Objemné dva svazky »Charakteristik« Ericha
Schmidta, jichž druhý díl leží před námi jako novinka le
tošního jara, zajímají barvitostí svěžestí podání toho, jejž
některá themata výlučně germanistická chvílemi filolo
gicky nadechnutá nedovedou upoutati. Vliv Hermanna
Grimma, jenž netajil býti žákem Emersonovým Carlylovým,
na literární historiky německé byl značný: ti, jimž zůstal
cizí úsměvný renanovský diletantismus, pochopili, umělecká
synthesa nashromážděných fakt detailů jest důležitým úkolem
literárního historika.)
JVlistr charakteristiky.582 ARNE NOVÁK:
vedlivé žádosti rozmnožení jich počtu, ale při tom nevidí,
že nynějších poměrů, kdy př. Pestrá zdobná řada
ucelených sebe uzavřených essayí, výmluvná kolori-
sticky živá galerie portrétů, mezi něž někdy zabloudí in
timně pracovaná miniatura, osudy knih lidí, cestopisy mo
tivů idejí literárních uměleckých tvoří obsah díla, jež
připomíná zřetelně souborné svazky kritických esthetických
úvah studií každoročně publikovaných francouzskými kri
tiky pravidelně posmrtně vydávané >Drobné spisy< ně
meckých historiků literárních. (PHště konec. při řádném využitkování
nového domovského zákona daly zemskému fondu
zachránit! statisíce, tyto statisíce nemístným šetřením ucházejí
do ciziny. novějších statích odborných germa
nistů pozorujeme snahu psáti graciesně. Erich Schmidt, zalo
žený mnohem rhetoričtěji verbalistněji než Hermann Grimm,
jest dnes essayistů těch mistrem: řeči svěží neotřelé,
čerpající bohatství slova pokladu lidových obratů rčení,
jimiž jemu obzvláště drazí básníci Th.
Finesy formy ovládal podivuhodnou elegancí pružnou
jistotou nedávno zesnulý esthetik Hermann Grimm, muž ne
obyčejně bohaté kultury umělecké nevídaně široké, ne
dogmatické duše, ukázal, jak stať literárně historická, jak
mile odhodí veškerý pomocný služebný aparát noticek a
poznámek, citátů odkazů, bibliografie filologického ma
teriálu, nalézá essayi svou formu klasickou. Storm Gottfried
Keller oživili omládli své knihy, řeči, která téměř
.
Formy essaye, tak křehké jemné jako jest duše mo
derního vědeckého diletanta, vybroušené tisícerých něžných
hran, formy, jež vážnost vědy kouzlo umění, jež požívá
labužnicky ovoce poznání misky skepticismu, pokusil se
Erich Schmidt užiti exaktnímu výkladu literárně historickému
