nechci. čerVence 1901. Děvče
zrudlo obličeji jako vlčí mák, popadlo papirosy, schumlalo
je ruce zahodilo kouta.
Měl hlas jak hudba milý, měl úsměv zkvetlých niv .*
> žízeň mám jako velbloud poušti šest dní jsem
neměla pivo ústech,* kula holčice žhavé železo.•OSLEPL DRUHÉ 453
> Pane Antone,< zavolalo něho děvčisko >dejte
mně nějakou cigaretku.
Měl pohled jako dítě; ten sametový zrak
bral hloubku temné matce Zemi jas měl oblak.
Dar nebel
.* Pak rychle hodila hlavou, usmála krátce a
přítulně mladého muže řekla: >Mladý pane jsou
čtyři mám toho neodbytu krku.
ý 26... Mezi dveřmi obrátil udiven zůstal státi.* (Příště konec.
Děvče zapálilo, udělalo několik tahů rafinovaností nej
vášnivějšího cigaretkáře, zamračilo číšníka, jenž stál
u stolu čekal peníze vybuchlo něho: >Snad ne
myslíte, vám zaplatím víte, mně nepřijdete ani
o krejcar.
> Dejte tam láhev piva,* poručil mladý muž, holku
se více nepodíval, zaplatil, hodil několik drobných před slepce
a odešel.*
Neznámý, podle všeho strojník, shovívavě usmál,
zakývl číšníka uhodil zlatníkem stůl: »Tady ty
cigaretky.
Vydala česká země spanilý lidský květ —
a Jsi nechtěl Ty, Jenž můžeš poznal tíži letí
Tys nedopřál zemi bohatý něho plod
a chladnou Jsi jej náruč pustil Siréně českých vod,
ó Bože!
Byl jako váza řecká .. chrysanthémy stvol
přečisté duše jarní vůni tak jemně šířil kol,
tak jemně tak skromně, dříve’s nevěděl,
zda úctě pokloniti ruku bys stisknout měl
jak bratru. >Pane Alois, pivo mů-
žéte vypít.)
Za Theodorem NoVákem.
Jak celý muž byl ušlechtilý byl jak anděl živ .. <
Číšník pomalu pohodlně vylezl kulečník, rozžal
dva plameny, srovnal koule trianglu, zarovnal tága, vzal
skřínku doutníky, otevřel malým klíčkem nabídl výběru.
