ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pak jsem uvykla.) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . (Smějíc se. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana..588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly. — Ano, kožešin. Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec.. Tato stará lakota všecko vzala s sebou. zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<.... Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Plenila jsem sklady. Sen!.. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!. — Plenila ?. Šlapu nich....) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu. (Po chvíli. Jindy vrátil ně­ . Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu ..« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. — Nuže ano, plenila!. Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou.. stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. Mám jich tolik, nevím kam nimi. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat. Což tom tak divného? .. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato. — Totě hanebné! — Také tak soudím... Ostatní dopisy neliší valně předešlých. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě.