— Jak, probůh, jste učinila?
— jste naivní... Mám kunu tybetskou, celou partii liščích
koží skvostnou kožešinu perského berana. zábavě zahradní příklad Šla
všecka společnost shromážděná plen..
Sen!.
— Nuže ano, plenila!. Málo toho trápí, země její jest ruinována,
jen když, její majetek osobní neutrpí škody!..«
Jiný anglický důstojník pobavil tím, zachytil do
fonografu tuto rozmluvu, která rozpředla salonu an
glického vyslanectva mezi kterýms evropským důstojníkem
a manželkou vyslance velkého evropského císařství:
— Byla jste, madame, mnoho postrašena obléháním?
— Ano, prvá.
Šlapu nich..
— Plenila ?..
Ostatní dopisy neliší valně předešlých.
Důstojník jistě měl rtech výkřik: >Co byste to
dala, kdyby naše čety zmocnily jejich kožeŠinl< Ale pře
konal se, maje paměti, někdy životě znamená mlčeti
zlato. Pak jsem uvykla. Řekla jsem sice svému
manželu, aby opatřil, alespoň tolik, abych mohla ji
míti rukávník límec.... stály podívanou všecky
předměty, které nesly náručí: hedvábné zbytky, vzácná
vyšívání, umělecké bibeloty, staré mince, což vím, vše
ještě! Každá měla svůj díl, ale ta, která byla vítězkou při
dostihu, měla jakýs porcelán, nad jehož ztrátou byla její kon
kurentka bezútěšna... Plenila jsem sklady. Zdá se, předmět ten byl jedinou
sázkou jejich závodění běhu . Vítězný úsměv, který jim hrál
kolem rtů, stál podívanou.
— Totě hanebné!
— Také tak soudím.
Měl byste viděti nádherné vyšívání, jež jsem opatřila včera. Mám jich tolik, nevím kam nimi.)
Nepotřeboval byste kožešin?
— Kožešin? . Což tom tak divného? .) Ale nyní
doplnila jsem již svou garderóbu..588 JAROSLAV pšenička:
za čtvrt hodiny zase vyšly. Tato stará lakota všecko vzala
s sebou.
— Ano, kožešin. Jindy vrátil ně
. (Smějíc se. Nejhůře bylo, když
musila jsem dáti veškeré své šaty, prádlo zhotovo
vání pískových pytlů. Mám toho plná
zavazadla! Jen sobolina chybí. Příliš krásné, než aby něho byl zhotoven úbor ke
stolu! Hodí okrasu plesový šat.. Ale pravil mi, málo, které
jí bylo Pekingu, odnesla císařovna vdova. Oh! bych
za dala, kdyby naše čety zmocnily!.. Někdy pá
chány loupeže >žertem<. den osvobození nezbývalo nic
jiného, než jsem měla sobě. (Po chvíli.
