ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jindy vrátil ně­ .. Mám jich tolik, nevím kam nimi.. Tato stará lakota všecko vzala s sebou..« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá.. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec.. — Nuže ano, plenila!.. Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato.. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana. Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen.. Ostatní dopisy neliší valně předešlých... (Smějíc se. Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova.. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě. — Totě hanebné! — Také tak soudím. Šlapu nich.) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? .) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu. — Ano, kožešin. Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera.588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly. Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů.. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou. Sen!. Pak jsem uvykla. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat. stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu ... Plenila jsem sklady. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<. Což tom tak divného? . — Plenila ?. (Po chvíli.