Schuster-Woldan svým barvách sice skvělým,
ale jinak tuze záhadným »Odi profanum*, Štutgartu hrabě
KalckreuthaReiniger, Karlsruhe Volkmann, Berlína Lieber-
mann, Dettmann, Kampff, slabší von Hofmann, Skarbina,
Leistikow (nádherný >Večer* nebem, jež vítr zvíril >Grune-
wald« sluncem, zlatícím červena kmeny stromů cestu). SALABA.
Jderikální hnutí MoraVě.
Z Bócklina vystavena >Madonna«.
Končím tento suchý výčet jmen, připomínaje těm, kdož
ještě nyní (výstava potrvá 20. Letos nejtěžší úkoly skvěle rozlu
štěny, zvláště úprava velké dvorany (dílo mladého drážďan
ského architekta Kreise, žáka Wallotova), níž epochální
Bartholoméův pomník »Mrtvým« působí ohromněji než sám
originál Pere Lachaise.
V Olomouci, 27. Zápas čet
novinářskou, volby různých korporací vedl mn
hých místech strany svobodomyslné vytrvale. srpna 1901.,
s celkovým rázem značné jemnosti, ale slabé originality (síň
sama jest velmi pěkně upravena; vitrínách zvlášť pěkné
vazby). jinak prochází návštěvník ma
lými útulnými pokojíky, nichž obrazy visí pravidla jen
v jediné řadě, nanejvýš dva nad sebou, což působí ilusi sou
kromé nějaké obrazárny. Znamtnáf, abych tom závěrku zmínil,
i pro výstavnictví samo velmi mnoho.
Naše veřejnost česká Moravě svými poslane
ckými zástupci dlouho podceňovala soustavnou práci kleri-
kální chovala celkem nevšímavě. rodinu), Slevogt
(triptychon >Ztracený syn«), Janke, Haider, Herterich, mimo
secessi Raf. Knězi k
zatelen hřímali proti otravnému tisku, zvláštní modlitby k
nány, zpovědnicích odepíráno rozřešení lidem, kteří. Zvláštního Německa nejslabší jsou Drážďany; také
Worpswede jest jen málo zastoupeno (Overbeck, Modersohn,
Mackensen, Vinnen), Mnichova jest secesse Uhde (vý
borný >atelierový odpočinek* modelů pro sv. RICHARD FISCHER:
Andri, List, Krämer, Jettel, Stóhr, Moll, Nowak, Orlík j. října) zavítají Drážďan,
by nedali odstrašiti nelákavým výstavním plakátem na
vštívili výstavu. tak výstava přes svou mnoho
strannost neunavuje, každém kroku cítí divák dech
umělecké noblesy.
J DR. Jen tam l
se jednotlivci vlastní pěst, odrážejíce svém okolí i
bezpečí klerikalismu proti místním agitátorům. Již 1897 hledí
se vůbec vystavování samo jako umění, jímž má
působiti obecenstvo.562 DR
