PŘÍRUČKA
pro uplatňování
směrnice Rady 89/336/EHS. Směrnice se stala závaznou k 1. lednu 1996 a z toho důvodu je nyní dosaženo „úplné“
harmonizace. Elektromagnetická kompatibilita je však skutečnou otázkou značné složitosti.
Kromě toho je oblast působnosti směrnice mimořádně široká včetně všech druhů elektrických
a elektronických zařízení, systémů a dokonce instalací obsahujících elektrické nebo
elektronické součástky. Konečně mnoho výrobků, které spadají do oblasti působnosti této
směrnice, je rovněž předmětem plnění požadavků spadajících do oblasti působnosti dalších
směrnic: směrnice pro nízké napětí, směrnice pro strojní zařízení apod. Z toho důvodu vznikla
naléhavá potřeba vypracovat podrobnou příručku týkající se podstatných aspektů praktického
uplatňování směrnice o elektromagnetické kompatibilitě.
Příručka usiluje o vybudování společného shodného postoje pro usnadnění účinného
a důsledného uplatňování směrnice všemi, kterých se to týká. Směrnice byla vypracována péčí
Komise s přispěním a souhlasem expertů příslušných správních orgánů členských států,
průmyslu, schvalovacích orgánů a evropských normalizačních organizací. Přál bych si, abych
měl příležitost jim všem poděkovat.
Doufám, že uvedený dokument tímto skutečně usnadní uplatňování směrnice, čímž
pozvedne na vyšší úroveň konkurenceschopnost příslušných průmyslových odvětví a povede
k většímu uspokojení uživatelů a spotřebitelů. Tento dokument rovněž usnadní předběžné
vyjednávání o přistoupení zemí východní Evropy pomocí osvěty, aby tak byl lépe pochopen
náš přístup k EMC. Komise bude pokračovat v důkladném sledování vývoje a pokroku v této
oblasti.
Například desky elektronickými obvody jsou, někdy jako
celek, běžně veřejně dostání, aby mohly být vestavěny přístroje.Příručka pro uplatňování směrnice Rady 89/336/EHS
V běžné průmyslové, technické obchodní praxi však zjistilo, někdy obtížné
rozhodnout, které kategorie, jíž elektromagnetická kompatibilita týká (tj. určena také samostatnému uvedení trh pro distribuci a/nebo použití jako
samostatná obchodní jednotka?
Výrobce finálního přístroje bude svou odpovědnost splňovat požadavky směrnice,
pokud týká jak návrhu, tak konstrukce. Bude používat správné součástky, přitom bude
respektovat jejich technické charakteristiky omezení, patřičným ohledem vlastnosti
týkající určeného použití očekávaného elektromagnetického prostředí. Jinými slovy řečeno,
je někdy obtížné určit, zda musí být považován „přístroj“, jak definovaný článku 1. 1. elektrický
nebo elektronický přístroj, zařízení nebo instalace), daný přístroj náleží.
Mnoho součástek může být uvedeno trh účelem distribuce a/nebo použití jako
samostatné obchodní jednotky. Návody použití součástek, které vykonávají přímou funkci, musí být
v tomto ohledu jasné, aby uživatel podle nich mohl postupovat, aniž způsobil hlediska
EMC nějaké problémy.
Pokud součástka určena uvedení trh jako samostatně obchodovatelná jednotka
pro distribuci a/nebo konečné použití, musí být její funkce dosažitelná, aniž bylo třeba
dalších jiných než jednoduchých seřízení nebo připojení, které může provést kterákoliv osoba,
která nemusí být vědoma důsledků hlediska EMC.1,
nebo zda pouze součástka.
Podle toho musí výrobci mít mysli tato kritéria:
■ Může součástka vykonávat „přímou funkci“?
Pokud ano,
■ „konečné použití“ součástky konkrétní elektromagnetické prostředí:
1.1 směrnice EMC?, nebo
2.
Jestliže součástky tohoto typu považují ekvivalentní „přístroji“, jak definován
v čl.1 směrnice odpovídají kritériím uvedeným kapitole této příručky, mají být ve
shodě ustanoveními směrnice. součástka určena výhradně pro použití při průmyslovém sestavování vestavění do
„přístroje“, jak definován článku 1.
49
.
Pojetí přímé funkce důležité také proto, aby pomohlo definovat, podléhá shodě se
směrnicí EMC.
V této souvislosti definována „přímá funkce“ jako jakákoliv funkce samotné
součástky, která splňuje určené použití specifikované výrobcem návodu použití pro
konečného uživatele
