny. rovnic (3. hv
(3.13). 3.
Umocněním obou rovnic druhou sečtením vzniklých vztahů vyloučíme úhel S,
(3.
c c
Hybnost rozdíl energie vektorová veličina zahrnující jak směr, tak
i velikost, při srážce musí zachovávat každém dvou navzájem kolmých
směrů. hv^c počáteční konečná hybnost elektronu směru původ
ního pohybu fotonu platí
počáteční hybnost konečná hybnost,
(3.13) 2c2 (hv)2 2(/iv) (hv') cos (hv')2 .11) (3.10)
