Křemenné sklo může být poškozeno následkem styku nechráněnou pokožkou. Bylo zapotřebí přejít teplotně mechanicky odolnější
materiály používané výrobu baňky, aby bylo možné zajistit její minimální pracovní
teplotu 250 °C. Proto nekryté halogenové žárovky pro
všeobecné osvětlování povinně vyrábějí křemenného skla přísadou oxidu ceričitého
nebo titaničitého, které škodlivé záření zcela blokují. [19]
Významným nepříjemným projevem použití křemenného skla místo normálního
je, tato žárovka stává zdrojem ultrafialového záření, protože křemenné sklo je
pro toto záření, rozdíl obyčejného skla, propustné.
Soli, obsažené potu, provozu žárovky vleptávají povrchu skla, způsobují
změnu struktury, jeho rekrystalizaci, přehřátí nakonec prasknutí.
Uplatnění halogenů světelných zdrojích dosažení očekávaných příznivých
výsledků vyžádalo velkého úsilí výzkumných pracovníků vyvolalo podstatné změny
v konstrukci žárovek. Při nadměrném vystavení se
světlu halogenové žárovky teoreticky bylo možné opálit, problém většinou
zaznamenávají lidé citlivým zrakem. Teprve roce
1959 objevily první informace žárovkách, jejichž plynné náplně přidával jod,
přičemž cílem bylo potlačit usazování wolframu baňce zvýšit stabilitu světelného
toku během svícení, prodloužit tak jejich užitečný život.
Namísto měkké skloviny běžné obyčejných žárovek začalo používat
křemenné nebo tvrdé sklo podstatně vyšší mechanickou pevností teplotní
odolností. [20]
. Díky tomu výrazně zmenšily rozměry žárovky. Bylo nezbytné vyloučit všechny konstrukční materiály, které by
mohly reagovat halogeny. Použití skla zvýšenou
mechanickou pevností umožnilo zvýšit pracovní tlak plynné náplně, což velmi
příznivý vliv snížení rychlosti vypařování wolframového vlákna.
Žárovky jsou plněné plynem příměsí halogenů nebo jejich sloučenin. Pokud dojde k
dotyku skleněné baňky, být očištěna technickým lihem.29
5 HALOGENOVÉ ŽÁROVKY
Halogenové žárovky představují novou generaci teplotních světelných zdrojů
