Tato publikace věnovaná dějinám elektrotechniky je součástí řady STRUČNÉ DĚJINY OBORU. Poskytuje základní přehled dějin oboru, který lze využít pro rozšíření poznatků o naší i světové historii, tentokrát z pohledu technického a přírodovědného. Stručné dějiny elektrotechniky jsou určeny také všem studentům, učitelům i široké veřejnosti, jež se tímto a příbuznými obory zabývá-k obohacení jejich specializace o dimenzi cest hledání, o osudy vynálezců, výzkumných pracovišť a jejich objevů v minulosti i s výhledem do doby budoucí.
Poté se
stal postupně profesorem univerzitě Aber-
deenu Londýně. elektro
magnetickou magnetoelektrickou indukci, si
lové působení mezi vodiči apod. Faraday vyslo
vil názor, elektromagnetické pole vlno
vou povahu, tak položil základy elektromag
netické teorii světla.
Maxwell při tom zprvu vycházel analogie
mezi tehdy již dobře teoreticky propracovanou
hydrodynamikou Faradayovou představou
siločar ekvipotenciál. Přibližně stejné době totiž
touto problematikou zabýval americký fyzik -
SEPH HENRY (1797 —1878). 9.
James Clerk Maxwell
JAMES CLERK MAXWELL (1831 1879) na
rodil skotském Edinburghu rozdíl od
Faradaye dostalo výborného vzdělání:
vystudoval slavnou univerzitu Cambridgi
a již jako student sebe upozornil nejen vyni
kajícím prospěchem, ale také tím, napsal
několik významných vědeckých prací. Tato činnost jej odváděla
od vědecké práce oblasti elektřiny magne
tizmu. Historici připouštějí,
že mohl objevit elektromagnetickou indukci
o něco dříve než Faraday, ale neexistuje tom
spolehlivý doklad. Přirovnával elektřinu
k nevažitelné kapalině pro matematický popis
elektrických magnetických jevů převzal mate
matický aparát, který byl již tehdy známý. Proto odtud odešel následujících šest
let trávil svém statku malé skotské osadě
Glenlair, kde dokončil slavnou knihu Pojedná
ní elektřině magnetizmu.
Na rozdíl dosavadního chápání elektric
kých magnetických jevů přisoudil Faraday
rozhodující roli prostředí, němž tyto jevy pro
bíhají. petrohradský fyzik EMIL LENZ (1804-
1865) jej doplnil dospěl dnes dobře známé
poučce směru indukovaného proudu: Indu
kovaný proud vždy takový směr, svým
magnetickým polem brání časové změně mag
netického toku, která vyvolala jeho vznik. Postupně je
zdokonaloval dosáhl přítažnou sílu tehdy
neobvykle vysoké hodnoty asi 1,5 tuny. Prozkoumal různé materiály zjistil, že
některé mají větší magnetickou vodivost, než
je vodivost prázdného prostoru (nazval para-
magnetika), jiné mají naopak menší magne
tickou vodivost (nazval diamagnetika).
3. Maxwell zemřel 1879 věku let. Tento Faradayův způsob
se používá dodnes.
Zde stal ředitelem nově založeného výzkum
ného centra nazvaného Cavendishova labora
toř^. ekvipoten-
ciál, vysvětloval různé jevy, jako např.3 Maxwellova teorie
elektromagnetického pole
Faradayovy myšlenky zaujaly anglického fy
zika Maxwella, který vytkl cíl vy
jádřit pomocí matematiky.tekz právě narozeného dítěte?“ Neužitečné no
vorozeně vyrostlo způsobilo takovou změnu
světa, jakou jeho otec ani nedovedl předsta
vit. Dospěl důležitému po
znatku, jevy elektromagnetickém poli
šíří konečnou rychlostí. Henry navázal své před
chůdce Ampéra Araga konstruoval elektro
magnety různých tvarů tažné síly.
Hlavní zásluhou Maxwella bylo zá
kladě Faradayových experimentálních poznat
ků představ matematické formulování zá
konů, jimiž řídí elektromagnetické jevy. Zavedl tak představu elektromagnetic
kého pole: toto pole chápal jako fyzikální reali
tu, která vyplňuje celý prostor. Faraday základě siločar
a soustav čar nim kolmých, tzv.
Obr.
Pomocí siločar Faraday zobrazoval (mapo
val) elektromagnetické pole.
Faraday též zabýval výzkumem magne
tizmu.
Zákon elektromagnetické indukce byl
ovšem předmětem dalšího zkoumání.
Někdy bývá diskutována otázka, zda byl Fa
raday vskutku prvním objevitelem elektromag
netické indukce. Tato kniha vyšla
v 1873 stala základem, němž byla
vybudována moderní elektrotechnika. Jinými slovy vy
tvářel jeho geometrický model, tím přiblí
žil našemu chápání. Poté se
Maxwell vrátil cambridžskou univerzitu. Podob
12
.
Významným Faradayovým objevem bylo
sestrojení prvního stejnosměrného stroje, kte
rý mohl pracovat buď jako dynamo, nebo jako
motor (viz kapitola). Tak
např. Hen
ry též zkoumal vlastnosti cívek zavedl pojem
indukčnost charakteristickou veličinu pro
cívky
