V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
266
. Takovým výpočtem zjistí,
že jediné přechody, které mohou nastat, jsou ty, při nichž orbitální kvantové
11-2) Argument byl ovšem podán zjednodušeně.10), že
koeficienty časem mění mnohem pomaleji než funkce cos 2nvt.
Je zajímavé všimnout, kmitočet záření stejný jako kmitočet rázů, které
by vznikaly, kdyby elektron existoval současně obou stavech jejichž charak
teristické frekvence jsou .11) pro pro všechny dvojice
stavů lišících jednom nebo více kvantových číslech. Přechody, pro něž tento integrál konečný nenulový,
se nazývají dovolené přechody, kdežto přechody, pro něž roven nule, nazývají
zakázané přechody. Dodejme například vztahu (11. Pozn.
Jsou-li hlavní, orbitální magnetické kvantové číslo počátečního stavu n', m\
a odpovídající kvantová čísla konečného stavu představuje-li jednu ze
souřadnic nebo podmínka pro dovolené přechody
(11.
V případě vodíkového atomu udání počátečního konečného stavu zá
řivého přechodu zapotřebí tří kvantových čísel integrovat musí přes celý prostor.
11. Musíme však tyto veličiny znát, chceme-li
vypočítat výkon, nímž záření emitováno.9) lze odvodit pomocí
kvantové mechaniky bez jakýchkoli speciálních předpokladů. Přechází-li elektron mezi těmito stavy, osciluje jeho střední
poloha frekvencí Tato frekvence shodná frekvencí postulovanou Bohrem
a ověřenou experimentem, jak jsme viděli112), vztah (11.2 Výběrová pravidla
K určení jsme nepotřebovali znát hodnoty pravděpodobností jako funkce
času ani vlnové funkce i¡/n ij/m elektronu. rec.Atomová spektra
Je-li elektron stavu nebo pravděpodobnost nebo rovna nule elektron
je průměru stacionární. kdyby však byly určité, nemůže být integrál
í :
nulový, má-li dojít přechodu mezi dvěma uvažovanými stavy, neboť intenzita záření
je úměrná tomuto integrálu. Princip neurčitosti nám nedovoluje určit
a pro daný atom libovolnou přesností, avšak jejich střední hodnoty lze zjistit
pro celou řadu atomů.11) 00
J c
Bereme-li například příslušné záření takové, jaké vysílala obyčejná
dipólová anténa ležící podél osy Jelikož vlnové funkce pro atom vodíku
známe, můžeme vypočítat (11
