Měl hlas jak hudba milý, měl úsměv zkvetlých niv ..
> Dejte tam láhev piva,* poručil mladý muž, holku
se více nepodíval, zaplatil, hodil několik drobných před slepce
a odešel..
Vydala česká země spanilý lidský květ —
a Jsi nechtěl Ty, Jenž můžeš poznal tíži letí
Tys nedopřál zemi bohatý něho plod
a chladnou Jsi jej náruč pustil Siréně českých vod,
ó Bože!
Byl jako váza řecká ..
ý 26.. chrysanthémy stvol
přečisté duše jarní vůni tak jemně šířil kol,
tak jemně tak skromně, dříve’s nevěděl,
zda úctě pokloniti ruku bys stisknout měl
jak bratru..)
Za Theodorem NoVákem. Mezi dveřmi obrátil udiven zůstal státi.
Dar nebel
.
Děvče zapálilo, udělalo několik tahů rafinovaností nej
vášnivějšího cigaretkáře, zamračilo číšníka, jenž stál
u stolu čekal peníze vybuchlo něho: >Snad ne
myslíte, vám zaplatím víte, mně nepřijdete ani
o krejcar.* Pak rychle hodila hlavou, usmála krátce a
přítulně mladého muže řekla: >Mladý pane jsou
čtyři mám toho neodbytu krku.*
> žízeň mám jako velbloud poušti šest dní jsem
neměla pivo ústech,* kula holčice žhavé železo.
Měl pohled jako dítě; ten sametový zrak
bral hloubku temné matce Zemi jas měl oblak. nechci.
Jak celý muž byl ušlechtilý byl jak anděl živ . <
Číšník pomalu pohodlně vylezl kulečník, rozžal
dva plameny, srovnal koule trianglu, zarovnal tága, vzal
skřínku doutníky, otevřel malým klíčkem nabídl výběru. Děvče
zrudlo obličeji jako vlčí mák, popadlo papirosy, schumlalo
je ruce zahodilo kouta.*
Neznámý, podle všeho strojník, shovívavě usmál,
zakývl číšníka uhodil zlatníkem stůl: »Tady ty
cigaretky. >Pane Alois, pivo mů-
žéte vypít. čerVence 1901.* (Příště konec.•OSLEPL DRUHÉ 453
> Pane Antone,< zavolalo něho děvčisko >dejte
mně nějakou cigaretku
