) Ale nyní
doplnila jsem již svou garderóbu.
Ostatní dopisy neliší valně předešlých.
Šlapu nich.. stály podívanou všecky
předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná
vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše
ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při
dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon
kurentka bezútěšna. Plenila jsem sklady. Řekla jsem sice svému
manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji
míti rukávník límec.
Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to
dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře
konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti
zlato.
Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera.
— Jak, probůh, jste učinila?
— jste naivní.
Sen!. Což tom tak divného? . Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke
stolu! Hodí okrasu plesový šat.
— Nuže ano, plenila!. Mám toho plná
zavazadla! Jen sobolina chybí. den osvobození nezbývalo nic
jiného, než jsem měla sobě. zábavě zahradní příklad Šla
všecka společnost shromážděná plen..588 JAROSLAV pšenička:
za čtvrt hodiny zase vyšly... Málo toho trápí, země její jest ruinována,
jen když, její majetek osobní neutrpí škody!.)
Nepotřeboval byste kožešin?
— Kožešin? . Tato stará lakota všecko vzala
s sebou... Nejhůře bylo, když
musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo
vání pískových pytlů. Ale pravil mi, málo, které
jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. (Smějíc se. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích
koží skvostnou kožešinu perského berana.. Zdá se, předmět ten byl jedinou
sázkou jejich závodění běhu . (Po chvíli.... Mám jich tolik, nevím kam nimi. Oh! bych
za dala, kdyby naše čety zmocnily!... Vítězný úsměv, který jim hrál
kolem rtů, stál podívanou.. Jindy vrátil ně
.
— Plenila ?...
— Ano, kožešin.«
Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do
fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an
glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem
a manželkou vyslance velkého evropského císařství:
— Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním?
— Ano, prvá. Někdy pá
chány loupeže >žertem<. Pak jsem uvykla.
— Totě hanebné!
— Také tak soudím
