ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě... Šlapu nich. (Smějíc se. (Po chvíli.) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . Tato stará lakota všecko vzala s sebou. Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato... — Nuže ano, plenila!. Pak jsem uvykla. Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. Sen!. Ostatní dopisy neliší valně předešlých. Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!...588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly.« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu ..) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu.. Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů.. Mám jich tolik, nevím kam nimi. Jindy vrátil ně­ .. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec. zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen.. Což tom tak divného? . — Totě hanebné! — Také tak soudím. Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat... Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou... — Plenila ?. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí. Plenila jsem sklady. — Ano, kožešin