ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu. Tato stará lakota všecko vzala s sebou. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec... Jindy vrátil ně­ . Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí. (Smějíc se... Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!... — Totě hanebné! — Také tak soudím. — Plenila ?. — Nuže ano, plenila!. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. Pak jsem uvykla.. Sen!.« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě.. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana.... Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. (Po chvíli. stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. Což tom tak divného? . Mám jich tolik, nevím kam nimi.588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly. Šlapu nich... zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu .) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . — Ano, kožešin. Plenila jsem sklady. Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů.. Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Ostatní dopisy neliší valně předešlých.. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<