V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Klasická
fyzika, která odráží „fyzikální realitu“ našich smyslových vjemů, vyšetřuje částice
a vlny jako samostatné, oddělené složky této reality.KAPITOLA
Částicové vlastnosti vln
V běžné praxi nejsou pojmy částice vlny nikterak záhadné nejednoznačné. Vzduchoprázdná trubice obsahuje dvě elektrody zapojené vnějšího obvo
du jako schématu, nichž anodu tvoří právě kovová destička, jejíž povrch se
ozařuje. Mechanika částic vlnová
optika jsou tradičně nezávislé disciplíny, každá svým vlastním sledem experimentů
a hypotéz. Některé fotoelektronů vyletujících ozařovaného povrchu anody mají
dostatek energie, aby dosáhly katodu přes svou zápornou polaritu; tyto elektrony
tvoří proud, měřený ampérmetrem obvodu. Nakonec, když dosáhne
65
.
3. Podobně uvidíme, jiných okolností
se elektromagnetické vlny chovají, jako kdyby tvořily proudy částic. Spolu se
speciální teorií relativity dualita vln částic základem pro pochopení moderní
fyziky této knize skutečnosti jen několik málo úvah, které nevyužívají těchto
základních principů.1 Fotoelektrický jev
Na sklonku devatenáctého století mnoho experimentů ukázalo, při dopadu světla
s dostatečně vysokým kmitočtem povrch kovu jsou něho emitovány elektrony
(s výjimkou alkalických kovů vždy zapotřebí ultrafialových paprsků). Kámen
hozený jezera kruhy šířící hladině místa jeho dopadu mají zřejmě společ
nou jen schopnost přenášet energii hybnost jednoho místa druhé.
Obr. 3. Tento efekt
se nazývá fotoelektrický jev. Elektro
magnetické vlny považujeme vlnění proto, vhodných okolností vykazují
difrakci (ohyb), interferenci polarizaci. Avšak fyzikální realita, kterou vnímáme, vzniká jevů probíhajících mi
kroskopickém světě atomů molekul, elektronů jader, tomto světě neexistují
ani částice, ani vlny běžném slova smyslu. Elektrony považujeme částice, protože
mají náboj hmotu chovají podle zákonů částicové mechaniky takových zná
mých zařízeních, jako televizní obrazovka. zvyšováním brzdicího potenciálu V
dopadá katodu stále méně elektronů proud klesá.1 ilustruje aparaturu, jež byla použita při přesnějším provedení těchto
pokusů. Uvidíme však, existuje množství
důkazů prospěch interpretace pohybujícího elektronu jako vlnění, ale neméně
tolik argumentů prospěch interpretace takového elektronu jako částice
