Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
uvedeno šest ukázek
z řešení prostranství místností).
Z obr. Nataženou rukou odměřuje dimenze myšlené
obrazně přenáší výkres.
Z praxe pozorování prostoru dále víme, velikost
sama nepůsobí nutně vždy impozantně, záleží na
různých faktorech, které jsou rozměrech viděného
objektu nezávislé. Jednotkou úhel
zorného pole, jehož tangens rovná 1/1000.Jisté poznatky zorném poli vyplývají praxe při
pořizování panoramatických náčrtů. Řešení plyne použití známé vě
ty rovnosti vnitřních úhlů nad tětivou kružnice.
Ad Pozorovací body jednou pozorovací osou nevyžadují
teoreticky uplatnění čtvrté dimenze prostoru jakožto
čtyřdimenzionálního kontinua nevyžaduji čas, po
zorovací dobu. vidíme, rozevřenost 60° byla téměř
zcela důsledně použita při řešení aténské Akropolis. Tato
- 101. Pozorovatel
(kreslič) rozdělí prostor před sebou ležícím pů
lením tak, aby vytyčil před seboa pole rozevře
ní 45°. Kotan-
gens tohoto úhlu nazýváme poměrnou vzdáleností, kte
rá užívá při charakteristice tříd činnosti podle
nároků osvětlenost. Poznamenejme
snadnost geometrické konstrukce úhlu 60°, která
u nejstarších řešení měla svůj důležitý význam. řešena jednoduchá úloha zjistit množi
nu bodů, nichž vidět nároží přilehlá prů
čelí budovy ABCD. Obecně vSak vnímání architektonic
kého prostoru bez časové dimenze neobejde.
Historie architektury poskytuje nám množství podob
ných příkladů (na obr. Bylo již uvedeno, vhodnou rozevře-
nost zorného úhlu při pozorování architektonického
prostoru můžeme stanovit 60°. Záleží rozevřenosti zorného
pole (úhlu zření) srovnávací bázi udávající
vjemu měřítko.
Na obr
