Tato publikace věnovaná dějinám elektrotechniky je součástí řady STRUČNÉ DĚJINY OBORU. Poskytuje základní přehled dějin oboru, který lze využít pro rozšíření poznatků o naší i světové historii, tentokrát z pohledu technického a přírodovědného. Stručné dějiny elektrotechniky jsou určeny také všem studentům, učitelům i široké veřejnosti, jež se tímto a příbuznými obory zabývá-k obohacení jejich specializace o dimenzi cest hledání, o osudy vynálezců, výzkumných pracovišť a jejich objevů v minulosti i s výhledem do doby budoucí.
Tyto přednášky byly londýn
ské veřejnosti velmi oblíbené Faradaye tak
nadchly, požádal Davyho přijetí pomoc
níka. Knihy, které dne vázal, po
nocích pečlivě studoval. svém
deníku vytkl cíl: „Přeměnit magnetizmus
v elektřinu!“ Musel však vynaložit deset let tvr
dé práce, než 1831 objevil zákon elektro
magnetické indukce. Tento jev
nazval Faraday magnetoelektrickou indukcí.), elektrochemie me
talurgie postupně překonával svého mistra. odpojení gal
vanického článku zjistil opačný impulz. době dostal Davy Oerstedův
spis spolu Faradayem zopakoval některé
Oerstedovy pokusy. Michael Faraday
mus může vyvolat elektrický proud. Pak ale povšiml, že
v okamžiku připojení galvanického článku jed
né cívek vyvolá druhé cívce, připojené na
galvanoměr, napěťový impulz. 8a).
lil
W S!!»! IÍSÍIp
fk
Obr.
Faraday byl —podobně jako Oersted —pře
svědčen jednotě všech přírodních jevů jevilo
se tedy logické, musí existovat obrácený
jev Oerstedově poznatku, totiž magnetiz-
a n
-----------0 —
/ A
s U
b)
Obr. Tímto experimentem Faraday též obje
vil princip transformátoru.
Faraday intenzivně pracoval Královském
ústavu oblasti analytické chemie (prováděl
např. Protože Faraday neměl matematické vzdě
lání, nikdy nepoužíval matematiku vyjadřoval
se jen slovně, avšak jeho závěry vyznačovaly
matematickou přesností. znázorněn další Faradayův po
kus: Když vsunul tyčový magnet cívky, za
znamenal galvanoměr napěťový impulz; při vy
sunutí magnetu vznikl opačný impulz. Faradayovy
vědecké poznatky umožnily vznik nové vědec
ké disciplíny, kterou dnes nazýváme teorií
elektromagnetického pole.
V souvislosti elektromagnetickou indukcí
prý kdosi položil Faradayovi pochybovačnou
otázku praktickém významu tohoto objevu.
Faraday tehdy vtipně odpověděl: „Jaký uži-
11
. velkým zaujetím na
vštěvoval večerní přednášky fyziky chemie
slavného vědce sira (1778 —
1829), které konaly londýnském Králov
ském ústavu. Byl šťasten, když byl přijat.
Jeho otec byl kovářem skromné hmotné pro
středky rodiny umožnily získat jen základ
ní vzdělání.
Na obr. rozbory vody apod.
Zákon elektromagnetické indukce vyjádřil Fara
day známým vztahem
e —
dO
d ť
kde indukované napětí dO/dŕ časová
změna (derivace) magnetického toku spřaženého
s cívkou. Davy tehdy
jistě netušil, tento knihařský pomocník bez
valného školního vzdělání jednou bude jeho
nástupcem.
O elektrické magnetické jevy začal zají
mat kolem 1820, souvislosti Oerstedový-
mi pokusy. Faradayovy pokusy, jimiž objevil zákon elektro
magnetické indukce
Faraday byl zprvu zklamán, když zjistil, že
stejnosměrný proud jednom vinutí nevyvolá
proud druhém vinutí.
MICHAEL (1791-1867) narodil
na předměstí Londýna. letech stal poslíčkem jed
noho londýnského knihkupectví, kde později
vyučil knihařem.
Tento Faradayem objevený způsob vytváření na
pětí změnou magnetického toku spřaženého
s cívkou ideovým základem elektrických gene
rátorů. Pak však Davy přestal
o elektřinu zajímat, avšak Faraday pokračoval
dál. Tento
jev Faraday nazval elektromagnetickou indukcí. Použil tomu prsten
z měkkého železa dvěma cívkami (obr.ván (zejména Anglii) nejvýznamnější po
stavu dějinách elektrotechniky. Měl devět sourozenců
