V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Vlnovou povahu paprsků demonstroval roce 1906 jako prvý Barkla, který
prokázal jejich polarizaci. Elektromagnetická teorie přece předpovídá, elektrický náboj
pohybující zrychleně bude vyzařovat elektromagnetické vlny, rychlý elektron jistě
nelze náhle zastavit bez (záporného) zrychlení. Barklovo experimentální uspořádání znázorněno na
obr. Čím rychlejší jsou původní elektrony, tím pro
nikavější jsou výsledné paprsky počtem elektronů zvyšuje intenzita svazku
paprsků X.
V roce 1895 Wilhelm Roentgen klasickým pozorováním zjistil, při nárazu
rychlých elektronů látku vzniká vysoce pronikavé záření neznámé podstaty. Záření, vznikající těchto okolností,
má německý název bremsstrahlung (brzdné záření). „Skutečná podstata“ světla tak již není pojmem, který by
měl smysl termínech běžné řeči, musíme akceptovat jak vlnovou, tak kvan
tovou teorii všemi protiklady jako nutné prostředky úplnému popisu světla. může část nebo všechna
kinetická energie pohybujícího elektronu přeměnit energii fotonu? Jak to
bývá, obrácený fotoelektrický jev nejenom skutečnosti existuje, ale byl dokonce
objeven když pochopen) ještě před teoretickými pracemi Planckovými Ein
steinovými. Nemáme jinou možnost, než uvažovat světlo
jako něco, při jedné příležitosti projevuje jako proud diskrétních fotonů jindy
zase jako vlnový sled.
Zanedlouho objevu vzniklo podezření, paprsky jsou vlastně elektro
magnetické vlny.Částicové vlastnosti vln
skytují nezávisle sobě. však možný také obrácený proces, tj.3 Paprsky X
Fotoelektrický jev přesvědčivým důkazem schopnosti fotonů předávat energii
elektronům. 3. Neexistence jakéhokoli pozo
rovatelného lomu paprsků prvních experimentálních pracích dala připsat
velmi krátkým vlnovým délkám, nižším než ultrafialovém pásmu, neboť index lomu
látky klesá jedničce (odpovídá přímočarému šíření) klesající vlnovou délkou. Rozebereme tento pokus předpokladu, paprsky jsou elektromagne
tické vlny. Jak
se brzy ukázalo, tyto paprsky šíří přímočaře, elektrickém magnetickém
poli, snadno procházejí neprůhlednými materiály, vyvolávají záření fosforescenčních
látek působí fotografické desky. Rozptýlený
72
. Protože elektrický vektor elektromagnetické vlně kolmý směru jejího
šíření, leží elektrické vektory původního svazku paprsků pouze rovině xy.
Elektromagnetické vlny skýtají jediné možné vysvětlení jistých experimentů oboru
světelných optických jevů, kdežto fotony jediným možným způsobem vysvětlují
všechny ostatní pokusy této oblasti.
3. Vlnová kvantová teorie světla vzájemně doplňují.
Elektrony uhlíkového terčíku jsou tudíž nuceny kmitat rovině xy. Zleva směru dopadá malý kousek uhlíku svazek nepolarizo-
vaných paprsků Tyto paprsky uhlíku rozptylují; znamená, elektrony
uhlíkových atomů začnou kmitat podél elektrických vektorů paprsků poté samy
vyzařují.5
