V publikaci je nejdříve stručně vysvětlen význam obloukového svařováni a základní pojmy z teorie svařovacího oblouku včetně otázek stability svařovacího oblouku a zdrojů proudu. Těžiště knihy leží v části, ve které jsou probrány všechny druhy ovládání výstupního proudu svařovacích transformátorů, způsoby výpočtu a příklady návrhu a konstrukce svařovacích transformátorů. Závěr knihy je věnován praktickým radám, bezpečnosti a ukázkám některých transformátorů starší a nové koncepce.Kniha je určena technikům, konstruktérům, elektromontérům, údržbářům a širokému okruhu zájemců o konstrukci a návrh svařovacích transformátorů a jejich použití v praxi.
Obr.
Prochází-li závitem proud I\, vyvolá tok L\I\, kde vlastní
indukčnost závitu část toku í>i prochází plochou závitu označena
0 12, část označená uzavírá prostorem mimo závit tedy
0 <Pi2 í>ir •Napíšeme-li
<?12 Li2I i
je součinitel Lx2 číselně dán počtem indukčních čar, které závit vysílá
do závitu při jednotkovém proudu procházejícím závitem 1. Uspořádání pro vysvětlení
vzájemné inďukčnosti
Prochází-li naopak závitem proud I2, vysílá tento závit
tok jehož část prochází závitem Mimo závit uzavírá
tok 02r 021 Pro tok platí L2I2 kde vlastní
indukčnost závitu pro tok 2\můžeme napsat
021 L2J 2
Pro součinitele Ll2 L21 (pro náš případ, tedy dva sebe působící
závity) platí
L12 L2\— (32)
kde vzájemná indukčnost závitů 2.jsou dva závity, umístěné prostředí konstantní permeabilitou.
102
.
Vztahy
0 02i (33)
jsou statickou definicí vzájemné indukčnosti. 77.
Máme-li místo jednotlivých závitů dvě cívky počtem závitů Ni
a prcchází-li každé cívce všemi závity stejný magnetický tok,
zní statická definice vzájemné indukčnosti takto:
N2a>12 h
Nt0 I2
Jsou-li toky, které procházejí plochou jednotlivých závitů cívky,
různé, nutné opět (jako definice vlastní indukčnosti) zavést
pojem cívkový tok
