V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
V magnetickém poli tedy energie určitého atomového stavu závisí nejen kvantovém
čísle ale hodnotě m,. 9. Například kdyby
byl směru musel být elektron trvale rovině (obr. Zeemanův efekt výrazným potvrzením
prostorového kvantování.26) Magnetická energie
220
.6b), existuje
zde tudíž neodstranitelná, vnitřní neurčitost jako souřadnice elektronu. 9.5 vidíme úhel mezi směrem může nabývat jen hodnot daných
vztahem
kdežto dovolené hodnoty Ljsou určeny výrazem
K výpočtu magnetické energie, kterou atom magnetickým kvantovým číslem
m, vnějším magnetickém poli dosadíme tyto výrazy pro cos vztahu
(9.7 Pozn.Kvantová teorie atomu vodíku
úkazu princip neurčitosti: kdyby byl zafixovaný prostoru, takže Lx, Lz
měly určité hodnoty, byl elektron vázaný určitou rovinu. Tento jev vede při vyzařování atomu magnetickém poli ke
„štěpení“ jednotlivých spektrálních čar oddělené čáry, přičemž vzdálenost sou
sedních čar vzniklých štěpením závisí velikosti pole.1 10. Po
něvadž skutečnosti určitou hodnotu jen jedna složka vektoru spolu jeho
velikostí Laj |l| |LZ|
, není elektron omezen jednu rovinu (obr. Srv. 108. Směr
momentu hybnosti neustále mění jako obr.7 Normální Zeemanův efekt
Z obr. Pozn. 9.6a). rec. může
stát jen tehdy, má-li složka hybnosti elektronu nekonečně velikou neurčitost, což
je samozřejmě nemožné, jestliže být elektron součástí vodíkového atomu.
9-3) Představu, neurčitost složek vzniká otáčením vektoru každém okamžiku
přesně definovaného, třeba brát jako názorný obraz.
9.
9’4) Viz ještě odst. 4.24), což dává
Veličina ehjlm nazývá Bohrův magneton; její hodnota 9,27 10-24 . Stav hlavním kvantovým číslem rozdělí několik
samostatných podstavů, jestliže atom umístíme magnetického pole, jejich
energie jsou poněkud vyšší nebo nižší než energie výchozího stavu bez přítomnosti
magnetického pole. 9. překl. Štěpení spektrálních čar
v magnetickém poli nazývá Zeemanův efekt9A) holandském fyzikovi Zeemanovi,
který poprvé pozoroval roce 1896.
W •
(9.2 str. 10. pozn.7, takže střední hodnota složek
Lx Lyje ačkoli vždy určitou hodnotu m,ft 9'3)
