V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
2 Záření absolutně černého tělesa
Každá látka emituje elektromagnetické záření, jehož charakter závisí povaze
a teplotě látky. 16. Při dané teplotě
vyzařují plochy výkonem W/m2, kdežto II' vyzařují sjiným výkonem e2. druhém krajním
případě hustá tělesa, jako jsou pevné látky, vyzařují spojitá spektra, kde jsou zastou-
O 16.
peny všechny kmitočty; atomy pevné látce jsou tak těsně sebe, jejich.Kvantová statistika
16.
Experimentálně snadno ukáže, černé těleso ten nejlepší zářič. Zabývali jsme již diskrétními spektry vybuzených plynů, která
vznikají při elektronových přechodech uvnitř izolovaných atomů. takzvané černé těleso (přesněji
absolutně černé těleso). vhodné považovat ideální takové těleso, které absorbuje všechno
dopadající záření bez ohledu kmitočet.
Plochy absorbují nějaký zlomek dopadajícího záření podobně II'
absorbují jinou část a2.
Schopnost tělesa vyzařovat úzce souvisí jeho schopností absorbovat záření.vzájemné
interakce mají následek velké množství sousedních kvantových stavů, nerozezna
telné spojitého pásu dovolených energií.2 Plochy jsou identické odlišné dvojice identických ploch II'.
To očekávat, neboť těleso při konstantní teplotě tepelné rovnováze svým
okolím musí něho absorbovat energii stejném množství, jakém energii
emituje. Při pokusu
znázorněném obr.2 používá dvou naprosto stejných párů dvou různých
ploch, přičemž mezi plochami II' není žádný teplotní rozdíl. Plocha tedy absorbuje energii úměrně součinu
386
