.
Děvče zapálilo, udělalo několik tahů rafinovaností nej
vášnivějšího cigaretkáře, zamračilo číšníka, jenž stál
u stolu čekal peníze vybuchlo něho: >Snad ne
myslíte, vám zaplatím víte, mně nepřijdete ani
o krejcar.
Měl hlas jak hudba milý, měl úsměv zkvetlých niv . nechci.•OSLEPL DRUHÉ 453
> Pane Antone,< zavolalo něho děvčisko >dejte
mně nějakou cigaretku.
Měl pohled jako dítě; ten sametový zrak
bral hloubku temné matce Zemi jas měl oblak. >Pane Alois, pivo mů-
žéte vypít....)
Za Theodorem NoVákem. Mezi dveřmi obrátil udiven zůstal státi.*
Neznámý, podle všeho strojník, shovívavě usmál,
zakývl číšníka uhodil zlatníkem stůl: »Tady ty
cigaretky. <
Číšník pomalu pohodlně vylezl kulečník, rozžal
dva plameny, srovnal koule trianglu, zarovnal tága, vzal
skřínku doutníky, otevřel malým klíčkem nabídl výběru..
Dar nebel
.* Pak rychle hodila hlavou, usmála krátce a
přítulně mladého muže řekla: >Mladý pane jsou
čtyři mám toho neodbytu krku.
ý 26. Děvče
zrudlo obličeji jako vlčí mák, popadlo papirosy, schumlalo
je ruce zahodilo kouta. čerVence 1901.
> Dejte tam láhev piva,* poručil mladý muž, holku
se více nepodíval, zaplatil, hodil několik drobných před slepce
a odešel.
Vydala česká země spanilý lidský květ —
a Jsi nechtěl Ty, Jenž můžeš poznal tíži letí
Tys nedopřál zemi bohatý něho plod
a chladnou Jsi jej náruč pustil Siréně českých vod,
ó Bože!
Byl jako váza řecká .
Jak celý muž byl ušlechtilý byl jak anděl živ .*
> žízeň mám jako velbloud poušti šest dní jsem
neměla pivo ústech,* kula holčice žhavé železo. chrysanthémy stvol
přečisté duše jarní vůni tak jemně šířil kol,
tak jemně tak skromně, dříve’s nevěděl,
zda úctě pokloniti ruku bys stisknout měl
jak bratru.* (Příště konec
