Těmito obrazy velkého histo
rického stylu padl právě šťastné periody historické malby,
do doby, kdy Munkáczy, Matějko Siemiradzki kompono
vali své historické epopeje. Ale nechci rekriminovať, ne
líbila eskamotáž našeho největšího žurnálu, který celou
tuto periodu biografii Brožíkově prostě přehlédl. po
sledním desetiletí, snad následkem stále rostoucí nemoci a
snad jiných, mimo něho stojících, příčin poklesl své
výše celý směr, jakého byl zaveden oficielními po
ctami, svým šlechtictvím dvorními objednávkami neslušel
starému husitskému malíři.
Jako >Vzpoura< paní Kunětické zvláštní náhodou
i velký, dvojsvazkový román máčka >Světla
minulosti* svfij hrot namířený proti individualismu. Měl krásnou periodu, kdy
stvořil svoje >Poselství české dvoře francouz-
ském«,svou >De fenes traci«, svého >Kolumba«, >Husa<
a tyto komposice veliké svědomitosti historického studia,
třeba trochu konvencionelního pojetí, měly úžasnou techniku
a kresbu mistrovského štětce. Či
bylo více než náhodou? Zrodily snad oba romány
z příbuzných disposic býti jimi reagováno pod vlivem
dojmů, obou autorů podobných, hesla ideje, uvedená
k nám mladší generací? Ale pstl tom nesmíme mluvit,
neboť Šimáček výslovně předmluvě zapovídá přiklá-
dati jiné úmysly než ten, aby osoby jeho románu by
lidmi živoucími. Václav
Brožík nechal českému umění kus poctivé, zdatné umělecké
práce jeho jméno dějinách našeho malířství bude těch,
která značí etapu.
NoVé romány,
n.
V PRAZE, DNE 18. DUBNA 1901. HANUŠ JEUNBK. Ani prý nenapadá řešit jím nějaký pr
blém. doba ovšem zašla, vý
značné, Brožík nevychoval ani jediného žáka, ne-
chceme-li zmiňovati Skramlíkovi, který celou řadou spíš
kostymních než historických genrů šel jeho stopách.KREJČÍ:
smrt nejslavnějšího nejslavenějšího malíře českého, který
po dlouhá léta byl skoro jediným uznaným representantem
českého umění před cizinou. mně také ani nenapadá tvrditi, zde nějal
problém rozřešen. Proto přece však nepřestává být pravdoi
že směsici dojmů, jež román Šimáčkův vás zí
nechá, dojem živoucnosti postav naprosto tak nestojí po
předí, jak autor zamýšlel, naopak dominuje dojen
