Nejmarkantněji projevuje objektů třídy II, kdy
je typická vzdálenost svodů Zvýšená „hustota" svodů obvodu objektu vede
k tomu, montéři mají leckdy problémy umístit svody této vzdálenosti, protože složité
dodržet přeskokové vzdálenosti oken, vchodů balkonů. Nejedná připomínku hlediska
návrhu, montáže revize, ale spíše hlediska požadavku normy. Historicky byl náhled spíše ten, vše nutné pospojovat se
vším, tedy přivést vše společný potenciál, což samozřejmě případě kovových
vodivých částí stoprocentně platí současné době, ale případě antén jiných
elektrických zařízení instalovaných střeše obvodových stěnách objektu, toto
pravidlo nelze zcela aplikovat.
V normě došlo podstatné změně hlediska doporučených vzdálenosti pro uchycení
vodičů jímacího vedení podpěry, zejména svislé rovině, kdy vzdálenost
„skob" původních změnila tomto bodu hovořím zejména proto,
že hlediska praktického využití lze vznést pochybnosti, zda nutné tuto vzdálenost,
například nehořlavých podkladů striktně dodržovat. Tato metoda hlediska ekonomických hlediska
náročnosti montáže jednodušší než například ochrana pomocí instalace přepěťové
ochrany. Důvod zřejmý, při úderu blesku sice velká část
bleskového proudu svedena země, ale zde velké nebezpečí, dojde přeskoku
a část proudu naindukuje například přes koaxiální kabel, rozvodu proto nutné
aplikovat nějakou metodu jak tomuto předejít.
Tak jako případě ČSN 1390 poměrně málo projektantů, montérů revizních
techniků zabývá výpočtem, kontrolou dostatečné „přeskokové" vzdálenosti „s" mezi
jímací soustavou, nebo svody kovovými částmi stavby. Domnívám
se, při dodržení podmínek, které byly uvedeny ČSN 1390, není narušena žádným
způsobem bezpečnost ochrany objektu před bleskem.
Nová norma sice neřeší problematiku skrytých svodů. před bleskem.týká metody valící koule, jako absolutně nové metody pro určování typu jímací
soustavy, tak tomto případě jsou praktické poznatky velmi sporadické, protože jsem
se osobně setkal snad pouze třech případech fázi návrhu dvou případech
jako praktické aplikace.
Pokud zabýváme problematikou jímací soustavy, nutné uvědomit, nové
normě podstatně změnil náhled ochranu televizních antén (STA), satelitů, směrových
antén apod. Jedním těch jednodušších řešení,
v mnoha případech, využít metody ochranného úhlu, tedy skrýt chráněné zařízení pod
ochranný úhel tyčového jímače.
U problematiky svodů došlo normě velké změně, zejména vzdálenosti
jednotlivých svodů sebe. však neznamená, nimi
v praxi nesetkáváme. praxi však setkáváme
i určitou alternativou, která řeší problém hlediska estetického pohledu, zároveň
78
. Upřímně řečeno, případě
bouřky není žádoucí, aby svod vedl těsné blízkosti těchto inkriminovaných míst. nové normě není striktně žádná vzdálenost země stanovena, takže pokud
je zkušební svorka, přeneseném slova smyslu, umístěna okapem, nic neděje, ale
z praktického hlediska zřejmě, když zkušební svorka zřídí, hlavně
pro potřeby údržby měření, proto nutné svorku umístit „rozumné" obslužné výšce
nad zemí, tak aby montér revizní technik bez větších problémů dostal. Pravda ta, když tato metoda použije, projektové
stránce zpracována bezchybně montáže revize provedena bez větších problémů. Bohužel
znění normy nedává moc možností, jak všechny její požadavky prakticky dodržet.
Podle požadavků ČSN 1390 bylo nutné zkušební svorku svodu umístit 1,8 nad
zemí. tohoto
důvodu proto nejlepší umístit zkušební svorku mezi 1,5 země. Jelikož mnoha případech těžké stavět proti rozhodnutí
zákazníka (objednatele prací), jsou montážní firmy nuceni skryté svody řešit. Bohužel mnoho „hromosvodářských" montérů ještě stále nepochopilo, není
obecně vhodné anténní konstrukce připojovat systému pospojování
