ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 596 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Tato stará lakota všecko vzala s sebou... (Smějíc se... Plenila jsem sklady. Někdy pá­ chány loupeže >žertem<. (Po chvíli. Málo toho trápí, země její jest ruinována, jen když, její majetek osobní neutrpí škody!. — Totě hanebné! — Také tak soudím. — Nuže ano, plenila!.... Ale pravil mi, málo, které jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. Jindy vrátil ně­ . Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře­ konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti zlato. — Ano, kožešin. Ostatní dopisy neliší valně předešlých. Oh! bych za dala, kdyby naše čety zmocnily!. Řekla jsem sice svému manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji míti rukávník límec. — Plenila ?.. Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera.. Což tom tak divného? . Mám kunu tybetskou, celou partii liščích koží skvostnou kožešinu perského berana. Mám toho plná zavazadla! Jen sobolina chybí..« Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an­ glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem a manželkou vyslance velkého evropského císařství: — Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním? — Ano, prvá. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke stolu! Hodí okrasu plesový šat.. Pak jsem uvykla.. Zdá se, předmět ten byl jedinou sázkou jejich závodění běhu .. stály podívanou všecky předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon­ kurentka bezútěšna. Šlapu nich.. zábavě zahradní příklad Šla všecka společnost shromážděná plen. Sen!.588 JAROSLAV pšenička: za čtvrt hodiny zase vyšly. Vítězný úsměv, který jim hrál kolem rtů, stál podívanou. den osvobození nezbývalo nic jiného, než jsem měla sobě.. Mám jich tolik, nevím kam nimi. — Jak, probůh, jste učinila? — jste naivní.) Nepotřeboval byste kožešin? — Kožešin? . Nejhůře bylo, když musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo­ vání pískových pytlů.) Ale nyní doplnila jsem již svou garderóbu