Stručné dějiny oboru elektrotechika

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Tato publikace věnovaná dějinám elektrotechniky je součástí řady STRUČNÉ DĚJINY OBORU. Poskytuje základní přehled dějin oboru, který lze využít pro rozšíření poznatků o naší i světové historii, tentokrát z pohledu technického a přírodovědného. Stručné dějiny elektrotechniky jsou určeny také všem studentům, učitelům i široké veřejnosti, jež se tímto a příbuznými obory zabývá-k obohacení jejich specializace o dimenzi cest hledání, o osudy vynálezců, výzkumných pracovišť a jejich objevů v minulosti i s výhledem do doby budoucí.

Vydal: Scientia, spol. s r. o., pedagogické nakladatelství, Praha Autor: Daniel Mayer

Strana 14 z 40

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jak jsme již zmínili, Maxwellova teorie elektromagnetického pole nebyla zprvu příliš oblíbená. HEINRICH HERTZ (1857-1894) byl Němec, narodil Hamburku již gymnáziu pro­ jevil všestranné nadání velkou manuální zručnost —osvojil truhlářské práce, naučil se soustružit apod. Ale jeho vědecké úspěchy byly doprovázeny omyly. Jedním nich byl PJOTR NIKOLAJEVIČ LEBEDĚV (1866-1912), který experimentálně dokázal tlak elektro­ magnetického pole, čímž prokázal jeho hmot­ nou povahu. Vyřešení to­ hoto úkolu opět prospěch Maxwellovy teo­ rie podařilo Hertzovi sedmileté intenzivní práci, letech 1887 1888. Jis- křiště muselo být nastaveno tak, aby délka jiskry byla jen několik desetin milimetru tento výboj byl pozorován pomocí lupy zatemněné místnosti. První těchto úkolů (šlo experimen­ tální důkaz setrvačnosti elektrického náboje) Hertz ještě jako student zvládl velmi úspěšně ve prospěch Maxwellovy teorie byl od­ měněn zlatou medailí berlínské univerzity. Význam tohoto poznatku nejlépe dokumentují slova Williama Thomsona: „Celý život jsem bojoval proti Maxwellovi neuzná­ val jsem jeho tlak světla; kapitulaci do­ nutil Lebeděvův pokus. Rozhodl pro univerzitní stu­ dium matematiky fyziky, nejprve Mnicho­ vě pak přestoupil berlínskou univerzitu, kde tehdy působili věhlasní profesoři Robert Kichhoff Hermann Helmholtz. Byl přesvěd­ čen, jím objevené elektromagnetické vlny jsou jen zajímavým fyzikálním pokusem že nemají praktického využití.“ Na prohloubení Faradayovy-Maxwellovy teo­ rie elektromagnetického pole nepodíleli jen Heaviside, Hertz Lebeděv, ale mnozí další.3. Základní uspořádání slavného Hertzova experimentuje obr. Ruhm- korffův transformátor A), došlo elektrickému výboji, pak jiskřišti vloženém čtverco­ vého závitu, vznikl také elektrický výboj. Tak např. Heinrich Hertz dovršil tento Maxwellův vědecký odkaz: byl prvním, kdo prokázal, elektromag­ netické vlny skutečně existují, poté prozkou­ mal jejich základní vlastnosti. 10. K těmto výzkumům navrhl sestrojil po­ třebnou aparaturu. 14 . Hertz zemřel věku pouhých let. Rozšíření Maxwel­ lovy teorie mikropole provedl Lorentz svou elektronovou teorií. Tím stanul u kolébky bouřlivého rozvoje radiokomunikač­ ní techniky, bez níž náš současný život ne­ myslitelný.5 Cesta objevu elektromagnetických vln Heinrich Hertz J. Další úkol byl mnohem obtížnější: mělo se experimentálně prokázat, zda elektromagnetic­ ké vlny, jejichž existence vyplývala Maxwel­ lovy teorie, jsou fyzikální realitou. dospěl po­ znatku, rychlost šíření elektromagnetických vln vzduchu 320 000 km/s. zákony jejich ší­ ření, odrazu lomu, rychlosti šíření apod. Hertzovi krátce jeho objevech dostalo plného uznání. Faradayova-Maxwellova teorie teorií mak­ roskopickou: neumožňuje řešit problémy, které jsou molekulární nebo atomární úrovni, tj. Profesor Helm- holtz záhy rozpoznal Hertzovo nadání, věnoval mu péči stál pozadí jeho pozdějších úspě­ chů. Přesná měře­ ní, která provedli jiní fyzici, později ukázala, že tato rychlost stejná jako světla. Jestliže jiskřištifi, připojeném zdroji vysokého napětí (tzv. Maxwell základě své teorie elektromag­ netického pole ukázal, elektromagnetický roz­ ruch šíří prostorem konečnou rýchlostí, jež je rovna rychlosti světla, předpověděl existenci elektromagnetických vln jako fyzikální reality. Helmholtz byl jedním mála jejích zastánců. nezabývá „mikropolem“. Hertzovy poznatky byly poměrně rychle prohlubovány dalšími fyziky. Jev bylo možné pozorovat případě, kdy jiskřiště nebylo elektricky spojeno jis- křištěm Hertz nejenže takto dokázal exis­ tenci elektromagnetických vln, ale prozkou­ mal jejich vlastnosti, např. Pověřoval Hertze úkoly, které měly správnost této teorie buďto potvrdit, nebo vy­ vrátit