Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
Tato závislost velmi slo
žitá závisí adaptačním jasu. Zbývá tedy řešit podstatě
dva problémys
1. Dotváří
psychologické působení funkční hodnoty prostoru.blematika skladby (nebo lépe rozložení) světla prosto
ru, ačkoli její řešení podmiňuje úroveň životního prostře
dí vlastní funkce prostoru.
2.
Jednu prvních metod navrhl Waldram (2,3). Tento příspěvek věnován
otázce rozložení jasu jasnosti prostoru otázce spolu
práce architekta světelného technika, která sice často
doporučuje, avšak pro jejíž realizaci chybí praktická meto
da srozumitelný společný jazyk.
Při nástinu řešení tohoto dílčího problému třeba vy
cházet toho, architekt kvalitativně zná účinky rozlo
žení světla zrakový vjem (viz navazující přednášky) že
tedy svých představách, či' modelu počítá s
jistým kvalitativním rozložením světlostí povrchů (tj. Hávrh rozložení jasů prostoru
Celková skladba jasů, jak patrná předchozího vý
kladu, stává neoddělitelnou součástí světelně technické
ho návrhu umožňuje jisté vnímání prostoru jeho detailů,
architektonických tvarů, struktury povrchů apod. Jak přejít kvalitativních údajů kvantitativ
ním hodnotám?
2. 2), který umožňuje
+) Viz hleslo 277 ČSN 0600 Světelně technické názvosloví
-. zákla
dě Hopkinsonových experimentálních výsledků (4) sestavil
graf závislosti jasnosti jasu (obr. Jak navrhnout osvětlovací soustavu pro zadané roz
ložení jasů?
Řešení prvního problému možné základě znalosti
zákonitosti mezi subjektivním vjemem jasu jasností+ je
ho fyzikální hodnotou jasem.
s odrazností osvětlením)
