ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!. Tato stará lakota všecko vzala s sebou. — Plenila ?.. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. — Totě hanebné! — Také tak soudím.) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!.. (Po chvíli.. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu .. Mám jich tolik, nevím kam nimi. Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. — Ano, kožešin. Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato.« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. Ostatní dopisy neliší valně předešlých.. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<. Jindy vrátil ně­ . (Smějíc se. Plenila jsem sklady.588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly.. zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen. Pak jsem uvykla.. Což tom tak divného? . Sen!. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana.. Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů.... stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí.. Šlapu nich. — Nuže ano, plenila!. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou...) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu.