514 HANUŠ JELÍNEK I
s podloubím celé šíři bývalého domu, tak jízdné dráze
zůstane úplně celá prostora nynější ulice. Jacques, poslední kamelot, jektaje zuby,
volá vás před kavárnou: >La Presse, mon prince, la
Presse, mon ambassadeur, pour aller coucher! brzo
potom kavárny zavřely, ulice stichly, zní jen rozpustilé
popěvky vadrouilleurů, kteří jdou dokončit veselou noc
k Barattovi nebo udělat zastávku >Pěre Saucisse
* Cen
trálních Tržnic, kde tak živo, kde skládají celé vlaky
masa, ryb, zeleniny květin. Rictus
nehorlí, nekáže, neřeční tribuny. Paris.
* Les Soliloques Pauvre.
Jehan Rictus.
Už dávno zmizela tmě modrá svítilna posledního
omnibusu, kymácejícího těžce nemotorně mezi Mont-
martrem Plače St. Den, to
se ještě prospat tmavém koutě některé kathedrály, ale
teď, kdy tma zima, nocí, kde mihne jen temná sil-
houetta sestárlé horizontály, zní dunivě odměřený, těžkopádný
krok sergeantů oh, těžko nezatínat pěstě neklnout>
nevrhat trpký otrávený výsměch tvář civilisaci, která si
postavila Město Světla, která napsala všechny budovy
slova: Liberté, Egalité, Fraternité, těžko neplvat tvář
Bohu, němž nám dětství tolik krásného napovídali. příliš smuten, příliš
hluboko přesvědčen, že
>nelze nic říc,
že lze jen plakat,
*
než aby chtěl někoho obracet. vlhkém dláždění stanul
znavený, smrti uštvaný, hladem zmořený Chudák, nemaje
kam složil několik hodin své zubožené tělo. Société Mercure Franc
A tohoto Chudáka, >toho dobrého Chudáka, němž
každý mluví který stále mlčí< —líčí nám Jehan Rictus
*
ve svých verších, které silou koncepce výrazu patří nej
silnějšímu, bylo napsáno oboru sociální poesie. Nechal prostě mluvit svéL
Chudáky, publiku, jen pro sebe sobě, ten smutn
1898. Dům tento pak řeší
autoři, jak zvláštní skizze plánu přiložené tak foto
grafii náměstí, tak šťastným způsobem, navrhované doplnění
může státi ještě podstatnou ozdobou náměstí zvýšením
dosavadních jeho krás.
.
Soliloquus^ soliloquans, facit
soliloquari soliloquantes
