ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
.) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů.« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana.. — Ano, kožešin. zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen. Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!.. Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu . Jindy vrátil ně­ ..... stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna.588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly... (Po chvíli. Šlapu nich... Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou.. Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí. — Totě hanebné! — Také tak soudím. Tato stará lakota všecko vzala s sebou. Sen!. Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec.. (Smějíc se. Mám jich tolik, nevím kam nimi. Ostatní dopisy neliší valně předešlých.. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<.. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. — Plenila ?. Což tom tak divného? . Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!.) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu. Plenila jsem sklady. — Nuže ano, plenila!. Pak jsem uvykla