ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
. — Totě hanebné! — Také tak soudím.. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat. Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!.« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. Mám jich tolik, nevím kam nimi. Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou. Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Ostatní dopisy neliší valně předešlých. — Nuže ano, plenila!. — Ano, kožešin. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<. zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen. Jindy vrátil ně­ .. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu ..) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana.. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec.. — Plenila ?. Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů. Šlapu nich. Sen!. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. Plenila jsem sklady.588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly...) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova.. stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě.. Tato stará lakota všecko vzala s sebou. (Smějíc se.. (Po chvíli. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí.. Pak jsem uvykla.. Což tom tak divného? ..