ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Někdy pá­ chány loupeže >žertem<. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana.. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec. — Ano, kožešin. Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů. Ostatní dopisy neliší valně předešlých.. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat. Sen!.588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly.. Jindy vrátil ně­ . zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen. — Nuže ano, plenila!.. Což tom tak divného? . — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. Mám jich tolik, nevím kam nimi. Šlapu nich. Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě.. — Totě hanebné! — Také tak soudím. (Smějíc se.. Tato stará lakota všecko vzala s sebou. Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu ...) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu.. Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato.) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . Plenila jsem sklady.. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!... — Plenila ?.. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí. (Po chvíli..« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. Pak jsem uvykla.