Při nadměrném vystavení se
světlu halogenové žárovky teoreticky bylo možné opálit, problém většinou
zaznamenávají lidé citlivým zrakem. Bylo zapotřebí přejít teplotně mechanicky odolnější
materiály používané výrobu baňky, aby bylo možné zajistit její minimální pracovní
teplotu 250 °C. [20]
. Díky tomu výrazně zmenšily rozměry žárovky. [19]
Významným nepříjemným projevem použití křemenného skla místo normálního
je, tato žárovka stává zdrojem ultrafialového záření, protože křemenné sklo je
pro toto záření, rozdíl obyčejného skla, propustné.
Soli, obsažené potu, provozu žárovky vleptávají povrchu skla, způsobují
změnu struktury, jeho rekrystalizaci, přehřátí nakonec prasknutí. Pokud dojde k
dotyku skleněné baňky, být očištěna technickým lihem.
Žárovky jsou plněné plynem příměsí halogenů nebo jejich sloučenin. Použití skla zvýšenou
mechanickou pevností umožnilo zvýšit pracovní tlak plynné náplně, což velmi
příznivý vliv snížení rychlosti vypařování wolframového vlákna.
Křemenné sklo může být poškozeno následkem styku nechráněnou pokožkou.29
5 HALOGENOVÉ ŽÁROVKY
Halogenové žárovky představují novou generaci teplotních světelných zdrojů.
Uplatnění halogenů světelných zdrojích dosažení očekávaných příznivých
výsledků vyžádalo velkého úsilí výzkumných pracovníků vyvolalo podstatné změny
v konstrukci žárovek. Proto nekryté halogenové žárovky pro
všeobecné osvětlování povinně vyrábějí křemenného skla přísadou oxidu ceričitého
nebo titaničitého, které škodlivé záření zcela blokují. Teprve roce
1959 objevily první informace žárovkách, jejichž plynné náplně přidával jod,
přičemž cílem bylo potlačit usazování wolframu baňce zvýšit stabilitu světelného
toku během svícení, prodloužit tak jejich užitečný život. Bylo nezbytné vyloučit všechny konstrukční materiály, které by
mohly reagovat halogeny.
Namísto měkké skloviny běžné obyčejných žárovek začalo používat
křemenné nebo tvrdé sklo podstatně vyšší mechanickou pevností teplotní
odolností
