Stručné základy elektrotechniky vykonaly dvěma vydáním i kus dobré průkopnické práce. Vznikly z mé potřeby ku přednáškám na vysoké škole stavebního inženýrství při vysokém učení technickém v Praze a na vysoké škole báňské v Příbrami. Že kniha byla oblíbená i na vyšších školách průmyslových, ba jako spis pro rekapitulaci před zkouškami z obecné elektrotechniky na elektrotechn. fakultě pražské, mi bylo mnohokráte prokazováno.
Autor: Václav Pošík
Strana 133 z 500
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
e1<Pje možno zacházeti jako výrazem matematickým,
jak dalšího patrno.
Jak poznáme, převedeme vektory pro jednoduché řešení
do symbolického tvaru vyřešení úlohy převedeme sym
boly nazpět hodnoty reálné.
2. (84)
3.rovný 2,718) velikost vektoru, čili modul, mocnitel
Í<p pak směrový úhel (argument). 82a tvar: é'f.
. Dělení:
A
Ui
u
Pi (]>2 <h~ (h)
A
u, P22 ?22
39) cizí literatuře, zejména anglické americké, vyskytuje mnohdy
A
i jiný tvar psaní symbolů, př. U[y, což však postrádá výhody, že
totiž tvarem .
Pro základní početní úkony budiž uvedeno několik obec
ných pravidel:
1. e>v,
čili
U ■e,K'ŕ+lľ) U\(p+y>. Sečítání odečítání:
V Uj,± (px /?i) 2)
= (Pí Ih) (?2± ?i)>
(83)
což znamená, algebraicky lze sečítati jen členy stejno
rodé, zvláště reálné zvláště členy imaginárné. Tedy vektor jest určen
nejen číselnou hodnotou ale pootočením úhel cp, což
symbolicky vyznačíme tak, modulu připojíme faktor
, tedy
A
u U^>). (82a)
Z toho zřejmo, při dalším pootočení vektoru úhel tp
A
v kladném směru přejde rov. Násobení:
D ■Ů2 p1p q1q2 (Pí ft) =
= TJ1 /íři+ři) Iq>i -)■<p2
