V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Jelikož jsou uvnitř jádra všechny
nukleony různých kvantových stavech (podle Pauliho principu), vyskytují zde
přitažlivé odpudivé výměnné síly směs „obyčejné“ přitažlivé jaderné síly tako
výchto výměnných sil dokáže obecně vysvětlit spoustu jaderných vlastností. Síla mezi neutronem protonem zřejmě závisí vzájemné orientaci
spinů slabší antiparalelních spinu. závislosti tom, zda
je vlnová funkce systému symetrická nebo antisymetrická vůči záměně částic, je
výměnná síla buď přitažlivá, nebo odpudivá.,
že tyto síly nejsou obdobné „obyčejným“ gravitačním elektrickým silám. Avšak výpočty založené údajích rozpadu beta
526
.1); tzn.
S podobnou situací jsme setkali odst.4, kde vedle coulombovských sil
v molekulovém iontu působí ještě výměnné síly, které vznikly důsledku mož
nosti přesunu elektronu jednoho protonu druhému. skutečnosti jsou objemy jader úměrné A,
kdežto vazebná energie nukleon zhruba stejná pro všechna jádra: každý nukleon
interaguje jen malým počtem svých nejbližších sousedů. deuteronu žádné omezení tohoto druhu
neplatí, protože neutron proton, nichž deuteron skládá, jsou při rovnoběžných
spinech rozlišitelné částice. Výměnné síly
například vysvětlují stabilitu tripletního stavu deuteronu, který vzhledem rovno
běžným spinům popsán symetrickou vlnovou funkcí, nestabilitu singletního stavu,
který popsán antisymetrickou vlnovou funkcí.
Rozdíl mezi potenciálem tripletu singletu umožňuje spolu Pauliho vylučo
vacím principem nahlédnout, proč neexistují stabilní dvojice protonů nebo neutronů,
biprotony bineutrony, přes pozorovanou stabilitu deuteronu nábojovou nezá
vislost jaderných sil. Vazebná energie jeden nukleon pak byla
úměrná počtu nukleonů jádru. Ačkoli bineutrony nebo biprotony mohou zásadě
vyskytovat singletním stavu, není singletní jaderná síla dostatečně velká vytvoření
vázaného stavu biprotony bineutrony skutečně nebyly nikdy pozorovány. lákavé uvažovat také interakci mezi
nukleony, jako byla (alespoň částečně) důsledkem nějaké výměny.
22.4 Mezonová teorie jaderných sil
Kdyby byly jaderné síly výhradně přitažlivé, stačilo stabilitě jádra, aby byl
jeho objem dostatečně malý poloměrem asi f), umožňoval tak jádře interakci
každého nukleonu všemi ostatními. Mezi jadernými silami tak
musí existovat odpudivá složka, která brání jádrům zhroucení (obr. 22.
Nyní otázkou, jaké částice tedy vyměňují blízké nukleony.Jaderné síly modely jádra
ronu interagují proton neutron tak, vazba mezi nimi nastává, jen když jsou jejich
spiny rovnoběžné, vytvářejíce tripletní stav, nikoli singletní stav, kdy jsou spiny
antiparalelní. Vylučovací princip brání výskytu biprotonů bineutronů
v tripletním stavu, neboť oba nukleony paralelními spiny každém takovém systé
mu byly stejných kvantových stavech. 12. roce 1932
Heisenberg navrhl výměnný pohyb elektronů pozitronů mezi nukleony: například
neutron mohl emitovat elektron stát protonem, kdežto proton absorpcí
elektronu přeměnil neutron
