>Pane Alois, pivo mů-
žéte vypít.
Vydala česká země spanilý lidský květ —
a Jsi nechtěl Ty, Jenž můžeš poznal tíži letí
Tys nedopřál zemi bohatý něho plod
a chladnou Jsi jej náruč pustil Siréně českých vod,
ó Bože!
Byl jako váza řecká .•OSLEPL DRUHÉ 453
> Pane Antone,< zavolalo něho děvčisko >dejte
mně nějakou cigaretku.
Dar nebel
.* Pak rychle hodila hlavou, usmála krátce a
přítulně mladého muže řekla: >Mladý pane jsou
čtyři mám toho neodbytu krku. nechci.
Jak celý muž byl ušlechtilý byl jak anděl živ . Mezi dveřmi obrátil udiven zůstal státi...
Měl hlas jak hudba milý, měl úsměv zkvetlých niv .
> Dejte tam láhev piva,* poručil mladý muž, holku
se více nepodíval, zaplatil, hodil několik drobných před slepce
a odešel.. chrysanthémy stvol
přečisté duše jarní vůni tak jemně šířil kol,
tak jemně tak skromně, dříve’s nevěděl,
zda úctě pokloniti ruku bys stisknout měl
jak bratru.
Děvče zapálilo, udělalo několik tahů rafinovaností nej
vášnivějšího cigaretkáře, zamračilo číšníka, jenž stál
u stolu čekal peníze vybuchlo něho: >Snad ne
myslíte, vám zaplatím víte, mně nepřijdete ani
o krejcar.. <
Číšník pomalu pohodlně vylezl kulečník, rozžal
dva plameny, srovnal koule trianglu, zarovnal tága, vzal
skřínku doutníky, otevřel malým klíčkem nabídl výběru.
ý 26. čerVence 1901.
Měl pohled jako dítě; ten sametový zrak
bral hloubku temné matce Zemi jas měl oblak..*
> žízeň mám jako velbloud poušti šest dní jsem
neměla pivo ústech,* kula holčice žhavé železo.)
Za Theodorem NoVákem.*
Neznámý, podle všeho strojník, shovívavě usmál,
zakývl číšníka uhodil zlatníkem stůl: »Tady ty
cigaretky. Děvče
zrudlo obličeji jako vlčí mák, popadlo papirosy, schumlalo
je ruce zahodilo kouta.* (Příště konec
