Děvče zapálilo, udělalo několik tahů rafinovaností nej
vášnivějšího cigaretkáře, zamračilo číšníka, jenž stál
u stolu čekal peníze vybuchlo něho: >Snad ne
myslíte, vám zaplatím víte, mně nepřijdete ani
o krejcar.* Pak rychle hodila hlavou, usmála krátce a
přítulně mladého muže řekla: >Mladý pane jsou
čtyři mám toho neodbytu krku.. Děvče
zrudlo obličeji jako vlčí mák, popadlo papirosy, schumlalo
je ruce zahodilo kouta.*
> žízeň mám jako velbloud poušti šest dní jsem
neměla pivo ústech,* kula holčice žhavé železo. nechci.
Měl pohled jako dítě; ten sametový zrak
bral hloubku temné matce Zemi jas měl oblak.. <
Číšník pomalu pohodlně vylezl kulečník, rozžal
dva plameny, srovnal koule trianglu, zarovnal tága, vzal
skřínku doutníky, otevřel malým klíčkem nabídl výběru.
Měl hlas jak hudba milý, měl úsměv zkvetlých niv .
ý 26.
Jak celý muž byl ušlechtilý byl jak anděl živ .
Dar nebel
.*
Neznámý, podle všeho strojník, shovívavě usmál,
zakývl číšníka uhodil zlatníkem stůl: »Tady ty
cigaretky..* (Příště konec.
> Dejte tam láhev piva,* poručil mladý muž, holku
se více nepodíval, zaplatil, hodil několik drobných před slepce
a odešel... Mezi dveřmi obrátil udiven zůstal státi. chrysanthémy stvol
přečisté duše jarní vůni tak jemně šířil kol,
tak jemně tak skromně, dříve’s nevěděl,
zda úctě pokloniti ruku bys stisknout měl
jak bratru. čerVence 1901.)
Za Theodorem NoVákem.•OSLEPL DRUHÉ 453
> Pane Antone,< zavolalo něho děvčisko >dejte
mně nějakou cigaretku. >Pane Alois, pivo mů-
žéte vypít.
Vydala česká země spanilý lidský květ —
a Jsi nechtěl Ty, Jenž můžeš poznal tíži letí
Tys nedopřál zemi bohatý něho plod
a chladnou Jsi jej náruč pustil Siréně českých vod,
ó Bože!
Byl jako váza řecká
