Technický průvodce pro inženýry a stavitele

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Autoři neměli práci snadnou, neboť v některých úsecích tohoto rozsáhlého oboru není soustavných spisů vůbec, a materiál jest rozptýlen po časopisech, po publikacích firem nebo po referátech sjezdů. Mimo t o museli autoři často tvořiti nejen nové názvy, ale poj my. V š u d e a u t o ř i u v á d ě j í l i t e r a t u r u , a k d e t ř e b a i v ýrobc e, t a k ž e l z e p o p s a n é d á l e s t u d o v a t i n e b o b j e d n a t i . A u t o ř i n a v a z u j í n a m o h u t n ý t o k m e z i n á r o d n í p r á c e t a k , a b y n a š i e l e k t r o t e c h n i k o v é d o s t a l i p ř e h l e d co n e j ú p l n ě j š í .

Vydal: Česká matice technická Autor: Červený - Řehořovský

Strana 24 z 422

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
|3) Pozorovací chyby, př. |3) Neúplným dodržením teoretických předpokladů, jako změna odporu vodiče proudem, kolísání napětí zdroje. y) Chyba metody; zmenšit účelným provedením měření, pomocným měřením, vypočtenou korekcí. teploty), změnou polohy přístroje, komutací baterie. mag polem zemským, neb mag polem přípojnic, teplotou odlišnou „norm ální“ zmenší se pomocným měřením, kompensací (na př. 2) List: Elektrotech. zpoždění při měření času stopkami. y) Pozorovací chyby způsobené nemožností dokonalého čtení, na př. . Ku př. příklady, Praha 1920, ČMT.Měření. 1009. můstek příliš hrubým dělením měřicího drátu, ale velm i citlivým galvanometrem, neb naopak; zmenší příznivějším pod­ mínkami opakováním měření. Ô) Chyby livy vnějšími, př. normál odporu, stupnice, měřítka. jednoduchých funkcích výpočet zjednoduší. Při nulovém měření odstraní emsíly kontaktní termoel. pro u/v da/a (2) pro da/a (3) u v m .. metodou nulovou výchylku galvanometru bere výchylka při odpojeném zdroji. b) Chyby vlivem okolí, nepravidelně kolísající kol určité střední hodnoty (teplota okolí). Podle povahy1) jsou chyby: a) Nepřesností etalonu, nímž měřená veličina srovnává, př. které určují výsledek vztahem a f(u ají-li naměřené hodnoty absolutní chyby U, dv, div, výsledku da=(Jí■**}+(Jí■dv)+(Jídw)+••• (i) Sečítají tedy jednotlivé chyby tak, každá částečná chyba výslednou chybu zvětší. C Veličina vypočte z jiných naměřených veličin ,. pro ----- --------h ----- (4) a v P při měření nepřímém je dpa — f(Jíd“)+(JíH+( +••• (5) M á-li nepřímo měřená veličina změřiti předepsanou přes-, ností, aby pravděpodobná chyba byla dpa, může přesnost roz- ») ETZ 1928, str