V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Protony elektrony jsou Fermiho částice spinem tj. Pozorování ukázalo, síly působící mezi
jadernými částicemi vedou vazebným energiím řádově jednu částici. Skutečnost, deuteron
(jádro izotopu vodíku) atomové číslo hmotové číslo bychom interpretovali
jako důsledek přítomnosti dvou protonů jednoho elektronu. Tato předpověď nesplňuje. Avšak pozorované
magnetické momenty jader jsou srovnatelné momentem protonu, nikoli elektronu,
což nepochopitelné případě, elektrony jsou složkou jádra. Tak jádra sudým celkovým počtem protonů elektronů
by měla mít celočíselné spiny, kdežto jádra lichým celkovým počtem protonů
a elektronů poločíselné spiny. 10“ 0,23 . závislosti orien
taci částic tedy jaderný spin měl být —f, nebo Avšak pozorovaný
spin deuteronu což nelze nijak srovnat hypotézou jaderných elektronů.
s momentem hybností \h. Proton magnetický moment jen asi 0,15% magne
tického momentu elektronu, takže magnetický moment jader měl být stejné řádové
velikosti jako moment elektronu, jestliže jádro obsahuje elektrony. 4. řád menší než energie, které by
byly musely mít uvnitř jádra, kdyby tam měly existovat. Jádra mají průměr jen 10~14 Uvěznění elektronu do
tak malé oblasti podle principu neurčitosti vyžaduje neurčitost jeho hybnosti p
Sí 1,1 10-20 m/s, jak jsme vypočítali odst.
2. Magnetický moment. znamená: jak může polovina elektronů atomu uniknout silné vazbě,
jaké podléhá druhá polovina elektronů? Dále při rozptylu rychlých elektronů na
jádrech tyto elektrony chovají, jako působily výhradně elektrostatické
508
.tom ové jádro
Přes zjevnou přitažlivost hypotézy jaderných elektronech však proti ní
existuje mnoho silných argumentů:
1. Dostaneme
T (1»1 1Q~20 m/s) =
2m 1,67 kg
= 3,6.7.
Je tedy těžké nahlédnout, proč orbitální elektrony atomu interagují jeho jádrem
jen elektrostaticky, když mohou protony interagovat dostatečně silně, aby tvořily
jádra.) Avšak elektrony vysílané
při rozpadu beta mají energie jen nebo eV, tj. Rozměry jádra.
Můžeme poznamenat, při aplikaci protony uvnitř jádra dává princip
neurčitosti zcela jiný výsledek.
4.
3.
Přítomnost protonů takovými kinetickými energiemi jádru zcela přijatelná. Spin jádra. Hybnost elektronu musí být
přinejmenším tak velká jako minimální hodnota Kinetická energie elektronu
odpovídající hybnosti 1,1 10-20 m/s eV. protonu hybností 1,1 10~20 m/s m0c2
a jeho kinetickou energii lze počítat klasicky. Interakce elektronů jádry. (Toto číslo lze dostat též vý
počtem nejnižší energetické hladiny elektronu krabici rozměry jádra; poněvadž
je m0c2, musí být výpočet proveden relativisticky
